Berserk a dědictví zlatého věku temné mangy, které dalece přesahuje komiksový svět
Odkaz a okolnosti vzniku jednoho z nejvlivnějších japonských komiksů rozebírá jeho překladatelka Anna Křivánková
»Zrodil ses z mrtvoly a tvůj život se započal ve smrti a blátě! Jsi smrti blíž než kdokoliv jiný. A proto jí tak obratně unikáš.«
(Rytíř Lebky Gutsovi)
Když v květnu roku 2021 nečekaně zemřel japonský komiksový autor Kentaró Miura (54), fanoušci po celém světě dali průchod jak smutku, tak obrovské frustraci – nejen proto, že si smrt pro Miuru přišla tak brzy, ale i proto, že tím padla naděje na dokončení jeho epochální fantasy mangy Berserk vycházející v té době už přes třicet let. Odrostlého komiksového sirotka se sice po zralé úvaze ujal tým Miurových asistentů v čele s jeho přítelem a kolegou Kódžim Morim, nicméně nemálo věrných fanoušků pochybuje, zda se příběh skutečně podaří dokončit pouze na základě informací, které po sobě Miura zanechal. Těžko se jim divit, protože Berserk je fenomén, který nelze brát na lehkou váhu.
Rozhněvaný muž, velký meč a temnota v srdci
S Berserkem a jeho hlavním hrdinou – nihilistickým šermířem Gutsem, který svým obřím mečem nemilosrdně rube jednu příšeru za druhou – se čeští čtenáři oficiálně setkali až v roce 2020, kdy u nás seriál konečně začal vycházet přičiněním komiksového nakladatelství CREW. Začteme-li se do čtenářských recenzí, jež se objevily po vydání prvního svazku, všimneme si dvou výrazných názorových proudů. Berserkem dosud nepolíbení čtenáři většinou uznávají, že jde o zručně nakreslené dílo plné působivě brutálních soubojů, ale zároveň nechápou, proč by z něj měli být nějak zvlášť odvaření. Druhý tábor, představovaný již poučenými fanoušky, je naopak nadšený, že Berserk konečně dorazil i k nám, a nabádá první tábor, aby dočkal času, že teprve po prvních třech svazcích se to všechno pořádně rozjede.
Fanoušci se přitom skutečně nemýlí. Ostatně v Japonsku, kde seriál začal vycházet už v roce 1990, tomu nebylo jinak, a Berserk se stal hitem teprve se začátkem příběhového cyklu zvaného příhodně Zlatý věk, kdy se děj vrátí do několik let vzdálené minulosti a první svazky náhle dostávají netušený kontext. Z temnotou poznamenaného hlavního hrdiny je rázem výrazně méně naštvaný mladík, který si teprve hledá své místo v krutém světě sužovaném válkou, hladem, náboženským fanatismem a také nadpřirozenými bytostmi číhajícími v jinosvětí na vhodnou příležitost k útoku.
Po osudovém setkání s žoldáckou armádou zvanou Jestřábi se Guts spřátelí s jejich mladým vůdcem, okouzlujícím Griffithem, který podobně jako Guts pochází z velmi chudých poměrů a je rozhodnut dostat se stůj co stůj na výsluní. Právě Griffithovým přičiněním se zanedlouho rozjíždí strhující příběh mocenského boje, jenž se odehrává jak na skutečném bojišti, tak u královského dvora, a nevyhnutelně spěje až k tragédii zvané Zatmění, ve které Guts přijde o vše, co je mu drahé.
Právě Gutsovy a Griffithovy zmařené ambice a sny, zběsilá touha po pomstě a vztek i lítost nad zradou a ztraceným přátelstvím dodávají Berserkovi ohromný lidský rozměr a činí z něj daleko víc než jen přehlídku drastických bojových scén. Guts poznamenaný žalem i magickým cejchem, který jej činí lákavým cílem pro všemožné příšery, se vydává na válečnou stezku a stává se tím, koho už čtenář zná z prvních knih – zahořklým člověkem, kterého žal a touha po pomstě požírají do té míry, že ztrácí morální zábrany a začíná se podobat obludám, které zabíjí.
Když se temná fantasy potká s Hieronymem Boschem
Berserk se zaslouženě stal legendou, která sice oficiálně spadá do kategorie seinen mangy (tj. komiksů určených především dospívajícím mladíkům), nicméně se po celém světě těší široké oblibě bez ohledu na pohlaví či věk čtenářů. Lví podíl na univerzální oblibě Berserku lze přiřknout Miurově genialitě – jen málokomu se totiž podaří prorazit v kreslířské kariéře tak brzy a nadto si udržet věrné čtenáře po více než třicet let.
Tím spíše, že Miura začínal spíše jako komiksový samouk, jelikož se neupsal coby asistent jinému, zkušenějšímu autorovi, jak tomu bývá v japonském komiksovém průmyslu zvykem. Pouze jedinkrát pomáhal svému o rok staršímu spolužákovi z univerzity Georgi Morikawovi, autoru oceněné boxerské mangy Hadžime no ippo (První krok, 1989–), ovšem šlo spíše o neformální spolupráci. Sám Morikawa přiznal, že Miuru neměl mnoho co naučit. Miura se tedy podle vlastních slov trénoval v kreslení především v partě spolužáků ze střední a později vysoké školy, kteří sdíleli jeho vášeň pro mangu. Jejich kamarádství i vzájemná soupeřivost inspirovala vztahy mezi komiksovými žoldáky Jestřáby.
Kromě toho však Miura při tvorbě příběhu čerpal z všemožných zdrojů a logicky do značné míry i z těch západních, jelikož temná fantasy nebyla na přelomu 80. a 90. let v Japonsku tolik rozšířená. Berserk rozhodně prozrazuje vliv evropské mytologie a zároveň se odehrává ve světě připomínajícím náš středověk, nicméně navzdory různým fanouškovským spekulacím Miura málokdy čerpal z nějakých skutečných historických událostí – pokud ano, šlo spíše o inspiraci ze současnosti, např. když sledoval televizní záběry na davy uprchlíků z válkou zmítané Jugoslávie či krutostí rwandské genocidy. Obecně však při tvorbě království Midland a okolních zemí přiznával spíše inspiraci disneyovským pohádkovým bezčasím, které občas zavání raným středověkem, jindy zase daleko pozdější atmosférou Versailles v době panování bourbonské dynastie.
Mnohem jednoznačnější vliv na tvorbu Berserka mělo západní výtvarné umění, ať už klasické, či moderní, např. dílo Hieronyma Bosche, M. C. Eschera či Franka Frazetty, případně filmy jako Barbar Conan, Šílený Max, Excalibur a Hellriser. Do určité míry lze v Berserkovi vypozorovat též inspiraci filozofií, zejména myšlenkami Friedricha Nietzscheho. Je nicméně sporné, do jaké míry je Miura vědomě převzal přímo od zdroje a zda se spíše nenechal inspirovat nepřímo, skrze jiná popkulturní díla, či dokonce moderní japonskou literaturu, která ideám německého filozofa do jisté míry přála.
Chlapecká hypermaskulinita, dívčí intriky a démonická rozervanost
Navzdory všem těmto západním vlivům však Miura na své dílo nahlížel jako na bytostně japonské a za svou hlavní inspiraci považoval domácí fantasy literaturu (ironicky rovněž ovlivněnou západními romány jako Barbar Conan), zejména mnohadílnou sérii Guin sága autorky Kaoru Kurimoto, vyprávějící o amnézií stiženém hrdinovi s leopardí maskou, který se snaží vypátrat svůj původ.
Nemálo důležitým a zcela nepřekvapivým zdrojem však Miurovi byly dvě výrazné šónen mangy, tj. komiksy určené chlapeckému publiku. Jedním z nich je Devilman (1972–1973) od mistra svého žánru Góa Nagaie, kde najdeme nejednu paralelu s Berserkem, zejména hlavního hrdinu bojujícího s vnitřním démonem, který mu na jednu stranu dodává sílu, na druhou jej hrozí pohltit. Druhým je osmdesátková postapokalyptická legenda Hokuto no ken (známá i v anglickém překladu jako Fist of the North Star), za jejímž vznikem stála autorská dvojice Buronson a Tecuo Hara. Miura mnohokrát zmínil, jak moc jej ovlivnila nejen Harova kresba, zejména jeho mocně osvalení hrdinové a dynamické, velkolepě pojaté bojové scény, ale též Buronsonův epický vypravěčský styl, díky němuž působily svěžím dojmem i tak klišovité příběhové prvky jako ztráta milované osoby, zrada přítele a krušná cesta osamělého hrdiny doufajícího ve spravedlnost.
Avšak na rozdíl od Buronsonova ušlechtilého Kenširóa, který si v zabíjení nijak nelibuje, i od Nagaiova Akiry, který se svému démonu neustále snaží bránit, je žalem traumatizovaný Guts daleko krvelačnější a neštítí se téměř ničeho – v tomto ohledu Kentaró Miura vnesl do fantasy mangy do té doby nevídaný temný aspekt.
Daleko překvapivěji však může působit inspirace, kterou Miura načerpal z opačné strany komiksového spektra, tj. ze šódžo mangy neboli dívčích komiksů. Idea hrdiny ohánějícího se neúměrně velkým mečem vznikla z roztomilé fantasy Pygmalio (1978–1990) od Šindžiho Wady, dvorské intriky převzal z oslavovaného seriálu Rijoko Ikedy Berusaiu no Bara (Růže z Versailles, 1972–1973) a homoerotické podtóny Griffithova vztahu ke Gutsovi jsou inspirovány melancholickým příběhem Kaze to ki no uta (Píseň stromů a větru, 1976–1980) od Keiko Takemiji.
Miura se rovněž nikdy neskrýval se svým obdivem k legendární Jumiko Óšimě, jejíž citlivé a hluboce introspektivní dívčí komiksy mu pomohly znázornit duševní pochody jeho hrdinů, zejména prostřednictvím častých vnitřních monologů a snových scén. Možná právě v tom spočívá genialita Berserka – v dokonalosti, s níž spojuje hypermaskulinní styl Tecua Hary s drásavostí Nagaiova Devilmana a jemností Jumiko Óšimy. Výsledkem je obdivuhodně ucelená, mnohovrstevná manga, které navzdory nepopiratelné brutalitě nechybí humor a dojemné scény, a dokonce ani promyšlená, byť značně cynická společenská kritika mířící zejména na sekulární i náboženské autority.
Dědictví Berserku
Berserk vycházel po tři dekády, občas sice s mnohaměsíčními přestávkami mezi jednotlivými kapitolami, nicméně stále v popředí zájmu komiksových fanoušků, kteří po celou dobu věrně čekali na nová pokračování. Tím pádem nemohl uniknout kolesům japonského popkulturního průmyslu a během let se dočkal několika adaptací – kromě velmi dobře zpracované animované verze vysílané v letech 1997–1998, jež pokrývá Zlatý věk a Zatmění, vznikla i třídílná filmová série Beruseruku: Ógon džidai hen (Berserk: Zlatý věk, 2012–2013); pozdějším Gutsovým osudem se pak zabývalo anime z let 2016–2017 zvané jednoduše Berserk, které však ani zdaleka nestihlo pokrýt vše, co se v manze od tragického Zatmění přihodilo. Kromě toho slavil Berserk úspěch i v jiných oblastech, např. na jeho motivy vzniklo několik videoher i sběratelská karetní hra.
Fenomén takovéhoto kalibru samozřejmě do značné míry ovlivnil budoucí podobu japonské popkultury. Především zpopularizoval žánr temné fantasy v literatuře i komiksu a nesmazatelným dojmem zapůsobil na celou generaci nových autorů, kteří se k němu hlásí jakožto k zásadní inspiraci – patří mezi ně např. autoři známých děl Norihiro Jagi (Claymore, 2001–2014), Makoto Jukimura (Vinland Saga, 2005–), Acuši Ókubo (Soul Eater, 2004–2013) či Hadžime Isajama, jehož celosvětový hit Šingeki no kjodžin (Útok titánů, 2009–2021) vyšel kompletně i u nás.
Berserk rovněž zásadně ovlivnil japonské videohry, ačkoliv zde už není jeho vliv tak snadno vysledovatelný, protože jej jeho fanoušci automaticky přičítají téměř každému hrdinovi s abnormálně velkým mečem, počínaje Cloudem Strifem ze série Final Fantasy, a to bez ohledu na to, zda je to pravda, či zbožné přání. Jisti si však můžeme být u hitů typu Dark Souls či Dragon’s Dogma, Bloodborne či Elden Ring, jejichž autoři do nich vložili nemálo berserkovských narážek. Ještě o něco složitější je vystopovat Miurův vliv v západní kultuře, zde můžeme spíše zmínit obrovskou službu, kterou prokázal manze jako žánru samotnému, jelikož jeho přičiněním si k ní našli cestu i „seriózní“ komiksoví čtenáři, kteří ji z principu zavrhují pro její domnělou dětinskost a jednotvárnost.
Doba post-miurovská
Miurova nečekaná smrt v květnu roku 2021, k níž došlo v důsledku náhlého prasknutí aorty, znamenala pro čtenáře po celém světě obrovský šok, ačkoliv při zpětném pohledu se o slovo hlásí nepříjemný pocit, že k něčemu podobnému muselo nevyhnutelně dojít. Miura celé dlouhé roky nepřetržitě dřel, a dokonce několikrát sám vyslovil obavu, zda se vůbec konce Berserku dožije. Smrt v důsledku nezdravého životního stylu plynoucího z přepracování není v Japonsku výjimečná a komiksový průmysl je dlouhodobě kritizován za to, jak neomaleně zachází s autory stíhanými přísnými uzávěrkami. Dojde-li v tomto ohledu v blízké budoucnosti k nějakému zlepšení, je ve hvězdách, s jistotou víme pouze to, že se Berserk nyní nachází v době post-miurovské.
První kapitoly, které už nekreslil mistr, nýbrž jeho následovníci, spatřily světlo světa vloni a reakce jsou prozatím vcelku přívětivé. Kódži Mori, kterému prý Miura jako jedinému svěřil, jak Gutsova dlouhá cesta skončí, je rozhodně schopný autor a precizní práce jeho týmu svědčí o tom, že má Miurův styl řádně nastudovaný. Zatím se však nezdá, že by příběh spěl k rychlému konci, prodlevy mezi jednotlivými kapitolami nejsou krátké a mnozí fanoušci jsou skeptičtí, zda se vyvrcholení příběhu opravdu dočkáme.
Na druhou stranu, pokud jsou čtenáři Berserku v něčem skutečně dobří, pak je to právě čekání. Navíc v současné době, kdy konzumujeme mangu i jiná média co možná nejrychleji a neustále žijeme na pokraji zahlcení, může být relativní nedostupnost nového obsahu poměrně zvláštní přidanou hodnotou, oddalovaným potěšením, které ve výsledku zážitek spíš umocňuje. A pokud se při tom autor neupracuje k smrti, tím lépe.
»S nenávistí se to má tak, že k ní utíkají ti, co nedokážou pořádně čelit smutku.«
(Mečíř Godó Gutsovi)
---
