Domov je tam, kde tě chtějí zabít. Příběhy migrantů, jimž zbyla jen víra v Trumpa (3. část)
(TIJUANA) Dům migrantů, Casa del migrante v kopci nad řekou Tijuana river, byl i den po Trumpově inauguraci a zrušení aplikace CBP One poloprázdný. V několikapatrovém domě o čtvercovém půdorysu sídlilo tou dobou jen 80 lidí z celkové kapacity 140 lůžek.
Varování: text pojednává o tématech jako násilí, bezdomovectví, závislost, duševní onemocnění či smrt.
Potkal jsem tam „staré známé“, rodinu z Venezuely, která den předtím pobláznila média. „Hlavně už žádné fotky,“ zvedá ke mně hlavu jejich dcera. Matka Yugelis mi na telefonu ukazuje, kolik zpráv jí známí poslali o tom, že je viděli v televizi. Sami prý při své krátké modlitbě ani nezaznamenali, že by se stali takovým soustem pro novináře. Ale svoluje k tomu, že mi dovypráví příběh, který den předtím nakousl její manžel, když jsme se spolu letmo dali do řeči u El Chaparallu. Zajímá mě hlavně, čím vším si museli projít cestou na sever.
Yugelis: Zvedla se voda a viděli jsme mrtvoly
Osmičlenná rodina pochází z Venezuely, ale posledních několik let žila v Kolumbii. Ve své vlasti zažívali extrémní chudobu a hlad, a tak se před sedmi lety rozhodli odejít. „Nesehnali jste mouku, cukr, nebyla práce, nevystačili jste s penězi,“ popisuje Yugelis život ve Venezuele.
Na cestu do USA se vypravila ona, její manžel, tři děti a její bratr s partnerkou a dítětem. Šli pěšky, cestou do Panamy museli překonat obávaný průsmyk Darién, o němž jsme se již zmínili výše. „Tam v džungli jsme se rozdělili, protože manželka mého bratra si poranila nohu a nemohli jsme na ně čekat. Pršelo, zvedla se voda a viděli jsme mrtvoly, lebky. Bylo to nebezpečné, museli jsme být na pozoru před kartely, které tam unášejí lidi. Ale zvládli jsme to, prošli jsme. Znovu jsme se sešli na jednom ze stanovišť OSN v Panamě, kde ošetřili švagrovou a pokračovali jsme dál,“ popisuje.
Od jižní hranice Mexika vyrazili 12. prosince spolu s karavanou migrantů. Po cestě se jim nic vážného nestalo, ale uznává, že měla obavy. „Na trase je teď hodně check pointů, kde prohlížejí lidi, a když u nich najdou peníze, tak jim je vezmou. Ale jedna žena nás před tím varovala, a tak jsme schovali peníze miminku do plenek. Tam je nenašli,“ směje se.
Do Tijuany dorazili 18. ledna, dva dny před inaugurací Donalda Trumpa, na kdy měli původně naplánované slyšení před americkým imigračním úřadem. Po příjezdu jim ale schůzku posunuli na začátek února. I tak se šli ono pondělí podívat k přechodu, kde už jen přijali zprávu o tom, že aplikace CBP One končí a s ní – prozatím – i jejich naděje. „Pořád dokola jsme ji aktualizovali, ale termín schůzky se přestal objevovat. A pak přišel e-mail, že naše schůzka byla zrušená.“
Co s nimi bude dál? „Teď jsme tady a přemýšlíme. Ještě jsem to nevstřebala. Uvidíme, jestli nás pošlou zpátky, nebo nám třeba umožní zůstat tady a najdeme si práci,“ říká.
Pořád však doufá, že Trumpovy výhrůžky ochladnou a cesta do USA se migrantům zase zpřístupní. „Je to můj malý paprsek naděje. Cítím, že všechno ještě není ztraceno. Bůh by nás přece nenechal jen tak dojít až sem. Ne, to by nebyl ten nejlepší konec celého příběhu. Věřím, že existuje jiný, krásnější konec.“
Expertka: Trump neřeší příčiny, lidi budou přicházet dál
Nakolik se dá v takové konce doufat, jsem se šel zeptat uznávané profesorky politologie Guadalupe Correa-Cabrery, která působí na univerzitě George Masona ve Virginii a je expertkou na mexicko-americké vztahy a otázku migrace. „Myslím, že se trochu prodlouží to současné období ‚wait and see‘ (počkám a uvidím), které trvá už několik posledních měsíců – proto není teď v útulcích tolik lidí,“ uvedla politoložka. Lidé si raději rozmyslí, zda jít do tak nejistého podniku, když už do něj musejí tolik investovat. „Řeknou si: Uvidíme, co přijde s Trumpem. A ti, kteří mají nějakou naléhavou potřebu, si najmou kojota,“ předpokládá.
Podle ní Donald Trump provede na začátku svého druhého prezidentského období velkolepé kroky proti migrantům, aby dokázal, že své sliby z kampaně myslí vážně. Do jaké míry u nich ale zůstane, není jasné. Expertka spíše předpokládá, že časem USA přijdou s novou mobilní aplikací, jež bude plnit roli zrušené CBP One a že se situace vrátí k běžnému stavu – i kvůli tomu, že Trump může narazit na legislativní překážky.
Zároveň si nemyslí, že by s radikálním přístupem k přistěhovalcům skončila migrace do USA. „Ta opatření neřeší příčiny migrace. Žádným způsobem. Nečekejme, že se teď všechno změní. Lidé si počkají a přizpůsobí se situaci. Nepřestanou přicházet, protože stále bude trvat jejich motivace: práce v USA, absence příležitostí v zemích jejich původu,“ vysvětlila.
Otec Murphy: Na migranty jsme připraveni
Za prvních sedm dní Trumpova prezidentování přijalo Mexiko čtyři tisíce deportovaných Mexičanů z USA, informovala týden po inauguraci mexická prezidentka Claudia Scheinbaum. Podle ní se nejedná o žádné závratné číslo oproti běžným počtům deportovaných.
Také si stojí za tím, že země je na návrat svých krajanů připravená. Představila plán Mexico te abraza (Mexiko tě obejme), jež počítá jednak s ubytovacími kapacitami přímo na hranicích, hlavně ale s bezplatným svozem Mexičanů do jejich domovů a s okamžitým přístupem k sociálním a zdravotním službám. Z některých zařízení pro migranty a jiných dotčených organizací ale zaznívají pochybnosti, zda je Mexiko skutečně připravené na případ, že by se do země vrátily statisíce, možná miliony lidí (podle analýzy mexického think-tanku El Colegio de la Frontera Norte žije v USA přibližně 5 milionů Mexičanů bez platných dokladů).
„Ano, rozhodli jsme se naše prostory trochu rozšířit. Momentálně máme 140 lůžek a teď přidáváme jednu další místnost pro 40 osob coby dočasný přístřešek. Zatím není potřeba, máme pouze 80 osob, ale předpokládáme, že pomalu začnou přibývat další lidé,“ informoval den po nástupu Donalda Trumpa otec Pat Murphy, vedoucí Casa del migrante, která patří k těm větším útulkům.
I on má za to, že staronový prezident na začátku svého úřadování udělá „velkou show”, aby nezklamal své voliče. Ale lidé nepřestanou do USA putovat. „Vždycky existuje možnost zkusit přejít ilegálně,“ říká, „Trump by nejraději úplně zavřel hranici. Jestli to může udělat? Kdo ví. V každém případě to znamená mnohem větší riziko, protože to bude znamenat volit nebezpečnější stezky. Ostatní zůstanou v Tijuaně, někteří se vrátí do svých domovů.“
Lidé jako my
První zprávy o deportacích do Mexika přicházejí už v úterý večer, den po Trumpově inauguraci. Na pláži kolem hraničního plotu je tentokrát ticho a pusto. Víkendové veselí skončilo. Zase se dostavilo stýskání po domově uprostřed tohoto nepřejícího kraje.
Myslím na to, co teď asi prožívají Teresa, Akemi, Luigi, Yugelis s rodinou a tisíce dalších lidí, kterým se před několika hodinami rozpadly naděje a zase se ocitli na začátku svých černých dní. Mimo svoje domovy, v nebezpečí.
Téma domova se během našich rozhovorů opakovalo. Většina z těchto lidí neměla nejlepší vzpomínky na místo, odkud přišli. Kdyby jim doma nešlo o život, asi těžko by se vypravili na tak nejistou a hrozivou cestu. Většina z nich se proto shodla, že „domov“ jsou pro ně zejména lidé, jež mají kolem sebe, a prostředí, ve kterém mohou bezpečně existovat.
Ano, spolu s nimi pravděpodobně v přístřešcích nocují i ti, kteří se budou moci zase vrátit tam, odkud přišli. Ale jiní, kteří vsadili všechno na riskantní cestu do neznáma, aby vůbec přežili, si zaslouží dostat šanci na lepší život. A zaslouží si i soucit nás ostatních, kteří konzumujeme lhostejné zprávy o „masách migrantů“ a mnozí si přestáváme uvědomovat, že těmi „migranty“ jsou lidé jako my, s podobnými hodnotami a potřebami.
Přečtěte si první a druhý díl reportáže.
---
***
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
