REKOMANDO - Ondřej Macl

Nela Bártová: Na konci chodby je ráno

Jestliže v současnosti existuje mladá literární skupina, kterou stojí za to sledovat, jmenuje se Harakiri Czurakami a vznikla před pár lety na Ostravsku. Z jejího okruhu vzešla i Nelkafofelka nebo taky Nelka Syntetizátorka, civilním jménem Nela Bártová (* 1998). Otrkala se na společných čteních, prošla si video-pořadem Harakiri dostupným na Youtube a se skupinou spojené nakladatelství Bílý Vigvam letos vystřelilo na oběžnou dráhu literatury její básnický debut Na konci chodby je ráno.

 

A je to debut ve velkém stylu! Debut-jízda, debut „psaný na tripu“, a přitom úhledný, vtipný a promyšlený do nejmenších detailů. Svou podobou nezapře Bártové studijní zázemí v grafickém designu, u některých textů jsou navíc QR kódy, jimiž se dá prokliknout na audiovizuální obsahy z autorčina Instagramu. Kongeniálně se k básním vztahují surreálné fialovo-červené ilustrace Kateřiny Šillerové.    

„přečti si mne / ty zažloutlé stránky / načichlé kouřem / polité vínem / s roztrhanou obálkou / a věnováním pro nikoho“

Hieronymus Bosch, Sylvia Plath a Tiqqun – podklady pro teorii dívky. To jsou jména, která mě automaticky napadla při četbě samotných textů, při objevování „planety / co nikdo nevidí“. Máme tu prvky konfesijní lyriky v podání zfetovaného básnického subjektu, který nám spíše než dojmy z introspekce předává obrazy a odposlechy z periferie, vše naschvál pokroucené. Tento subjekt je plathovsky rozjitřený, nerozlišující mezi drogou a druhým člověkem („po obojím přichází deprese“), a přece prahne po čemsi životodárném. 

V logice teorie dívky pak Bártová tuto post-romantickou pozici podmanivě dekonstruuje, destruuje, činí ji podivnou. Nesmiřuje se tedy s žánrem generačního svědectví z pohraničí, ale propadá fascinaci jazykem jako takovým, jeho mechanismy a ještě spíše excesy. Z tohoto úhlu pohledu působí feťácké reference téměř coby záminka pro intelektuální dobrodružství. Bártová jako by šňupala slovníky a učebnice, jednou dokonce i kalendář. 

Výsledný svět, který se nám dává díky těmto šťastným konstelacím v plen, rozhodně není nějak monotónně apokalypticky dekadentní, ale i neuvěřitelně groteskní, boschovský v tom nejlepším slova smyslu. Přehlídka zrůdností, které jdou „po všem, co je normální“. Roztékají se před námi diskursy, jimiž běžně popisujeme vesmírné zákony nebo velká umělecká díla. Komenského latina přirozeně sousedí se slezskou polštinou i globalizační angličtinou. Jde o to „být hezčí než kolotoče“, něco si přát, když „padá internet“, bavit se „čím dál větším zlem…“ Kostel zarůstá břečťanem a na zdi schne mastné kolo po bramboráku. Bezesporu jeden z nejuhrančivějších debutů posledních let.     

„dám ti všechno / ale nechtěj víc“

 

Na konci chodby je ráno

Nela Bártová

Ostrava: Bílý Vigvam, 2021

 


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít