Neonacisté jako neškodné uskupení vlastenců

Klára Kalibová
17. 9. 2018
                                                                                                                                              ©Barbora Klimszová














Když česká soudkyně, od které se očekává, že bude chránit hodnoty demokratického právního státu, prohlásí, že Národní odpor je uskupení vlastenců, které nepředstavuje pro demokracii žádné nebezpečí a osoby, které stály u jeho zrodu a masivního rozvoje, nebude proto stíhat, je to na pováženou. Pokud ta samá soudkyně prohlásí, že každá mince má dvě strany, a srovnává nacistický genocidní režim s přešlapy demokratických států během válečných konfliktů, je to na pováženou. Jestliže extremismus označí za něco, co je v souladu s demokracií, je to na kárnou žalobu. To vše se stalo zatím nepravomocným usnesením v kauze Národního odporu.

Národní odpor bylo uskupení aktivní především na přelomu tisíciletí. Na svém kontě mělo celou škálu nezákonných aktivit a ve svých řadách množství lidí, pro které představovalo ideologickou základnu k páchání fyzického násilí. Aktivisté Národního odporu obrátili Brno vzhůru nohama během demonstrace na 1. máje v roce 2007, mašírovali pražským židovským městem na výročí Křišťálové noci v roce 2009, pod jiným názvem stáli i za dvěma pokusy o protiromský pogrom v Litvínově v roce 2008, během kterého zde hořela policejní auta a několik lidí bylo fyzicky napadeno. Několik žhářů z Vítkova se zúčastnilo demonstrace právě v Litvínově a přišlo jim to málo. O půl roku později se pokusili upálit romskou rodinu.

Lidé, ohledně kterých měla soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 rozhodnout, byli titíž jako ti, kteří několik let organizovali neonacistické koncerty a demonstrace. Do České republiky pozvali popírače holocaustu včetně „velkého čaroděje Ku-Klux-Klanu“ Davida Duka. Lidé, které měla odsoudit, nejsou jen řadoví členové neonacistického uskupení, kteří z této ideologie vyrostou, ale samotní strůjci a aktivní šiřitelé neonacistické propagandy. Je docela dobře možné, že odejdou bez trestu. Je také docela dobře možné, že dalším krokem neonacistických extremistů po tomto rozsudku bude žaloba na stát kvůli nezákonnému vazebnímu stíhání.

Očekávalo by se, že rozhodnutí soudu vzbudí odpor, ne ten národní, ale odpor expertů a vůbec všech těch, kteří tvrdí, že jim osud lidských práv leží na srdci. Bohužel se tak nestalo. Národní odpor již nikoho nezajímá. Celé řízení trvalo tak dlouho, že jsme všichni stačili zapomenout, co jsou tito neonacisté zač a kolik silných slov o tom, že je nutné tuto nebezpečnou skupinu zakázat, jsme slyšeli před deseti lety. V zemi, ve které neonacistická ideologie stála život nejméně 25 lidí, je to skutečně málo.

Rozhodnutí soudkyně je políčkem do tváře všem. Policistům a státní zástupkyni, kteří se snažili neonacistickou saň zlikvidovat odshora, nikoli bagatelním stíháním jednotlivců; novinářům a aktivistům, kteří se léta snažili na násilný charakter Národního odporu upozornit za cenu nasazování vlastního zdraví; a především lidem, které neonacisté považují za méněcenné a o jejichž fyzickou likvidaci téměř celé jedno desetiletí usilovali. Ti se nyní v České republice nemohou cítit bezpečně, rozhodně ne za situace, kdy soud prohlásí, že Národní odpor je skupina prosazující vlastenectví a národní uvědomění.

---

Klára Kalibová je právnička a analytička, je  zakladatelkou a ředitelkou právnické organizace In IUSTITIA zabývající se násilím z nenávisti. Autorka je nositelkou ceny Alice Garrigue Masaryková za práci v oblasti lidských práv.


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít