Tohle je ten moment, na který jsme čekali
Svět se mění a s ním i britská královská rodina. V sobotu proběhla svatba prince Harryho a americké herečky Meghan Markle. Přestože se vedou diskuse o zbytnosti role královské rodiny – oblíbeny moderátor John Oliver královskou rodinu např. popsal jako „emočně zakrnělou skupinu zásadně chybujících lidí, mající velice divnou práci“ – je jejich životu přikládán velký mediální význam. Podle některých novinářů šlo o bulvární show, někdo hodnotil svatbu jako událost roku. Zajímavostí však byly komentáře, které si odnesl obřad samotný. Korektnější komentátoři se buď raději uchýlili k popisu svatebních šatů, nebo ceremonii hodnotili jako „moderní až radikální“, „nestandardní“, „zvláštní“, ti bez servítek pak trousili poznámky typu „barevnější, než jsme čekali“. Pomiňme latentní rasismus nebo minimálně nedostatek taktu, který se v některých komentářích dal vystopovat. Zajímavé bylo, jak moc si novináři nevěděli rady s hodnocením celé akce a jejím skutečným významem. Přitom bylo zcela zjevné, že provedení pouze zrcadlí dobu, ve které se dnes ocitáme, dobu, která si cení demokracie, rovnosti a svobody. Sobotní královská svatba ukázala, že žijeme v době, kdy je možné, aby představitelé afroamerické kultury sdíleli bok po boku s představiteli britského impéria a někdejšími kolonialisty a otrokáři v jednom z nejsymboličtějších míst evropské kultury svou zkušenost a duchovnost. Možná však celá akce předběhla očekávání natolik, že se s ní těžko srovnávali i ti, kteří se považují za progresivní. Přinejmenším jak se zdá ze způsobu, jak průběh pořadu komentovalo televizní zpravodajství - ČT počínaje a BBC nebo CNN konče.
A co se tedy během ceremonie událo tak významného? Tradiční britskou královskou svatbu v kapli svatého Jiří narušil „cizorodý element“. Za vším hledej ženu. Meghan Markle, napůl Afroameričanka, rozvedená žena, feministka a politická aktivistka k tomu, se dnes stala ženou bratra budoucího krále Anglie. Tak jako každý ženich nebo nevěsta, i Meghan chtěla otisknout do provedení své svatby svou identitu. Vystupující v kapli svatého Jiří tedy byli nejen černé pleti a Američané, ale mezi kazateli byly i ženy. Když se svým vášnivým kázáním o otroctví a odkazu Martina Luthera Kinga doprovázeným gospely vystoupil americký černošský biskup Michael Curry, bylo na některých lidech v publiku včetně královské rodiny vidět zděšení a nervozitu, kterou pomáhal zakrýt jen sarkastický smích. Výsledkem je však fakt, že přestože se bílý britský trůn otřásl ve svých sterilních základech, opět překonal sám sebe a celou „moderní“, „nestandardní“ situaci ustál.
„Tohle je ten moment, na který jsme všichni čekali,“ zaznělo z TV a princ Harry a Meghan Markle se políbili. Ve skutečnosti byl ten moment daleko zásadnější. Monarchie tím, že přijala do rodiny poloviční Afroameričanku, reflektuje multikulturní charakter dnešní britské společnosti. Možná, že všemi donedávna kritizovaný rebel Harry tak konečně přenesl britskou monarchii do 21. století. Budiž tato událost posledním „otřesem“ pro myšlení těch, kteří stále nepochopili, že svět není ani černý, ani bílý, že hudba ve svatostánku i kázání má mnoho podob, a to je na něm to krásné.
---
Marina V. Šternová, revue Prostor
