Proč český prezident nekondoloval Slovensku
Abychom si rozuměli. Nikdo příčetný asi nechce říct, že za smrt našeho slovenského kolegy Jána Kuciaka, jakkoliv odpovídá český prezident Miloš Zeman. Ale za svá slova každý zodpovídá sám. A když ruskému prezidentovi Putinovi (!) v komunistické Číně (!!) veřejně řeknete, že je novinářů moc a že by se „měli likvidovat“, nemůžete se moc divit, že si na ně ledaskdo vzpomene. Zvlášť když se ještě k tomu necháváte s úsměvem fotit s maketou samopalu s nápisem „na novináře“, kterou vám věnují někteří nepříliš bystří zastupitelé plzeňského kraje.
Tohle všechno samozřejmě mají být ony „bonmoty“, jak to vysvětluje prezident a jeho lidé. Původně slov „bonmot“ označovalo krátké vtipné rčení obsahující jistou dávku moudrosti. Ano, pokud máte dojem, že cokoliv takového v plcích o „likvidaci novinářů“ postrádáte, máte pravdu.
Ale pořád si říkáte, že to jsou prostě vrtochy starého a čím dál zapšklejšího muže, která stačí ignorovat a těšit se, až to definitivně skončí.
Na vraždu Jána Kuciaka reagovala v pondělí s nelíčeným zděšením celá česká politická scéna. A všem bylo možné jejich pohnutí věřit: od Andreje Babiše po Miroslava Kalouska. Jenže pak kohosi z kolegů napadlo vytočit číslo hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka. Stačilo tak málo, jen říct, že prezident je velmi smutný a vyjadřuje hlubokou soustrast rodinám obětí a celému Slovensku. Byla by to možná fráze, ale k práci státníků patří i schopnost pronést v pravou chvíli ta správná slova. A zvlášť v takové chvíli to nedá příliš námahy.
Mimochodem, prezident Zeman skutečně citlivě kondolovat umí – když v roce 2016 zahynul při letecké katastrofě pěvecký soubor Alexandrovců, letěla účast z Prahy do Moskvy jen chvíli poté, co jsme se tu zprávu dozvěděli.
Ovšem mluvčí Ovčáček zareagoval v pondělí tak, jak čekáte, jen si to hrozně nepřejete: nemáme žádný komentář. Žádný komentář. Neotravujte. Odpoledne pak mluvčí zveřejnil na svém twitterovém účtu nevídané tantrum, kde obvinil celý svět ze spiknutí proti českému prezidentovi a snahy poškodit ho.
Znám prezidenta Zemana víc než pětadvacet let, jeho komplikovaným vztahům s novináři do jisté míry rozumím. A rozumím i jeho docela chytré strategii vybudovat si alternativní komunikační kanály ve chvíli, kdy na ty tradiční nemůže a nechce spoléhat. Ví, ke komu se obrací, a tak si on (nebo někdo z jeho týmu) spočítal, že příjemce svého sdělení, jimiž je udržuje v provozní teplotě, najde spíš mezi čtenáři Parlamentních listů a TV Soukup než v Hospodářských novinách nebo na ČT24.
To všechno patří k věci. Už pětadvacet let Zemana nijak nešetříme a je dost jedno, jak moc se snažíme dobrat zjištění, kde a proč to vlastně začalo. A pak bychom mohli mít některé věci jaksi společné. My jsme novináři demokratické země, on je demokraticky zvolený prezident této země, což myslím přijali i Zemanovi nejpřísnější kritici. Ctíme nebo bychom aspoň mohli ctít některé společné hodnoty: svobodné volby stejně jako svobodu médií. Zeman na ni přísahá, když se mu to hodí: třeba když přemýšlí, jak se bránit vlně dezinformací v kyberprostoru, což je mimochodem problém, který řeší celý svět. V tu chvíli z Hradu slyšíme přísahy na svobodu médií. Ve chvíli, kdy je zavražděn mladý muž, který se postavil podsvětí, zní z Hradu jedno velké ticho.
Jak říká jeden můj vážený kolega, jednou na to budeme vzpomínat jako na chaloupku strýčka Toma. Jednou to skončí. Zatím se můžeme chystat na inauguraci prezidenta pro druhé funkční období, které začne příští týden ve čtvrtek.
---
Poznámka redakce: na twitterovém účtu mluvčího prezidenta ČR se objevilo vyjádření lítosti nad vraždou slovenského novináře J. Kuciaka a jeho snoubenky. Komentář nicméně uveřejňujeme v původním znění.
---