Digitální tělo jako chyba v systému – Glitch Feminism a tvárná virtuální já
Mezi kybernetickou emancipací, odmítnutím přirozenosti a hnutím pro genderovou spravedlnost pro web 2.0
Anglický termín glitch označuje nepředvídatelnou chybu počítačového programu nebo hardwaru – zásek v jinak plynule fungujícím systému. Pro teoretičku a kurátorku Legacy Russell se glitch stává metaforou pro nový druh feminismu, který bude těsně spjatý s internetem a tělesností, která v interakci s ním vzniká. Remixovat, podvracet a sledovat emancipační potenciál kybernetických komunit tak, aby se přiblížil konec patriarchálního řádu s jeho tendencí vyřazovat ze svého středu osoby jiných genderů, ras, zkrátka prostě těch, kteří do úhledné tabulky spořádaného lidství nepatří.
Glitch feminismus je částí manifest, částí průvodce po dvanácti stavebních kamenech nesourodého hnutí zrozeného z nitra webu 2.0. Technologický étos jako by Russell zdědila po kyberfeminismu 90. let (např. kolektiv VSL Matrix), který chápal rozvíjející se celosvětovou internetovou síť jako svobodný prostor pro experimentování s identitou a možnost úniku před tísnivými silami útlaku. Tady ale podobnost končí. Zatímco kyberfeminismus byl pozitivní, Russell mluví mnohem cyničtěji – o chybách, záškubech, selháních (třeba nesplněním pravidla právoplatný člověk = bílý muž). Kyborgský futurismus je po dotcom bublině a rozparcelování internetu velkými korporacemi neudržitelný.
Jak se osvobodit v době sociálních sítí?
Kyberemancipační proudy minulého tisíciletí rozdělovaly život na digitální a materiální. Glitch feminismus tuhle hranici boří a v souladu se současnou teorií už nemluví o reálném nebo offline životě, ale bytí AFK - away from keyboard, mimo klávesnici. S kyberprostorem jsme totiž neustále ve spojení, formuje nás a my jej, oběma směry. Kniha samotná navíc začíná vzpomínkami autorky na chatovací místnosti nebo hraní si s genderem na internetových fórech.
Russell hned v začátku jasně říká v parafrázi Simone Weil - nerodíme se, ale stáváme se těly. Naši tělesnost a prožitek z ní vždycky ovlivňují vnější okolnosti, společenské normy, ale taky technologie, vizuální kultura a ideologie. Glitch feminismus se staví především proti esencialismu, který hledá prapůvodní podstaty genderu, ale i lidství. Queer, trans a jinak vymykající se osoby se do škatulek dominantní ideologie nehodí a k jejich pacifikaci se pak využívá normativní nátlak. Právě z toho Russell vychází, když nevolá po opatrném uznání jiných identit většinou. Pomalá asimilace podle ní nemůže tváří v tvář od základu nespravedlivému systému fungovat. Alternativou je podle Russell tvorba alternativních struktur.
Mimo jiné přitom obžalovává domýšlivou kritiku především bělošských teoretiků a teoretiček, kteří internetové vztahy považují za nedostatečné a technologie za odcizující. Pro Russell jako queer osobu nebílé pleti jsou naopak útočištěm.
Přetvořit a remixovat sebe sama
Glitch feministické tělo je tvárné, tekuté, plné dosud netušených možností a forem. Russell se vztahuje k autobiografickým experimentům s hormony Paula B. Preciada, teorii queer selhání Jacka Halberstama nebo xenofeministické tradici „open-source endokrinologie“, jež přírodní danosti chápe jako tvarovatelný materiál. Nevyplnitelné boxy registračních formulářů požadující binární pohlaví. Těla, na která si algoritmy pro rozpoznávání osob ještě nezvykly.
Tendence glitch feminismu virálně se šířit, remixovat, skrývat se nebo fungovat jako alternativa způsobů prožívání, Russell ilustruje na příkladech, které doplňují každou z kapitol její sto sedmdesáti stránkové knihy. Jedná se například o dílo NOPE (a manifesto) umělkyně E. Jane o revoltě proti konvencím, dle kterých se má jako černošská umělkyně chovat, nebo 3D tiskem ztvárněné tělo kyborgské umělkyně Juliany Huxtable. Obě díla představují způsoby vztahování se ke společnosti, kterým nestačí jen opatrná práce na okraji.
Glitch feminismus je tak, řečeno slovníkem současné teorie, akceleracionistický – nechce před tlaky současnosti utíkat, ale energii rapidního technologického pokroku využít k redefinici toho, co je lidské, a odmítnutím dominantních kategorií narušit převládající náhled na svět. Je to přístup kriticky se vymezující proti politice identit s jejím důrazem na reprezentaci v rámci tradičních struktur i jejímu přijetí v podobě dlouhého seznamu genderů při zakládání facebookového profilu. Je to feminismus projevující se skrze instagramové účty virtuálních avatarů (@lilmiquela), kriticky promýšlející, co znamená, když nás (naše tělo) systém odmítá. „Co s tělem, které není užitečné?“ ptá se Russell. Přitom právě v neužitečnosti (třeba neschopnosti rodit děti v případě trans žen) je podle Russell emancipační potenciál. Ukazují se tak švy řádu, který by možná stálo za to celý rozpárat.
Feedback ve vlastním nitru
„Uzurpujte tělo, staňte se svými avatary!“ Glitch Feminismus nemá jednoznačný program a nenajdete v něm ani jasné desatero, jak se glitch feministkami a feministy stát. Není to příručka na demonstraci a jako katalog aktuální queer/subverzivní tvorby funguje jen částečně. Mnohem víc je to perspektiva, snaha orientovat se podél informačních drah obtékajících a penetrujících naše životy. Restrukturalizace vlastních já a těl směrem k abstrakci, tvárnosti, zpětnovazebné smyčce digitálního a materiálního. Futuristický feminismus pro 21. století, který odhazuje růžové brýle a na poli digitálních platforem vyhlašuje západnímu patriarchátu hashtagovou válku.
Legacy Russell - Glitch Feminism (2020, Verso Books)
---
Ondřej Trhoň (*1993) je šéfredaktor blogu Revue Prostor, kulturní publicista. Pomáhá vyvíjet videohry v Charles Games a vydává nezávislý časopis Dýpt. Občas píše.
