REKOMANDO Ondřeje Macla
Pelikán bílý sotva zvládne vychovat dvě mláďata. Většinou přijme za své to průbojnější, zatímco druhé vyžene a nechá zemřít hlady. Splývá Bůh s představou evoluční přirozenosti, logiky nutných obětí v zájmu vyššího smyslu, nebo je empaticky na straně slabšího mláděte?
Progresivní teologické spisy jsou zvláštním druhem fantasy. Konzervativnějším věřícím se mohou pro své ambice propojit náboženství s feminismem, sociální spravedlností nebo klimatickou změnou jevit jako až příliš vychýlené od křesťanského poselství, liberální bezvěrec se zase podivuje nad obsesivním lpěním na náboženském slovníku, když se leccos dá vyprávět – a dávno vypráví – mnohem věrohodněji i bez něho. Progresivní teolog se pohybuje na hranici světů: Je bytostným realistou, tedy jde se svatým duchem doby, avšak své postoje překládá do jazyka surreálných mimozemšťanů, jež o nich bytostně pochybují. Boží příběh musí být každopádně zachován.
Abychom ale konkrétně McDanielovi nekřivdili, je to nejen teolog ze Spojených států amerických, leč také vystudovaný filozof se zaměřením na buddhismus a procesuální myšlení Alfreda N. Whiteheada; jeho výchozí pozice je tedy značně rozkročenější. A rozhodně je skvělé, že se v češtině objevila kniha rozvíjející tzv. biocentrickou spiritualitu, jež se snaží sloučit etiku Země s ochranou zvířat, na úkor spirituality antropocentrické (zaměřené pouze na člověka), nebo která vážně operuje s pojmem „postpatriarchální křesťanství“. Pasáž, v níž autor líčí, jak byl jako desetiletý chlapec nucen svým otcem střelit jelena, aby si získal uznání v kovbojské komunitě, a dosud z toho má trauma, patří k těm literárně nejjímavějším.
Pokud teologie promlouvá něčím i mimo své cílové publikum s jeho potřebou se sebe-utvrdit v představách o povaze světa, pak to nejsou její myšlenky – jako například „úcta k životu“ nebo že každý z nás prý touží po úplnosti – nýbrž její obrazy. Když se McDaniel domnívá, že křesťan by dnes měl být vegetarián a bojkotovat masný průmysl, řekne to nejlépe přirovnáním, že „v jednoduchém aktu pozvednutí k ústům se naše vidlička může stát mečem, nebo pluhem“. Když dumá, jak popsat správný model výchovy, nazve jej výchovou „ke kořenům a křídlům“, v opozici ke „konzumerizmu bez kořenů“ a „fundamentalizmu bez křídel“. Věří konečně v takového Boha, který „miluje pelikány“.
Lidé prostoupení náboženstvím se rádi ohánějí slovem „tajemství“, jejich mentalita přitom mnohdy překypuje různými poučkami, citacemi autorit, představami o tom, co je dobré a co zlé, či podobami rituálů provázejících lidský život od zrození přes manželství až po funus. Mnohem spíše než tajemství jim dělá dobře srozumitelnost. Je na čase, aby je Bůh opustil, skryl se jim do plevelu a mouchy.
O Bohu a pelikánech
Jay B. McDaniel
Praha: Biblion, 2022
Přeložili Petr Macek a Jan Zámečník.
