21. 8. 1968

Jan Štern
21. 8. 2017
                                                                                                                                           ©Barbora Klimszová

Okupaci 21. srpna 1968 jsem zažil ve věku patnácti let. Bohužel nebo bohudík ve věku téměř dospělém, kdy je člověk schopen vnímat rozsah tragédie, kterou okupace znamenala. Pražské jaro 1968 přineslo, ať si říká kdo chce co chce, skutečnou svobodu. Zažil jsem, jak lidé na prvního máje před tribunou bouřlivě zdravili Dubčeka jako nositele nové naděje. Celá společnost žila v opojné euforii nečekané svobody uprostřed Mordoru zemí socialistického tábora. Bylo to něco neskutečného a famózního. A do toho opojení svobodou vtrhlo přes půl miliónu vojáků tzv. bratrských států a udělalo se svobodou rázný konec.

Kdo to na vlastní kůži nezažil, neví, jakou nevýslovnou trýzeň nám to způsobilo. Jedině v písních Karla Kryla lze nalézt odlesk této bolesti. Dodnes, když si pustím některou z písní z jeho elpíčka Bratříčku, zavírej vrátka, tak se ve mně otevřou staré rány, jako by byly živé. Statisíce lidí emigrovaly, protože už nesnesly dál žít v nesvobodě poté, co se nadechly oné opojné naděje. Většina nás zůstala a musela velmi zatnout zuby, aby vydržela nápor obnovené totality v podobě tvrdé normalizace.

Jsme národ, který si sám dokázal připravit peklo v podobě komunistického režimu po roce 1948. Nikdo nás k ničemu nenutil, celkem demokraticky jsme si komunistické peklo zařídili sami. Ale jsme také schopni sami se z takového maléru dostat, jak ukázal rok osmašedesátý a později devětaosmdesátý. Jenom na půlmilionovou sovětskou (ruskou) armádu nemáme, ta je nad naše síly. Proto jsme si všichni po Listopadu ʼ89 oddechli teprve poté, co sovětská vojska odtáhla, a ještě víc, když jsme vstoupili do NATO, kterého se i Rusové bojí. Vždycky když nějaký blb nebo zrádce začne koketovat s Ruskem nebo zpochybňovat naše členství v NATO, tak se ve mně probouzejí staré vzpomínky – a já znovu vidím ruské vojáky na Václaváku.

-------

Jan Štern působí jako televizní producent. Vystudoval VŠE, pracoval jako programátor, poslanec, dokumentarista a novinář. Je spoluzakladatelem revue Prostor. Mezi jeho největší producentské úspěchy patří dokumentární seriál Ztracená duše národa, Nuda v Brně, Zločin v Polné, Čtvrtá hvězda a talk-show Uvolněte se, prosím. Je autorem knihy Bytí jako možnost a skutečnost a spoluautor Manifestu radikálního liberalismu. Působí jako předseda občanské iniciativy Veřejnost proti korupci a je členem Rady vlády pro boj proti korupci.


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít