jaro 2020 – podzim 2021
•••
kosteří jeřabin
škrabe v krku
do jasu rána
oči zmhuř
a bíle omítnutou pleť
nastav šlehancům větvích stínů
pak
schoulíme se pod peřinu
rozkřísnem zbytek léta v nás
pak
jedna v druhé
najdem čas
Odpověď
z okna vlaku
luštíme morseovku zasněžených strnišť
obcházenou pařátky vědoucích dravců
v době bezhraboší
máme jen malou chvíli
tak
rozpleteme pevně utažené prsty
na sklo vyťukáme rytmus odpovědi
odhánějíce těžkost rozespalých víček
necháme na okamžik
přijít svět
trnky
suchý dech cest se snáší na zem
slunce se drží ve vlasech
a pod kamenem u pat branky
v pelestech zahrady
poklady
maličké housle skřípou v letu
ukrývají se do mezí
trnky sládnou až prvním mrazem
kraj těžkne
červencovou rzí
hodina morfologie
členíme svět – abychom rozuměli
vějířky vrásek z rozkoše hledání
ne oči ruce stydlivého zrazují
ale jak když za oknem voní svět
a šíje co krouží nad Rudolfinem tam
i zpět
nesena okolností labutí
vznáším se nad střechami
jako bych byla nikdy neslyšela
že létat nemohu
___
Anna Gažiová se narodila v roce 1999 v Českých Budějovicích. První básně napsala pod vlivem Františka Hrubína a Emanuela Frynty během třetí třídy základní školy. Více poeticky aktivní však začala být až během svých studií na gymnáziu, kdy nejprve v roce 2017 vyhrála (v kategorii 15–18 let) děčínskou Literární cenu Vladimíra Vokolka a následně byla její báseň zařazena do ročenky Nejlepší české básně 2018. V období let 2018–2019 strávila bezmála rok ve skotském Glasgow. V roce 2019 získala čestné uznání na Ortenově Kutné Hoře a na počátku roku 2020 byly její básně otištěny v časopise Host. V Glasgow propadla kouzlu polského jazyka a kultury, následkem čehož v současné době již druhým rokem studuje polský a český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
