Láva, která zalévá Evropu

Jan Fingerland
19. 8. 2017
                                                                                                                                   ©Barbora Klimszová

Evropu opět zasáhl teror – a opět ve jménu islámu. Zprávy o různých útocích jsou vždy směsí poplachu a zároveň pocitu již dáno viděného. Každá taková událost ale má své unikátní stránky.

Tak například Španělsko není v poslední době úplně typickým dějištěm islamistického teroru. Je to dáno tím, že tamní muslimská populace je relativně malá a navíc poměrně dobře vrostlá do většinové společnosti. Unikátní je však Španělsko i v jiném ohledu.

Historicky vzato neměla většina Evropy s islámem až do novověku velkou zkušenost. Jsou ale dvě výjimky: Balkán s mnohem pozdější dlouhou zkušeností s Osmany – a dávno před ním Iberský poloostrov.

Toto sepětí trvalo tři čtvrtě tisíciletí, od chvíle, kdy Tárik Jednooký přirazil roku 711 k břehům Gibraltaru, až po rok 1492, kdy padla Granada, celé Španělsko se ocitlo v křesťanských rukou a jinověrci byli do jednoho vyhnáni. Ony stovky let islámské přítomnosti (a nadvlády) zůstaly nějak přítomny pod povrchem.

Zahrnovaly jak idylu mezináboženské harmonie Al-Andalusu (dnes takřka mytologizovanou), tak almohadskou a almorávidskou invazi z území dnešního Maroka, jež harmonii ukončila. Tato vlna nesnášenlivého islámského radikalismu byla v něčem podobná dnešnímu džihádismu.

Španělsko po roce 1492 prožilo pět století takřka úplné náboženské monokultury. Na staré doby vzpomínalo nerado nebo raději vůbec. Věrozvěst evropské jednoty Ortega y Gasset kdysi prorokoval, že definitivní splynutí našeho kontinentu do jednoho celku přivodí nějaký vnější impuls: „Například copánek Číňana, který vykoukne za Uralem, nebo spíš záchvěv obrovské lávy islámu.“

Jenže toto proroctví nebylo přesné. Jsme teď v bodě, kdy se evropská jednota spíše rozvolňuje, vlastně i kvůli otázce postoje k islámu. Ale také se ukazuje, že muslimové jsou v tom tak nějak s námi. Láva extremismu se doplazila až k nim, a platí to i pro ty dva miliony těch, co už opět žijí ve Španělsku. Snad k nalezení jednoty nebude potřeba nějaká cizí hrozba, třeba ten čínský copánek.


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít