Literární pohotovost #5 - Hledání ztraceného času

Čas znovu nalezený. Takto pojal dobu strávenou v karanténě profesor právní filozofie a sociologie Jiří Přibáň a čte Hledání ztraceného času. Román o smyslech, vzpomínání, životní síle a o duši. 

Mám rád tu pozdní chvíli, kdy se ve společnosti přátel přenese diskuze od knih, které lidé přečetli, k těm, které naopak nepřečetli nebo nikdy nedočetli. A protože s časem roste i upřímnost a odpadají zábrany, v takových chvílích se zpravidla velmi často zmiňuje  Proustovo Hledání ztraceného času. Ani já jsem ho v mladém věku nepřečetl celé, a proto jsem současnou koronavirovou karanténu pojal jako „čas znovu nalezený“ a rozhodl se Prousta přečíst znovu a tentokrát od začátku až do konce. Je to román o smyslech, vzpomínání a životní síle, ale také o duši. Slovy autora: „... má-li člověk pocit, že je vždy obklopen svou duší, není ta duše jako nehybné vězení; spíš je jakoby unášen i s ní v neustálém rozběhu, aby ji předehnal, aby dosáhl vnějšího světa, s jakousi sklíčeností, slyší-li kolem sebe stále tutéž zvučnost, která není ozvěnou zvnějška, nýbrž ozvukem vnitřního chvění.“

Marcel Proust - Hledání ztraceného času

Jiří Přibáň (*1967) je profesor právní filozofie a sociologie a ředitel Centra pro právo a společnost na Cardiff University ve Spojeném království. Je autorem řady knih, například Hledání dějin (rozhovory s K. Hvížďalou, 2018), Právní symbolismus (2007), Disidenti práva (2001) nebo Sociologie práva (1996). Zabývá se také výtvarným uměním v publikacích Italské črty (2020), Obrazy české postmoderny (2011) a Pod čarou umění (2008).

Literární pohotovost je cyklus krátkých videí, ve kterých čtou zajímavé osobnosti úryvky z knih, jež jim samotným pomáhají překonat těžké životní chvíle, inspirují je či přinášejí nové podněty.
 

Líbilo se vám? Sdílejte