REKOMANDO Tomáše Gabriela
Řeč dospělého
V listopadu vyšla dlouho očekávaná nová básnická sbírka Petra Borkovce Modrá agáve. Copak, něco jste přehlédli? Není to zase jen něco pro děti? I je. Měli bychom se ale na Borkovce spoléhat, když nám už formou svého psaní něco napovídá? Třeba, že píše autobiograficky, nebo že napsal sbírku novinových sloupků, nebo že jen krade verše a celé básně odjinud? Když vydal dětskou knihu Každá věc má něco společného se štěstím, možná někteří podlehli a nějakým dětem ji koupili. A možná jim ji i zkusili číst, sami zvyklí na dospěláckou verzi. Já to udělal a byl jsem překvapen.
Básník zejména v minulosti kritizovaný pro svou údajně příliš chladnou dokonalost, pro až vynálezeckou zaujatost formou a obrazností, pisatel dokonalých vět, nasvěcovatel prokreslených scén odnikud, se v posledních letech umírnil a začal psát něco na první pohled otevřenějšího, začal psát poezii a prózu pro děti 18+. Konečně něco pro nás! A představuji si, že se možná i trochu s gustem zároveň pustil do psaní dalších knih pro děti 12–18 (Modrá agáve) a pro děti ještě menší.
Když jsem se nahlas začetl do Každé věci, jak mé děti této knize zkráceně neříkají, měl jsem tolik co dělat s přednesem rafinovaně rýmovaných básní, že jsem po jejich dočtení většinou netušil, o co v nich vlastně šlo. Pomalejší, tiché čtení, při kterém se na mne děti mračily, naštěstí fungovalo, ale snažit jsem se musel o poznání víc než u Borkovcových textů pro dospělé. Děti ale seděly a čekaly, až přečtu „další“, stejně jako při čtení říkanek ze Špalíčku.
No ano, vždyť ony ty Hrubínovy říkanky jsou taky vlastně na malé děti moc, jen jim to nevadí. A Borkovec z toho zjištění vyvodil důsledky. Stvořil texty plné jazykových a dějových pastí, zvětšovadel, rozhopsávadel a zamýšledel, ventilků a škeblí a kdo ví čeho ještě. Forma zastupuje radost a bezprostřednost. A náročnost vzrušuje, náročnost obklopuje, zvláště když pro její překonání není zapotřebí žádné veliké vědění, ale jen schopnost velice ostře na něco zaměřit pozornost. Na různé věci. Různě. Naivisticky realistické obrazy jako „Kořeny jdou z hlíny ven / květ se modrá pod drnem“ jsou výmluvné jako přísloví a přitom jejich seskládání v tělo básně poukazuje ke klíči tak svojskému a vrtošivému, že jím může být leda člověk, který je naším nasloucháním napůl fascinován a napůl si nás dobírá.
Řeč dospělého je pro děti magická, její tajemné vlnění propojuje všechny věci a mají vyzkoušeno, že důvěřovat a naslouchat chaosu vede k cíli, k řeči. Řeč dospělého není přitom určena k pomalému opakování a rozkrývání nových významů, které dítě nepochytilo napoprvé – zkuste si dítě zaujmout opětovným vysvětlováním čehokoliv. Proto ani Borkovcovy básně děti nechtějí číst zas a znovu a možná by si je vůbec neposlechly, kdyby na to nějak nepřišlo. Proto se ani my netýráme tím, že bychom básnické sbírky četli vždy desetkrát, i když nás třeba proměnily.
Petr Borkovec
Modrá Agáve
Baobab: 2021
Každá věc má něco společného se štěstím
Běžíliška: 2019
