Osvobozující trhlina ve struktuře digitálna: úryvek z českého překladu Glitch feminismu: manifestu
Glitch jako nepředvídatelná „chyba“ narušuje hranici mezi životem, uměním a aktivismem. Jaký je tvůrčí potenciál radikálního odmítnutí?
Utopia Libri vlivnou knihu kurátorky a esejistky Legacy Russell vydali letos v květnu. Text vás svým jazykem může překvapit. Jakým způsobem se v Utopia Libri rozhodli češtinu kvířit najdete podrobněji rozepsané zde.
Knihu přeložila Jarmila Soukupová a na prostoru jsme o ní už jednou psali. Ilustrace Jakub Hošek a Nik Timková.
✶✵✸✹✺
Jako tweenagerka jsem se zalogovala jako LuvPunk12 a strávila následující roky v toulkách po dálnicích strašidelných zařízení, obsazovala jsem chatroomy a vytvářela gif fantazie na GeoCities. (…) LuvPunk12 jako přezdívka v chatroomu byla rodící se performancí, zkoumáním budoucího já. Byla jsem mladé tělo: Černošské[1], identifikující se jako žena, femme, queer. Nešlo to zapauzovat, nešlo to odložit; svět kolem mě mi nikdy nedovolil zapomenout na tyhle identifikátory. Ale online jsem mohla být, čímkoli jsem chtěla.
(…)
V rámci glitch feminismu je glitch oslavován jako nástroj odmítání, strategie nekonání. Cílem tohoto glitche je navrátit do abstraktní podoby to, co bylo vtlačeno do nepohodlné a špatně definované hmoty: tělo. V glitch feminismu nahlížíme na pojem glitche-jakožto-chyby s jeho původem ve strojové a digitální oblasti a zvažujeme, jak jej lze znovu použít při utváření našeho vnímání AFK světa, a jak hledat způsoby, kterými bychom se na něm mohlÿ podílet ve snaze dosáhnout většího aktérství a větší kontroly nad vlastními životy. Na užití internetu jakožto tvůrčího materiálu se glitch feminismus nejprve dívá pohledem uměleckyně, kter_ ve své tvorbě a výzkumu nabízí řešení onoho neklidného materiálu těla. Proces stávání se materiálem odkrývá napětí a nutí nás klást si otázky: Kdo definuje materiál těla? Kdo mu přiřazuje hodnotu – a proč?
Tyto otázky jsou náročné a nepříjemné, neboť od nás vyžadují konfrontaci s tělem jakožto strategickým rámcem, a to takovým, který je často využíván k určitým účelům. Přesto podél této linie zkoumání zůstává glitch feminismus zprostředkováním touhy pro všechna ta těla, jako je to mé, která dál dospívají po nocích na internetu. Glitch uznává, že genderovaná těla nejsou ničím absolutním, spíše čímsi imaginárním, vykonstruovaným a komodifikovaným pro kapitál. Glitch je aktivistickou modlitbou, výzvou k činům, zatímco pracujeme na fantastickém výpadku, na vysvobození z chápání genderu jako něčeho nehybného.
I když se dál pohybujeme směrem k rozsáhlejšímu a abstraktnějšímu pojetí genderu, je třeba říct, že to paradoxně chvílemi skutečně vypadá, že to jediné, co máme, jsou těla, která obýváme, genderovaná či nikoli. Ve stávajícím paradigmatu kapitalismu skutečně nevlastníme skoro nic jiného, a přesto jsme často předmětem komplikované choreografie diktované složitými, byrokratickými a rizomatickými systémy institucí. Brutalita tohoto nejistého stavu se projevuje zejména v neustálém očekávání, že jakožto těla budeme kontinuálně utvrzovat performování genderu, které odpovídá binárnímu rozdělení, abychom dodržovalÿ předpisy každodennosti. Jak napsal politolog a antropolog James C. Scott, „čitelnost [se stává] podmínkou manipulace“.[2] Tyto akty agrese, označované pro svou banalitu jako neutrální, jsou ve skutečnosti násilné. Bráníme se pak každodennímu náporu binárního genderu, který se vine základními úkony moderního života: otevření bankovního účtu, zažádání o cestovní pas, chození na záchod.
Co tedy znamená odbourat gender? Jedná se o program, jenž je projektem odzbrojení; vyžaduje ukončení našeho vztahu k sociální praxi těla, jak ji známe. V románu spisovatele a aktivisty Jamese Baldwina Giovanniho pokoj z roku 1956 hlavní hrdina David chmurně uvažuje: „Nezáleží na tom, je to jenom tělo, [a] brzy to skončí.“ Užitím glitche ghostujeme genderované tělo a blížíme se rychleji k jeho konci. Nekonečné možnosti, které se v důsledku nabízí, nám umožňují zkoumat: můžeme se od-identifikovat a díky od-identifikaci můžeme vytvořit vlastní pravidla zápasu s problematikou těla. Glitch feminismus nás žádá, abychom si uvědomilÿ hluboké vady společnosti, na níž se v současnosti podílíme a účastníme. Společnosti, která neúprosně vyžaduje, abychom se rozhodovalÿ na základě koncepce genderové binarity, jež nás omezuje na osobní úrovni.
Glitch feminismus nás nabádá k tomu, abychom zvážilÿ to, co je mezi, jako klíčovou součást přežití – ani maskulinní, ani femininní, ani mužské, ani ženské, nýbrž spektrum, v rámci něhož máme možnost volby a sebedefinice. Glitch tak vytváří trhlinu, v níž se zjevují nové možnosti bytí a stávání se. Toto nefungování v mezích společnosti, která nás selhává, je ostrým a nutným odmítnutím. Glitch feminismus vyjadřuje nesouhlas a staví se proti kapitalismu.
Tohle je politika nás glitch feministeků: odmítáme se podřídit hegemonii binárního těla. Tento kalkul selhání má za následek, že se násilná sociokulturní mašinerie zadrhává, sténá, otřásá, načítá vyrovnávací paměť. Chceme nový rámec a chceme pro tento rámec novou kůži. Digitální svět poskytuje potenciální prostor, kde se něco takového může odehrávat. Prostřednictvím digitálna vytváříme nové světy a nebojíme se měnit náš vlastní. Prostřednictvím digitálna se rodí tělo „v glitchi“, „ve výpadku“. Přijetí glitche je tedy participativním činem, který zpochybňuje status quo. Vytváří domovinu pro ty, kdo proplouvají složitými kanály diaspory genderu. Glitch je pro ty, kdo se radostně ponořilÿ do meziprostoru, pro ty, co odcestovalÿ ze svého přiděleného místa genderovaného původu. Setrvalá přítomnost glitche vytváří přívětivý a chráněný prostor pro inovace a experimenty. Glitch feminismus vyžaduje obsazení digitálna jako prostředku pro budování světa. Umožňuje nám využít příležitost vytvářet nové myšlenky a zdroje pro probíhající (r)evoluci těl, která se přirozeně může pohybovat a proměňovat rychleji než AFK normy nebo společnosti, které je produkují a v jejichž rámci jsme nucenÿ fungovat offline.
Ranný avatar LuvPunk12 mi umožnil zahalit se do kůže digitálna, politicky se projevovat skrze své mladičké genderové hrátky, cestovat bez pasu, zabírat místo, zintenzivnit své queer černošství. Tato zkušenost strojové vzpoury pro mě byla zásadní, a dala mi odvahu zbavit se ambivalence, která doprovází strach z fosilizace při formování, jenž je neodmyslitelně spjatý se změnami v dospívání. Našla jsem rodinu a víru v budoucnost v těchto intervencích, což utvářelo mé osobní představy svého já, které by mohlo skutečně najít sílu skrze sebedefinování, což je budoucnost, od níž společenská slušnost často queer Černošská těla odrazovala.
Feministická spisovatelka a aktivistka Simone de Beauvoir se proslavila svým výrokem: „Nikdo se nerodí jako žena, ženou se stává.“ Glitch prohlašuje: Člověk se nerodí jako tělo, nýbrž se jím stává. Ačkoliv představa prostého digitálního Šangri-La – online světa, kde bychom se všiechnÿ mohlÿ konečně „osvobodit“ od genderových norem, jak o tom snil ranný kyberfeminismus – dnes již splaskla, internet stále zůstává nádobou, skrze niž lze uskutečnit „stávání se“. Glitch je průchodem, jímž tělo směřuje k osvobození, trhlinou ve struktuře digitálna.
Tato kniha je určena všem, kdo směřují k tomu, aby se stalÿ svými avatary, těm, kdo si dál hrají, experimentují a budují prostřednictvím internetu jako nástroje k zesílení provázanosti mezi online a AFK. Tato kniha bude zdůrazňovat a oslavovat uměleckyně, pro které je kritika těla ústředním bodem jejich praxe, a bude také sdílet těžce vybojované prostory vytvořené na této cestě, na níž hledáme útočiště, bezpečí a budoucnost. Slovy básníka, kritika a teoretika Freda Motena: „Normativita je následný efekt, je to odpověď na něco, co je nepravidelné.“
Jako glitch feministéky vkládáme své pozitivní nepravidelnosti do těchto systémů jako errata, aktivujeme novou architekturu pomocí těchto poruch, vyhledáváme a oslavujeme kluzkost genderu při našich podivných a divokých toulkách. Pro tento účel je kniha rozdělena do dvanácti částí, z nichž každá má za cíl představit alternativní následný efekt, a otevřít nám náhled skrze optiku nových praktik a politik, abychom odhalilÿ nové způsoby, kterými život nejen umění napodobuje, ale uměním rovněž začíná. Každá z těchto dvanácti částí začíná prohlášením, bílou stěnou, s níž se neuchopitelnost, klouzavost a manifest glitch feminismu střetnou v celé své šíři. Text bude putovat od zkoumání slova glitch a jeho využití v kontextu (kyber)feminismu přes dějiny samotného kyberfeminismu a bude zpochybňovat, kdo byl_ v tomto narativu nejvíce zviditelňován_. Každá část použije pojem glitche ke zkoumání a oslavě uměleckyň a jejich děl, která nám pomáhají představit si nové možnosti toho, co tělo dokáže, a jak tím bojovat proti normativitě. Začneme online a budeme putovat po ose z-online-do-AFK a sledovat, jak lze glitch feminismus použít v širším světě, na základě inspirace praktikujících, kteřıé nás ve své vzpouře proti binárnímu tělu vedou skrze bludné světy k novým rámcům a novým vizím fantastických budoucností.
[1] Pozn. red.: Autorka textu záměrně užívá ve slově „Black“ velké B a tuto volbu reflektujeme rovněž v českém překladu. Současně však také poznamenává, že „slovo ‚blackness‘ (černošství) si ponechá malé ‚b‘ v zájmu vytvoření prostoru pro ontologický rámec, který černošství navrhuje v rámci kulturního, sociálního a politického diskurzu.
[2] James C. Scott, Seeing Like a State: How Certain Schemes to Improve the Human Condition Have Failed, New Haven, ct: Yale University Press, 1999, s. 183.
---
Legacy Russell je kurátorka a spisovatelka. Narodila se v New Yorku a je ředitelkou a hlavní kurátorkou The Kitchen, instituce pro experimentální novomediální umění, současné umění a performanci. O Glitch Feminismu mluví od roku 2017, kniha, z níž je výše zmíněný úryvek, vyšla v nakladatelství Verso v roce 2020.
