Prevence podstatná a zanedbávaná
Nejčastějším příčinám úmrtí v Česku lze předejít relativně snadno. Stačí se sledovat a omezit rizikové chování, jako je nadměrné pití alkoholu, špatné stravovací návyky, kouření či málo pohybu. Protože naše zdraví ovlivňuje i chování státu, podíváme se na důsledky protikuřáckého zákona a pandemických restrikcí. Je rovněž výhodné vědět, na co máme nárok u zdravotních pojišťoven, stejně jako se zajímat o moderní technologie, včetně chytrých prstenů.
Poslední dobou čím dál častěji slýcháme o prevenci. Většinou si toto slovo spojíme s rakovinou, která je natolik rozšířená, že je o ní i nejvíce slyšet. U rakoviny je totiž prevence něco, co může její start i průběh významně ovlivnit. Zároveň je zcela stěžejní čas, kdy na ni přijdeme, a proto je vhodné si preventivně dělat doma samovyšetření prsou, varlat a kontrolovat znaménka.
Abychom ale uvedli na pravou míru slovo rakovina: je to termín, který by se měl správně používat pro tzv. zhoubný nádor. Zhoubný je přitom ta horší varianta. Tedy nádor, který se – velmi zjednodušeně řečeno – šíří nekontrolovatelně, kam chce, a přeskakuje z místa na místo. Proti tomu nezhoubný nádor je ohraničený v jedné oblasti, a proto se i snadněji, různými druhy léčby, odstraňuje. Zhoubný nádor je mnohdy nemožné vyléčit.
Nádorovým onemocněním u nás trpí v průměru každý třetí. Průměrná velikost rodiny je u nás 3,12 osob, a tak si troufám tvrdit, že se přímo či nepřímo týká každého z nás. Rakovina však není nejčastější příčinou úmrtí u nás. Nejčastější jsou kardiovaskulární potíže, tedy potíže se srdcem a krevním oběhem, a s nimi související příčiny smrti: infarkt, mrtvice, plicní embolie či selhání srdce. Zajímavé je na rakovině a kardiovaskulárních onemocněních mimo jiné i to, že mají společné rizikové faktory. Tudíž i podobu. prevence.
Co jsou tyto faktory a proč máme stále sklon tu slavnou prevenci zanedbávat? Jde v podstatě o špatné návyky a chování, které nás krůček po krůčku přibližují k onemocnění. Patří mezi ně konzumace alkoholu, kouření, špatné stravovací návyky, málo pohybu a taková ta další doporučení, která sice tak nějak všichni víme, ale ne všichni je dodržujeme. Proč tomu tak je? Jedna věc jsou společensky zakotvené normy, kdy je u nás zvláštnější, že si někdo to jedno pivo nedá, než když jich vypije jako správnej chlap deset za večer. Přípitek vlastně patří ke každé oslavě, radosti a úspěchu. Zapíjíme žal. A každá takováto akce učí nás i další generace, že takhle se to má dělat a je to normální a správné. Jsou ale kroky, které může uskutečnit stát, potažmo zdravotní systém, aby nám postupně pomohl tyto nezdravé zvyky odstraňovat. Jako dobrý krok tímto směrem vnímám například zákaz kouření v restauračních zařízeních.
Zákaz kouření a jeho dopad
Velká část kuřáků zpočátku na zákaz kouření v restauračních zařízeních nadávala a nechtělo se jim tam chodit. Když jsem studovala v Londýně, zapovídala jsem se s profesorem Putzelem, který zrovna kouřil před kampusovou hospůdkou a reptal, že mu kvůli protikuřáckému zákonu ve Velké Británii tehdy zavřeli oblíbený podnik. Že tam holt lidi přestali chodit, protože si to pivo víc užijí hezky doma s cigaretou v puse. Postupem času si ale lidé v Británii i u nás na tento nový standard zvykli. Lidé se totiž přirozeně potřebují socializovat. Kuřáci kolem mě se zdají být spokojení, že vykouří za večer míň cigaret, že jim nenačichnou vlasy a oblečení.
Protikuřácký zákon. Již název evokuje, že se jedná o boj proti kuřákům. Jelikož jsme lidé, spoustu věcí si bereme zbytečně osobně a jsme historicky neradi, když se omezuje jakýkoli aspekt naší svobody. Zcela pochopitelně. Avšak svobodu nekuřáků už v té chvíli nikdo z kuřáků neřešil. Kouření například ve vztahu k rakovině ovlivňuje nejen rakovinu plic, kterou má kuřák až třicetkrát vyšší šanci onemocnět než nekuřák, ale negativně ovlivňuje i jiné druhy, které laika na první dobrou nejspíš nenapadnou, například nádory močového měchýře, jícnu, žaludku, střev, konečníku a dalších částí těla.
Když se podíváme na čísla po zavedení protikuřáckého zákona, Státní zdravotní ústav uvádí, že v roce 2017, kdy začal zákon platit, kouřilo ve věkové skupině 15–24 let až 35 % populace. S každým dalším rokem se toto číslo postupně snižuje a v roce 2019 kleslo na 23 %, což je za dva roky velký skok. Ve vyšších věkových skupinách se snížily i počty infarktů, čímž se opět dostáváme k rizikovým faktorům a jejich zásadní roli pro zdraví. Je to další důkaz, že jeden zlozvyk může ovlivnit celou řadu aspektů zdraví jedince, potažmo i jeho okolí. Rizikové faktory a nezdravé chování nás tedy ovlivňují napříč společností. Je proto obrovsky důležité vytvářet povědomí o všech formách a důsledcích prevence napříč věkem a prostředím, kde se vyskytujeme.
Prevence v případě covidu
S celkovým počtem kuřáků bohužel trošku zamávala pandemie covidu, která měla neblahý vliv nejen v oblasti duševního zdraví, ale také na nezdravé chování. Častější konzumace alkoholu vedla i ke zvýšenému výskytu domácího násilí. Linka pomoci obětem hlásila nárůst volání o pomoc až o 40 % a Linka bezpečí o 30 %. Tato čísla se vážou k době rozvolňování opatření po první vlně. Příčinami byly zpravidla domácí násilí a neshody v rodině.
O prevenci jsme se díky covidu začali bavit také v souvislosti s mytím rukou, přenosem virových onemocnění, kapénkami a podobně. Mám dojem, že máme-li hledat alespoň nějaká pozitiva na celé covidové pandemii, je to lepší povědomí o přenosu infekčních onemocnění a troufám si říct, že se lidé naučili lépe si mýt ruce. Líbí se mi i dostupnost dezinfekčních gelů na ruce v obchodních centrech a vůbec v místech, kde se pohybuje velký počet lidí.
Co dělá stát pro zdraví občanů?
Co dělají pro zdravější společnost a pro prevenci stát, zdravotní systém a pojišťovny? Zdravotní pojišťovny jsou v našem zdravotním systému zcela zásadní a v porovnání s ostatními státy máme obrovské výhody, co se týká dostupnosti zdravotní péče a potřebných léčiv, nákladů na ně, přístupu k informacím, možnosti si vybrat lékaře a tak dále. Stejně jako například v Německu, na Slovensku či ve Francii to souvisí s povinným veřejným zdravotním pojištěním. Každý, kdo do tohoto odvětví alespoň trošku vidí, už někdy slyšel větu: „Prevence je levnější než léčba.“
Doložme si to několika čísly. V roce 2021 podle Eurostatu země Evropské unie utrácejí v průměru 2,8 % z celkových zdravotnických nákladů právě na preventivní péči. V Česku se toto číslo pohybuje na vyšší hranici evropského průměru, tedy zpravidla přes 4 %. Zdánlivě si tedy vedeme oproti jiným státům v tomto směru dobře, ale jak všichni víme, hospodařit s takovým rozpočtem se dá lépe i hůře. Mně osobně přijde toto číslo spíše nízké. Pokud se totiž podíváme, na co jde největší část výdajů dle diagnóz, jsou to nemoci oběhové soustavy. V roce 2019 se výdaje na ně vyšplhaly na téměř 29 miliard, což představovalo 13 % (11 % činily výdaje na nádory) z celkových výdajů pojišťoven na zdravotní péči. Jak časté nemoci oběhové soustavy jsou, potvrzuje i fakt, že v roce 2019 byly nejčastější příčinou úmrtí (39 % úmrtí mužů a 46 % úmrtí žen). Proč musí jít takováto část veškerých výdajů pojišťoven na léčbu onemocnění, snadno zjistitelných prevencí? Bavíme se zde zpravidla o vyšších věkových kategoriích. A ačkoliv je prevence levnější než léčba, zdá se, že její plošná aplikace stále tak trochu pokulhává.
Z pozitivních zpráv bych zmínila, že zdravotní pojišťovny se v posledních letech zlepšují v tom, jak komunikují různé balíčky a proplácení preventivních vyšetření (například očkování) a mnohé úkony proplácejí alespoň částečně. To považuji za krok správným směrem. Očkování je součástí tzv. imunizačních programů preventivní zdravotní péče, protože jím chráníme nejen sebe, ale i své okolí. Co podle mého názoru pomáhá v informovanosti o tom, na jaké preventivní kontroly máme chodit a na jaké máme nárok jít bezplatně, jsou zákaznické účty na webových stránkách pojišťoven. Internet a technologie nám v tomto směru mohou pomoci a částečně myslet za nás.
Zdraví jako trend v éře moderních technologií
„Být zdravý“ se v posledních letech stává moderní záležitostí, řekla bych až trendem. Napomáhá tomu i obliba nositelných technologií, jako jsou chytré hodinky, které nám měří sportovní aktivity, spánek, teplotu, ale také tepovku, krevní tlak, či dokonce EKG. Máme i chytré prsteny. Díky svému „Oura Ring“ jsem se nejenom dozvěděla, jak špatně spím (uznávám, se třemi malými dětmi jsem tohle tušila i bez prstenu), ale také jsem se naučila něco o své tělesné teplotě v různých fázích ženského cyklu. Do jisté míry i hecování se s přáteli skrze sportovní aplikace – kdo víc běhá, kolik uběhne či jakým tempem – vnímám jako motivující a sympatickou aktivitu. Pro zdraví a pohodu je důležité být pokud možno v klidu. Ať už to znamená pro každého něco jiného, duševní pohoda je stěžejní a v tomto směru je u nás prevence dlouhodobě zanedbávaná. Avšak díky nejrůznějším skvělým iniciativám a otevřenějšímu přístupu v oblasti duševního zdraví se to začíná zlepšovat. Slovo psychoterapeut již přestává být tabu.
Na závěr bych ráda zmínila, že náklady na zdraví žen bývají nejvyšší ve věku, kdy jsou ženy plodné. Tedy statisticky zhruba od náctiletých do věku 49 let. Jistě, velká část nákladů jde na kontroly v těhotenství, na porod a vše s ním spjaté. Avšak značná část souvisí také s potížemi, kvůli kterým se páru nedaří otěhotnět. Jelikož se nyní v rámci naší organizace Sifty věnujeme tématu plodnosti, mám za to, že v této oblasti u nás panuje stále vysoká míra nedostatečného vzdělání a informovanosti. S čím dál vyšším věkem, kdy se ženy rozhodnou mít dítě, s čím dál větším počtem potřebných lékařských zákroků a pomoci k otěhotnění je nejvyšší čas upravit osnovy a začít o reprodukčním zdraví vzdělávat více, lépe, srozumitelněji a hlavně praktičtěji muže i ženy. A pokud někdo neslyší na důležitost vzdělání a zlepšení zdravotní gramotnosti už kvůli zdravější společnosti, třeba uslyší alespoň na to, že vzdělání a prevence v raném věku může vést k nižším výdajům ve zdravotnictví.
Co můžu udělat já?
Nám jako jednotlivcům bych doporučila, jak říkávaly již naše babičky, všeho s mírou. Ačkoliv se v dnešní době zdá, že se má všechno hnát do extrémů – ať už strava (keto, paleo, vegan, raw... člověk se v tom pomalu ztrácí), pohyb, modré světlo, spánek, meditace, dýchání, otužování a kdo ví co ještě –, opak je pravdou. Je složité se v tom všem zorientovat, avšak je dobré se v tom vzdělávat a najít si to, co nám vyhovuje nejvíce. Občas i použít selský rozum a uvědomit si, jak obrovskou moc má marketing. Všespásné superrychlé hubnoucí kúry pravděpodobně zase tak zázračné nejsou. Co ale opravdu pomáhá, jsou pravidelné preventivní kontroly: pro každého platí dvakrát ročně kontrola u zubaře, jednou za dva roky celková kontrola u praktického lékaře a u žen každoroční kontrola u gynekologa. Další kontroly se vztahují k věku a dají se dohledat například na stránkách zdravotních pojišťoven.
Nepodceňujte samovyšetření, a hlavně ani ty zdánlivě menší dlouhodobější potíže. Včasné objevení a řešení zdravotních problémů totiž zvyšuje šance na uzdravení až několikanásobně. Pokud se vám bude zdát, že ani po návštěvě lékaře vám není lépe nebo že se vám lékař dostatečně nevěnuje, v našem zdravotnictví máme obrovské štěstí, že můžeme jít k lékaři jinému. A ať už stát i zdravotní systém udělají cokoli, věřím, že nejefektivnější je začít u sebe a vzít své zdraví do vlastních rukou. I medicína má své hranice a je třeba k ní začít přistupovat spíše jako k tzv. krizovému managementu, který přichází na řadu, když je průšvih, a jako k pravé ruce prevence, díky níž máme přehled o našem zdravotním stavu. Jak se k ní postavíme, jak si upravíme životosprávu, jak budeme brát léky a jak se budeme řídit tím, co nám lékaři říkají, to je už jen a opět na nás. ♥
---
