Nadcházející volby do Evropského parlamentu a naše bezpečnost
Volby do Evropského parlamentu jsou důležité. Jde v nich o potvrzení platnosti základních idejí, na kterých byla evropská integrace postavena: vůle k integraci, vzájemné solidarity, ochoty ke sdílení části národní suverenity a překonání stínů minulosti. Na kontinentě, kde historií protekly potoky krve, se už nikdy žádná válka opakovat nemá. Tyto volby jsou také příležitost pro občany dát najevo míru spokojenosti či nespokojenosti s výkonem svých národních vlád. Byť to není jejich primární cíl, slouží volby k reflexi mnoha vládních opatření. Nejinak tomu bude i u nás. A v neposlední řadě jsou volby do Evropského parlamentu důležité z hlediska pravomocí, jakými tato instituce disponuje. Nejsilnější jsou v oblasti schvalování evropského rozpočtu, neboli „víceletého finančního rámce Evropské Unie“.
Na základě Lisabonské smlouvy se sedmiletý finanční rámec stal nařízením Rady, které se přijímá jednomyslně a které v rámci zvláštního legislativního postupu podléhá souhlasu Evropského parlamentu. Jednou z pravomocí, kterou si Evropský parlament prosadil, je povinná revize víceletého finančního rámce v poločase jeho platnosti. Revizní mechanismus opravňuje Evropský parlament změnit jeho celkovou výši a upravit jednotlivé položky v rámci třístranných jednání s Evropskou komisí a Radou EU, což je pravomoc celkem značná.
Tím se dostáváme k tématu bezpečnostní politiky. Naše země nemá tak silnou armádu, abychom byli rozhodujícím elementem kolektivní obrany Severoatlantické aliance, byť samozřejmě naše role není zanedbatelná. Velmi důležitá je každopádně naše geografická poloha. V případě bojového scénáře v Pobaltí či Černomoří, který by vyžadoval posílení velkými aliančními jednotkami z Německa, bude Česká republika hrát hlavní roli v bezprostředním týlu východního křídla NATO. Přes nás bude muset projet značná část posil NATO ze západu na východ. Závazek hladkého průjezdu spojenců je jednou z priorit naší obranné politiky. V tomto ohledu musíme ještě zapracovat, a to jak v legislativní a administrativní oblasti, tak v posílení naší dopravní infrastruktury. Jde například o zvýšení nosnosti mostů, vybudování parkovišť pro vojenskou techniku, doplnění dálničních pruhů v kriticky slabých místech a podobně. Právě na tuto oblast „vojenské mobility“ navrhovala Evropská komise věnovat v rámci finančního rámce na léta 2021-2027 částku 6,5 miliardy euro. Pro Českou republiku je relevantní fakt, že peníze z této části rozpočtu je možné čerpat duálně, tedy na civilně i vojensky využitelnou infrastrukturu. Bohužel v průběhu jednání o evropském rozpočtu, kde Evropský parlament hraje vedle členských států a Evropské komise zásadní roli, byla tato navržená suma postupně snižována. Během finského předsednictví klesla na úroveň 2,5 mld euro. Následně předseda Evropské rady Charles Michel navrhl na vojenskou mobilitu částku jen ve výši 1,5 mld euro. Výsledkem je suma pouhé jedné miliardy euro na nynější sedmileté období. Měli bychom se v letošních volbách snažit volit zodpovědné kandidáty, kteří neberou oblíbené heslo „bezpečná Evropa“ jen jako předvolební floskuli, ale budou se v bruselských parlamentních lavicích aktivně zasazovat za nápravu tohoto nešťastného snížení v příštím víceletém unijním rozpočtu. Bude to prospěšné pro naši bezpečnost i pro naši infrastrukturu.
Bezpečnost státu a jeho obyvatel je širší, než jen vojenská či zbraňová agenda. K bezpečnosti státu přispívá jeho celková „odolnost (resilience)“. Jde o agendu přesahující kompetence ministerstev obrany. I nynější válka o Ukrajinu například ukazuje, že účinnou zbraní, kterou operuje Vladimír Putin, je strach. Dva roky pozoroval, jak strach z covidu dokáže efektivně paralyzovat svět. A tak po celou dobu války straší Západ domnělou „eskalací“, hypersonickými raketami, či jadernými zbraněmi. A úspěšně tak dlouho odrazoval od účinnější pomoci Ukrajině. Každý další protivník Západu ví, že NATO bude vždy nejsilnější vojenskou a EU ekonomickou entitou. Něco jiného je ovšem politická soudržnost a akceschopnost. Příštím zadáním vojenských plánovačů našich nepřátel bude iniciovat takové situace, které nás vystaví dilematu, zda bojovat či nikoliv. Naše politická elita se potřebuje zbavit strachu. Strachu z přijímání závažných rozhodnutí, jejichž politickou výhodnost není vždycky možné okamžitě změřit. Potřebujeme se ale také jako společnost zbavovat strachu z inovací, z revolučních změn. Každá velká válka je totiž revolucí, politickou, technologickou i myšlenkovou. V souvislosti s evropskou agendou je relevantní odvaha k odstranění staleté závislosti na fosilních palivech. Není bezpečnější závislost než závislost na slunci, větru či vodě. Ví to například Tchaj-wan, který investuje velké sumy do obnovitelných zdrojů právě kvůli bezpečnosti. A našli bychom celou řadu dalších inovativních oborů, které mohou naši bezpečnost zvýšit. V době covidu nastavený trend, kdy je stále větší část evropského rozpočtu směřovaná do technologických řešení, bude pokračovat. Modernizační́ podoba stávajícího, post-brexitového a post-covidového rozpočtového rámce se odrazila například v devítinásobném zvýšení́ prostředků̊ na digitalizaci sítí́, dvojnásobném navýšení prostředků̊ na stipendijní́ programy pro mládež̌ či padesátiprocentním navýšení́ prostředků̊ na vědu, výzkum a inovace. Nově zvolení čeští europoslanci a europoslankyně by měli důsledně dbát na to, aby modernizační trend pokračoval.
Česká republika by se měla naučit z inovativně nastavených částí rozpočtu čerpat více peněz než nyní. Zatím využíváme hlavně tzv. „kohezní́ peníze“ na podporu chudších regionů, které́ jsou relativně̌ lehce dostupné́. V následujících letech budou ale tyto prostředky vysychat. A to jak s postupným snižováním této položky unijního rozpočtu a relativním bohatnutím českých regionů, tak i s dalším rozšiřováním EU o chudší země. Musíme se naučit ucházet se efektivněji o finanční́ prostředky z jiných kapitol rozpočtu EU co nejdřív. Například na vědecko-výzkumný́ finanční́ nástroj Horizont Evropa je ve stávajícím rozpočtovém období́ určeno 100 miliard Eur. Kupříkladu Nizozemsko získává́ 60 % finančních prostředků̊ z EU právě̌ prostřednictvím centrálních inovativních programů. Jen zhruba 35 % má́ ze zdrojů̊ společné́ zemědělské politiky a jen 5 % z kohezní́ politiky. Chce to zbavit se strachu, strachu z nového, strachu z inovací technických i myšlenkových. Zbavme se zažité praxe, kdy je pro nás unijní kasa primárně zdrojem kohezních peněz a zemědělských dotací, jejichž využití má navíc často pochybné dopady.
Společenským fenoménem, přispívajícím k „odolnosti (resilience)“, je respekt, který snižuje společenské napětí mezi sociální skupinami, mezi generacemi i mezi evropskými národy, menšinami i kulturami, včetně těch původně mimoevropských. Právě tomu dnes slouží programy Erasmus, Erasmus+ a Erasmus Mundus. Na dnešní mladé generaci, která si prošla Erasmem, je daleko větší respekt k diverzitě patrný na první pohled. Problém respektovat odlišnosti jiných států, národů či etnik nemá ten, kdo s nimi přišel do kontaktu. Naši europoslanci a europoslankyně, z nichž mnozí a mnohé Erasmem prošli, by měli aktivně tlačit na navýšení prostředků na evropské stipendijní programy. Opravdu násobné navýšení! Finanční dotace stipendijních programů by měla být taková, aby měl student v zahraničí prostředky ke studiu, výzkumu i ke společenskému životu a cestování. Většina z nás ví, že Erasmus je fajn, ale studenti během něj tak trochu dřou bídu s nouzí. A ti, kteří nedostanou peníze navíc od rodičů, se možná raději nezúčastní vůbec. Do budoucna by neměl být jediný vysokoškolský student a jediná studentka, kteří za solidních podmínek nestudovali alespoň semestr v zahraničí. Zvýší to v Evropě respekt a jsem si jist, že i bezpečnost a životní úroveň.
Zkrátka a dobře, až půjdete k volbám, nevolte jen „proti liberálům“, „proti konzervativcům“, „proti nacionalistům“. Volte hlavy otevřené, připravené bojovat se strachem a zasadit se o inovace. Naši zvolení zástupci a zástupkyně by měli chápat , že bezpečnost je agenda nejen důležitá, ale i velmi široká, přesahující vojensko-zbrojní doménu.
Příběh našich nejlepších politických elit od Masaryka po Havla ukazuje, že v naší kotlině jde vždy o střet světáků a zápecníků.
---
***
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
