Psaní ve společnosti – Psaní o společnosti – Psaní pro společnost?
Ten, kdo píše, je ve společnosti, ať chce, či ne. Ve společnosti čtenářek a čtenářů, ve společnosti jazyka, ve společnosti ostatní literatury. Ve společnosti ostatní společnosti.
Kdo píše jen pro sebe, píše deník a ne literaturu. Kdo píše, komunikuje, a kdo popisuje město nebo sám sebe, nemluví už s městem nebo se sebou, ale s ostatními lidmi. Nedá se nekomunikovat, jak se říká, a i když někdo věří, že ho komunikace nezajímá, neznamená to, že nekomunikuje nic, ale leda že komunikuje špatně.
Ve psaní platí thatcherismus („There is no such thing as society“) stejně málo jako v ostatním životě. Žádná kniha není ostrovem, i když se břeh zdá být nekonečným a pobyt na něm je all-inclusive. Když někdo kráčí po ostrově pořád rovně, a přesto dorazí zpátky do výchozího bodu, zřejmě neobešel hallig, ale pouze stojí na pásu ve fitness studiu.
I jazyk je společností. Jeho jednotlivé části, slova a věty něco chtějí, hledají štěstí, zamilovávají se do sebe, dávají si navzájem výpověď z provozních důvodů. Věří v Boha, nebo v jeho smrt, nenávidí kapitalismus nebo internet nebo se cítí ohrožení ve svém mužství. Kdo se s nimi setká, musí vědět, co chtějí, jak vidí svět a co je trápí, když se na něj sami nepodívají. Koho nezajímá svět, ale jen slova, toho nezajímají ani slova.
Ve společnosti si spisovatel/ka hledá svoje místo. Kdo si ho nehledá, bude s trochou smůly umístěn ke vstupním dveřím, kde je průvan, nebo k chodbičce na záchod. Pokud vstoupí do podniku jménem Společnost, měl by si získat přehled o situaci, do které se dostal. Kdo se posadí tam, kde už sedí jiný, nemůže se vykrucovat, že to on je umělec a že ostatní hosté jsou mu lhostejní. A kdo si ještě pozdě objedná vídeňský řízek s bramborovým salátem, který je tu oblíbený, protože je to specialita podniku, musí počítat s tím, že už další řízek nezbude.
Veškeré neštěstí světa, píše Pascal, spočívá v tom, že lidé nedovedou zůstat v klidu své pracovny. Veškeré neštěstí literatury spočívá v tom, že ona to dovede.
Přeložila Viktorie Hanišová
---
