Osudové volby?! Šerifskou hvězdu pro Jiřího Drahoše!

Radim Seltenreich
24. 1. 2018
                                                                                                                                                 ©Barbora Klimszová

                                                  
Osobně si myslím, že je vždycky špatně, jsou-li volby v demokratických státech vnímány jako „osudové“. Naznačuje se tím totiž, že je zde cosi nezdravého a že by takové země už po těch volbách nemusely demokratickými zůstat. Čili žádné parlamentní volby by takovými neměly být, a tím méně pak prezidentské, kde by u normálních lidí nemělo jít ani o Otce, natožpak Pánaboha, ale jen o pokorného smrtelníka, který bude jako „prvý mezi rovnými“ (s důrazem na to „rovnými“) plnit své ústavou dané úkoly.

A přeci si nemohu před stávajícím druhým kolem prezidentských voleb pomoci, a zřejmě nejsem sám. Totiž, buď bude zvolen vyzyvatel úřadujícího prezidenta, a my se tak nějak zklidníme a úlevně si vydechneme, nebo bude potvrzen prezident stávající, a my se v tom teprve začneme už po diskutabilním výsledku voleb parlamentních pořádně „ráchat“.

Napsal jsem hned dvakrát „my“. Koho míním tím „my“? Pravdoláskaře, pražskou kavárnu či rovnou „elitu národa“? Ne, bude to znít hrozně pateticky, ale míním tím všechny slušné lidi této země, až do morku kostí znechucené ubohým a cynicky vypočítavým jednáním současného prezidenta a jeho přisluhovačské suity. Je to tak – copak by nějaká samotná pražská kavárna měla reálnou naději v druhém kole zvítězit?

A nyní malé odbočení – píše se rok 1682 a William Penn zveřejňuje svůj text „První uspořádání vlády“, v  němž klade velký důraz na osobní kvality lidí v čele státního zřízení. Právě ctnost jednotlivce totiž podle něj udržuje mravní integritu vlády. Penn tak doslova říká: „Vím, že podle některých stačí mít dobré zákony – pak prý nezáleží na lidech, kteří je uplatňují. Je ovšem třeba si uvědomit, že ačkoli dobré zákony jsou cenné, dobří lidé jsou cennější. Dobrým zákonům je totiž třeba dobrých lidí, neboť špatnými lidmi mohou být zrušeny či obcházeny…“ Od té doby uplynulo více než tři sta let a my vidíme, že se nic nezměnilo.

Ano, u současných prezidentských voleb mě to jejich směřování do černobílých barev přeci jen ruší. Vždyť takové pojímání nemůže nakonec v jejich dramatickém finále poněkud přihlouple nepřipomínat debatně-pistolnický souboj urostlého kladného hrdiny a životem již notně zkrušeného, leč o to nebezpečnějšího padoucha. A to je opravdu jak vystřižené ze závěru nějakého westernového filmu. Vážně tu není žádné odstínění v tomto souboji Dobra a Zla? A jak si mohu být vlastně v čase všeobjímajícího relativismu tak jistý, že pravdu mám já, a nikoliv protistrana?

Inu je to jednoduché – používám prostě staré dobré „po ovoci poznáte je“. Na to přeci není třeba žádné členství v klubu nesmrtelných akademiků či pocitu elitářské výlučnosti – pokud někdo ve své pomstychtivé ješitnosti lže (a má to „uznáno i soudem“), uráží druhé („dnes a denně“), mluví sprostě (rád ukáže na veřejnosti „svůj chlapácký formát“ nějakou tou „kundou“), s oponenty seriózně nediskutuje (namísto toho používá jen „kádrování a nálepkování“) a za vlastní pochybení se zásadně neomlouvá (nejvýrazněji „případ Peroutka“), pak mimo vši pochybnost jedná jako padouch. A takové je třeba hnát z úřadu šerifa svinským krokem…

I kdyby zkrátka jeho soupeř nechtěl, musí se na takovémto černém pozadí vyjímat hodně „bíle“. A dosud váhajícím připomínám, že Thomas Jefferson kdysi napsal, že rozdíl v názorech by neměl znamenat „rozpor v principech“. A na tom, že bez principu slušnosti a úcty k druhým se nám nemůže žít dobře, se snad shodneme. O tom však současný prezident v zajetí své křečovité mocichtivosti žel asi již nemá ani tušení…

Takže milé dámy a drazí pánové, žádné sápání se po kalašnikovu, ale v danou chvíli s pevnou vírou v srdci (a třeba i s chřipkou a o berlích) vzhůru do volební místnosti, abychom tu šerifskou hvězdu všem hnojometům navzdory konečně zase připnuli slušnému člověku… Právě o to totiž v druhém kole letošních prezidentských voleb jedině jde! Jakže to totiž řekl William Penn? Dobré zákony potřebují dobré lidi!


-------

Doc. JUDr. Radim Seltenreich přednáší dějiny evropského kontinentálního a angloamerického práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a na Metropolitní univerzitě Praha.

 


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít