V čele Mexika poprvé stane žena. Ale změní se něco?
Každý den zavraždí v Mexiku deset žen. Násilí na nich je jedním z nejpalčivějších problémů země, která je často spojovaná s machismem. Teď si však Mexičané a Mexičanky patrně zvolí do svého čela ženu. Co to přinese?
„Letos druhého června bude mexický lid opět tvořit historii a staneme se v mnoha ohledech příkladem pro celý svět. Zaprvé, protože budeme pokračovat ve Čtvrté transformaci veřejného života. A za další, protože po 200 letech naší republiky bude mít Mexiko prezidentku,“ hřímala první květnovou neděli vpodvečer před radnicí centrální čtvrti Cuauhtémoc v Ciudad de México prezidentská kandidátka Claudia Sheinbaum (Morena).
„A nepřicházím sama, přicházím s našimi babičkami, s našimi matkami, s našimi předkyněmi a přicházíme s našimi dcerami a našimi vnučkami. Nepřicházím sama, přicházíme všechny!“ zvolala dále a několikatisícový dav jásal.
Náměstí před radnicí zdaleka nebylo plné jen ženami. Kdo by předjímal, že Claudia Sheinbaum přichází jako reprezentantka nějakého protestního hnutí proti patriarchátu, je na omylu. Sází zejména na pokračování zmíněné 4T, Čtvrté transformace (Cuarta transformación), která deklaruje zlepšování života obyčejných Mexičanů a jejíž otcem-zakladatelem je stávající prezident Andres Manuel López Obrador (řečený AMLO).
Právě on založil v roce 2011 hnutí za „obnovu“ Morena, s nímž o sedm let později triumfoval a vytlačil pravicovou trojici stran PRI, PAN a PRD po téměř sto letech panování do opozice. A nyní si nepřekvapivě zvolil za svou nástupkyni, která povede jeho stranu do voleb, jedenašedesátiletou vědkyni, jež donedávna úspěšně starostovala hlavnímu městu Ciudad de México a byla prezidentovi poslední roky pravou rukou.
Největší volby v historii
Charismatický populista López Obrador si až do konce svého šestiletého mandátu udržel i přes pěknou řádku excesů stabilní vysokou podporu. Danou zejména důrazem na sociální programy pro nižší třídy obyvatelstva. I díky tomu tak má kandidátka vládní strany skvělou výchozí pozici pro klání o prezidentský palác.
Průzkum renomované agentury Mitofsky z poloviny května jí přisoudil 49 procent hlasů, zatímco kandidátku pravicové koalice Xóchitl Gálvez by volilo 28 procent obyvatel. Třetí a jediný mužský kandidát Jorge Állvarez Maynez se pohybuje kolem 10 procent a nepočítá se s jeho úspěchem. Zbytek dotázaných v průzkumu buď ještě není rozhodnutý, nebo k urnám nepůjde.
Je tedy téměř jisté, že do čela Mexika poprvé v historii usedne žena. Což vystihuje snahu z posledních let zajistit paritu genderu ve veřejných funkcích, již v roce 2019 stvrdil zákon nařizující stranám mít na kandidátkách stejný počet žen jako mužů. A tak se například z kandidatury o starostování hlavnímu městu na poslední chvíli musel poroučet bývalý policejní šéf Omar Harfuch (Morena) a jeho místo zaujala Clara Brugada z téže strany.
V případě prezidentské volby je klíčové zejména to, jaký subjekt dvě uchazečky reprezentují. Ostatně o prezidentských aspirantech se v Mexiku poslední dobou spíše hovoří jako o „koordinátorech“ než o kandidátech. I toto je ten případ. Nastávající historicky největší volby – obnovuje se více než 20 tisíc postů včetně prezidenta, starosty hlavního města, dvoukomorového kongresu, vlád několika států a zastupitelů měst – tak budou zejména soubojem o to, zda se osvědčila AMLOva 4T, nebo se ke kormidlu vrátí pravice. I tak je to ale důležitý signál v zemi, kde ještě před 70 lety ženy nesměly volit a kde z osmi pokusů zatím žádná žena do prezidentského paláce vítězně nevstoupila.
Souboj dvou úspěšných žen
O prezidentské křeslo se utkají dvě ženy, které jsou si v lecčem podobné: oběma je shodně 61 let, obě pocházejí původně z akademické sféry, obě mají za sebou úspěšnou kariéru před politikou a následně i úspěšné roky v politice. Obě „vyrostly“ po boku výrazných prezidentů. Obě se nebojí volit v prezidentských debatách silná slova a obě slibují světlé zítřky těm nejpotřebnějším. Ani jedna z nich se sice neprofiluje jako vysloveně feministická kandidátka, ale obě jsou sociálně progresivní a chtějí podporovat programy proti chudobě.
Otázkou však zůstává, nakolik se vítězství jednoho či druhého tábora odrazí v životě běžných obyvatel. I přes některé dílčí změny totiž obyčejní lidé v Mexiku nadále silně doplácejí na bezbřehou korupci, nepotismus a neschopnost (či nezájem) řešit brutální úroveň násilí a následnou beztrestnost. A tudíž to jsou obvykle oni, kteří ostrouhají. V zemi se sice pár týdnů před hlasováním téma voleb akcentuje, ale nedá se říct, že by na něj běžní občané čekali s vírou v nějaký zásadní zvrat.
Favoritka voleb Claudia Sheinbaum ani žádné převratné sliby nedělá. Pragmaticky následuje politiku Lópeze Obradora, která očividně na lidi zabrala, a AMLO dokonce opouští úřad s nálepkou jednoho z nejoblíbenějších prezidentů na světě. Nejviditelnější odchýlení od stávajícího prezidenta se v případě jejího zvolení očekává v příklonu k využití energií z obnovitelných zdrojů.
Ostatně právě environmentalistika a energetika je jejím životním tématem. Fyzička s doktorátem v energetickém inženýrství získala v akademické sféře řadu ocenění a na politickou dráhu se vydala právě po boku Lópeze Obradora v roce 2000. V době, kdy vládl jako starosta hlavnímu městu, byla jeho tajemnicí pro oblast životního prostředí.
Teprve poté naplno vstoupila do politiky. V roce 2015 se jako první žena postavila do čela městské části Tlalpan, největšího obvodu v Mexico City. O tři roky později už usedla – opět jako první žena – do funkce starostky více než 20milionového hlavního města, největší metropole západní hemisféry. Této funkce se vzdala až nyní s příchodem její kandidatury na prezidentku.
Její vláda hlavnímu městu byla poměrně úspěšná. Mexico City prožívalo relativně klidné období a Scheinbaum si vzala na starost hlavně oblast jí vlastní, tedy zlepšování životního prostředí, a veřejnou dopravu. Právě za tu ji však její oponenti nejčastěji tepou. Za její vlády došlo k několika závažným haváriím v mexickém metru, včetně tragického zřícení mostního tunelu v roce 2021, při němž zemřelo 26 lidí.
Dá se od ní čekat, že na rozdíl od v lecčem nekonvenčního, místy až bizarně působícího Lópeze Obradora bude Scheinbaum – věrna své profesi – racionálnější. To se ostatně projevilo už při nedávné pandemii coronaviru. Zatímco prezident nemoc bagatelizoval a upřel na sebe pozornost světa, když v odpověď na dotaz novinářů, jak hodlá postupovat v prevenci proti covidu-19, políbil dva náboženské amulety na tkaničce kolem krku a předepisoval optimismus, Scheinbaum na úrovni města razila postupy založené na doporučeních vědců.
Klíčový může být přístup k otázce bezpečnosti a násilí v zemi, což je věčné téma pro mexické politiky. Zatímco AMLO instaloval vedle armády ještě Národní gardu, a fakticky tak zvýšil militarizaci země, jeho nástupkyně chce volit cestu lepšího výcviku, lepších platů ozbrojených složek a investic do zpravodajských služeb. Tedy podobně, jako to dělala v době šéfování Ciudad de México. A zatímco López Obradorova strategie nepomohla zastavit dramatický růst násilí v zemi, počet vražd, krádeží a dalších trestných činů na úrovni Ciudad de México klesl přibližně o 60 procent.
„V případě jejího vítězství může dojít ke změnám v určitých oblastech, ale hlavní rysy jeho (López Obradorovy) programu zůstanou nedotčeny,“ poznamenává nicméně nedávná zpráva Centra pro strategická a mezinárodní studia, výzkumného institutu ve Washingtonu.
Výstřední podnikatelka v dinosauřím kostýmu
Její sokyní v prezidentských volbách je rovněž inženýrka, Xóchitl Gálvez. Jedenašedesátiletá bývalá senátorka a podnikatelka v oblasti technologií je kandidátkou koalice PRI, PAN a PRD. Jednotlivé tyto strany se střídaly u moci v posledních desetiletích a často bývají spojovány s korupčními či bezpečnostními kauzami, které po celou tu dobu Mexiko sužovaly a sužují i nyní.
Gálvez si však na svou stranu získává voliče zejména svou svéráznou osobností. Patří k ní ostrý jazyk, tradiční blůza původních obyvatel huipol a třeba i to, že ji často zpozorujete, jak jezdí po ulicích Ciudad de México na elektrickém kole.
Byť kandidátka konzervativních stran, razí poměrně progresivistický přístup – například v oblasti práv LGBTQ+ menšiny, životního prostředí či legalizace potratů. Lidé chválí její umění prosadit se na jedné straně mezi politickými a byznysovými špičkami a na druhé straně koexistovat přirozeně mezi obyčejnými lidmi. Právě její „obyčejnost“ a zároveň bezprostřednost a přímočarost lidem učarovaly. Upozornila na sebe třeba tím, když před dvěma lety ještě coby senátorka dorazila do senátu v kostýmu dinosaura. Mínila tím upozornit na „dinosauří“ praktiky, když AMLO představoval kontroverzní návrh volební reformy.
Gálvez také ráda upozorňuje na svůj domorodý původ a až pohádkovou cestu z nuly na vrchol. Narodila se ve vesničce ve státu Hidalgo otci z kmene Otomí a mestické matce. Coby děvče z chudé rodiny pomáhala domácímu rozpočtu tím, že na ulici prodávala tradiční pokrmy. Jako teenagerka pak pracovala na místní matrice a v 16 letech odešla do Ciudad de México. Tam si přivydělávala jako telefonní operátorka, než získala stipendium a mohla začít na národní univerzitě studovat informatiku.
Na začátku 90. let založila společnost High Tech Services, zaměřující se na tu dobu zcela průkopnické technologické projekty, jako byly inteligentní budovy, telekomunikace a automatizace. Dočkala se později i ocenění Podnikatelka roku a v roce 2000 se jako první Mexičanka umístila v žebříčku 100 globálních lídrů budoucnosti na ekonomickém fóru v Davosu.
Její politická kariéra započala po boku prezidenta Vicente Foxe v nultých letech, kdy zastávala post generální ředitelky Komise pro podporu rozvoje původního obyvatelstva. V roce 2010 pak neúspěšně kandidovala na guvernérku svého domovského státu Hidalgo. V politice prorazila až o pět let později, kdy byla v barvách PAN zvolena starostkou nejbohatší městské části Ciudad de México – Miguel Hidalgo. V roce 2018 ale tento post vyměnila za místo v Senátu.
Prezident ji kritizuje za to, že je podle něj kandidátkou byznysových elit a oligarchů, která chce lidem vzít sociální podporu. Na svých pravidelných ranních tiskových konferencích se do ní od ohlášení kandidatury strefoval prakticky denně, až z do té doby prakticky neznámé političky udělal hvězdu. Gálvez pak trefně vtipkovala, že je López Obrador jejím volebním manažerem.
Jeho „politickou dceru“ Scheinbaum zase v jedné z předvolebních debat nazvala „narcokandidátkou“ – odkazovala tak na nedávná obvinění amerických vyšetřovatelů, že část López Obradorovy prezidentské kampaně financoval jeden z největších mexických kartelů. Scheinbaum zase svou protivnici označila za zkorumpovanou a obvinila ji, že chce znovuzavést válku proti drogám. Tzv. narcoguerra je termín, který se používá od dob prezidenta Vicente Foxe, jenž zavedl strategii brutálního vojenského potlačování drogových kartelů, která však měla za následek jen rozpoutání ještě většího násilí. Scheinbaum, potažmo AMLO, razí tzv. politiku Objetí místo nábojnic (Abrazos, no balazos), jež upřednostňuje prevenci v podobě podpory sociálně slabých, vzdělání apod.
Ostatně už samotný průběh kampaně by vydal na thrillerový seriál. Podle dostupných údajů jsou už v polovině května letošní volby nejkrvavějšími v historii. Ještě než v březnu oficiálně započala kampaň, bylo zavražděno přes dvacet politiků. Například organizace Integralia eviduje 650 násilných činů vůči politikům či jejich rodinám, které měly mít za cíl ovlivnění voleb. Organizace Causa de común napočítala 45 zavražděných politiků od června 2023 do letošního května. Většina z nich byli přímo kandidáti, ve zbytku případů šlo o funkcionáře nebo spolupracovníky.
Kdo zatočí s násilnostmi?
Vítězná kandidátka tak bude muset tradičně bojovat zejména s vysokou mírou násilností v zemi. Každoročně v Mexiku zavraždí kolem 35 tisíc lidí a toto číslo v posledních 20 letech stabilně stoupá i přes velikášské sliby všech vládních garnitur. K tomu patří i další trestné činnosti, například únosy a obchod s lidmi či samozřejmě narkotrafikantství.
Zatímco Morena razí princip předcházet těmto fenoménům odspodu ve smyslu politiky „primero los pobres“, tedy v první řadě chudí: Čím lépe se bude mít nižší třída, tvrdí tato politika, tím lépe se budou mít všichni. Xóchitl Gálvez se naopak netají tím, že by ráda vytvořila obří „supervěznici“ po vzoru salvadorského prezidenta Bukeleho, jenž nedávno na tamní početné gangy vyrukoval s moderním centrem, kam nemilosrdně navezl tisíce příslušníků místních „maras“.
Xóchitl Gálvez o sobě na Twitteru hovoří jako o „té nejodvážnější ženě, která se postaví zločinu“. Navrhuje například zmodernizovat policii, významně zvýšit jejich platy a pomoci jim k bydlení a školnému. Zavázala se také zatočit s fenoménem známým v Mexiku jako huachicol – tedy navrtávání ropovodů a krádeže paliv. Pokud by byla zvolená, dá se očekávat, že zruší či omezí Obradorovu Národní gardu. Ozbrojené složky plánuje stáhnout z civilních objektů a přesměrovat je na boj proti organizovanému zločinu.
Další zásadní úkol bude vyrovnání se s rapidně narůstající migrací do Mexika. Příští prezident totiž převezme zemi s historicky nejvyšším počtem přistěhovalců. I vlivem politické situace na Haiti a následného hromadného úprku před bezbřehými násilnostmi stoupl v roce 2023 příliv migrantů o bezprecedentních 77 procent, což reprezentuje necelých 800 tisíc nelegálních příchodů do země. V tomto ohledu bude významný také vývoj vztahů se Spojenými státy americkými. Klíčový tudíž bude i výsledek prezidentského duelu právě v USA. Jak Joe Biden, tak Donald Trump totiž razí odlišný přístup k tomuto tématu.
Hledisko nové hlavy severního souseda bude významné i v rovině budoucích bilaterálních vztahů nejvyšších představitelů těchto zemí. V případě zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA, který v minulosti proslul nevybíravým chováním k ženám, může být jednání mezi ním a ženským protějškem komplikované.
Podpora žen
Ačkoli jsou obě favoritky ženami, ani jedna z nich není výraznou hlasatelkou feministického hnutí, jež má v Mexiku širokou podporu. Spíše se omezují na obecné záměry, jež lze obvykle zahrnout ke slibům o zkrocení násilností a podpoře rovnosti všech bez rozdílu.
Veřejnost k tomu přistupuje dvojím způsobem: jedni kandidátky kritizují za to, že ve svých programech nepřichází s ničím inovativním, co by mohlo situaci žen v Mexiku zlepšit. Druhá skupina zase kvituje, že se nepořádá hon na ženské voličky jen proto, že kandidátkami jsou dvě ženy. A že by se na souboj o prezidentské křeslo nemělo nahlížet jako na záležitost genderu.
„Tuhle otázku nemůžu vystát,“ uvedla například Karolina Gilas, profesorka společenských a politických věd na národní univerzitě UNAM na dotaz AP, co si myslí o časté polemice, zda je Mexiko připravené na ženskou prezidentku. „Nese v sobě celou váhu oné diskriminace, zpochybňování toho, zda jsou ženy schopné vykonávat moc,“ vysvětlila.
„Ptát se na úroveň vzdělání, na zkušenosti, na politiku, to je validní. Ale zpochybňovat dvě ženy, které vystudovaly, které mají zkušenosti v politice, kvůli tomu, že jsou ženy, to už spadá do sexismu, do machismu,“ přidala se Julia Zulver, výzkumnice z Latinskoamerického centra Oxfordské univerzity a rovněž mexické UNAM.
Ostatně při bližším pohledu na obsazení mexických institucí není souboj dvou žen o vrcholné místo ve státní správě až tak překvapivý. Mexiko sice zaostalo oproti jiným zemím v regionu s přijetím všeobecné volby, brzy nato ale instalovalo systém genderových kvót. V roce 1993 se poprvé volilo s doporučením k obsazení žen na kandidátkách podle kvót, před deseti lety byl pak do ústavy zanesen princip parity. Ten ve svém článku 41 uvádí, že strany musí nominovat do federálního i státních kongresů kandidáty rovnoprávně. Od roku 2019 se takto volí do všech ústavních funkcí.
„Parita je rovnost. Parita není dočasné pozitivní opatření. Není to kompenzační opatření. Parita je ústavní princip zaměřený na faktickou rovnost mezi pohlavími. Parita je trvalým opatřením k dosažení začlenění žen do veřejného rozhodovacího prostoru,“ stojí v ústavě.
V roce 2018 výsledky voleb do kongresu přinesly v obou komorách stejné zastoupení obou pohlaví. V deseti z 32 mexických států je guvernérkou žena a 44 procent vládních postů drží ženy.
Paradoxně pak působí to, že v reálném životě jsou ženy skupinou, která v Mexiku nemá na růžích ustláno. Násilí na ženách je tam rozšířeným fenoménem. Ročně zaznamenají úřady kolem tisícovky feminicid. Například v loňském roce to bylo podle oficiálních údajů 848 feminicid a přes dva a půl tisíce případů kvalifikovaných jako úkladná vražda na ženě. Celkem tak násilně zemřelo 3439 žen čili zhruba deset každý den.
Přesto ale ani jedna z kandidátek toto téma nijak zvlášť nevyzdvihuje. Například koordinátorka sítě azylových domů María Margarita Guillé Tamayo nedávno zkritizovala pro mexickou CNN, že ani jedna z nich nepřináší žádný nový nápad v rámci pomoci ženám. „Nebyl předložen žádný inovativní, kreativní návrh, který by mohl vyvolat na straně žen optimismus.“
Oné květnové neděle Sheinbaum před tisícovkami svých fanynek a fanoušků přece jen zabrnkala i na tuto notu: „Jako prezidentka budu podporovat všechny ženy ve věku 60 až 64 let. Proč právě ženy? Protože ženy historicky pracovaly v domácnosti a dostalo se jim jen malého uznání. Kdo se stará o děti?“ zvolala do davu a ozval se jásot: „Ženy!“
„Dosáhli jsme věku 60 let, děti jsou dospělé a o koho se teď staráme? Kdo tuto práci uznává? Poprvé uznáme práci mexických žen v domácnosti, a až dosáhnou 60 let, budou dostávat podporu před univerzálním důchodem,“ prohlásila a dočkala se skandování: Prezidentka! Prezidentka!
Přestože si v červnu mexičtí občané poprvé zvolí ženu prezidentku, bude to mít zejména symbolický význam. Spíše než naděje, že se v zemi zlepší podmínky žen, to bude signálem pro nové a nové generace, že ženy mají ve veřejném životě své místo.
Ať už zvítězí Čtvrtá transformace, nebo tradiční konzervativci, je jasné, že změny budou přicházet jen velmi opatrně. Alespoň ty, na které Mexičané doopravdy čekají – zmírnění násilností, korupce a chudoby. Politici totiž v zemi, která je rukojmím organizovaného zločinu, nejsou těmi, kdo ve finále skutečně tahá za nitky. Předvolební násilnosti v zemi jsou toho ostatně důkazem.
---
***
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
