Talkshow, kytara a ruská občanská společnost

Ztracená sklíčka pravdy
zrníčka obilí roztroušená v polích
nutí nás abychom chodili ohnutí
ale sehnout se pro ně do bláta – to nedovolí

Představte si, že by takto mluvil Vladimír Merta  dnes o dění na TV Barrandov, a ne k celospolečenské situaci v roce 1973. Pokud bychom pracovali s další mertovskou metaforou „lékárníka o berlích a s bílou holí z“ téže písně Omamná květina pravdy a hledali bychom-li pro vyjádření celospolečenského dění
podobná slova, dostali bychom se na platformu Youtube. V roce 2019 na ní ruský písničkář Boris Grebenščikov přichází s podobnou paralelou. Na rozdíl od Merty se Grebenščikov nemusí schovávat za vlastní pochyby nebo obrušování hran - ve své písni Вечерный мудозвон (Vječernyj mudazvon, česky přibližně Večerní zvon-hlupák) mluví o nedozírné společenské moci a směrem ke konkrétnímu člověku. Je jím Vladimir Rudolfovič Solovjov.

Solovjov je moderátor a žurnalista, který ještě v předputinské éře prohlašoval, že jediným smyslem novinařiny je popisovat svět naprosto pravdivě. Po roce 2000 ale Vladimir Rudolfovič obrátil. Jeho pořad se stal fantasticko-fašistickou přehlídkou křiklounství a estrády nepravdy, kde se místo skutečných problémů současného Ruska řeší smyšlené problémy Ukrajiny a USA.

Sám Solovjov, který se snaží odhalit neexistující pravdu o „Gayropě“ a protřelých rozvědčících CIA schovávajících se pomalu za každou importní štanglí salámu, nyní žádá o italské občanství.

Co se to jen přihodilo s Vladimirem Rudolfovičem? Naše „zahnívající“ Evropa, hluboce ponořená do tmy a hrůzy rozpadu tradičních hodnot, je přeci to poslední místo, kde by chtěl tenhle propagandista žít! Nota bene v záplavě nezvladatelných imigrantů, kteří plení evropská města systematicky jedno za druhým. 

Nutno podotknout, že největší imigrační masou jsou dnes mladí Rusové, jejichž rodiče jsou si dobře vědomi, že v Ruské federaci se jejich dětem nedostane ani vzdělání, ani zdravotní péče, o bezpečnosti nemluvě. Představa, že necháte své dítě trávit mládí třeba v sibiřském Batagayi, ostatně nejspíš neláká žádnou matku ani otce. Nová třída, která by se bez vertikály moci sesypala, si ovšem může narozdíl od obyčejného Rusa dovolit koupit Bentley i dům ve Španělsku a vyslat tam své potomky.

Ale zpátky k Solovjovovi. 

Vladimir Rudolfovič se marně snažil vypátrat, o kom že to vlastně Boris Grebenščikov zpívá. Odpověď našel záhy - ostatně, celou dobu se nabízela. Ve své relaci Solovjov prohlásil, že písničkářovým terčem neměl být nikdo jiný, nežli nejpopulárnější současný televizní moderátor Ivan Urgant, který už od roku 2012 pětkrát týdně baví Rusy ve své Late Night Show. Urgant velmi zdařile našlapuje podél hranic toho, co „ještě smí být řečeno“ na ruském Prvním kanálu, a pomocí umně nedořečených vět se velmi často dostává i přes jejich pomyslnou čáru.

Bdělý Solovjov se však notně přepočítal; Urgant jeho dohady se sobě vlastním, typickým jízlivým humorem smetl se stolu za významného přispění samotného Grebenščikova, jenž je jeho pravidelným hostem. Umělec totiž na své video na Youtube napsal, že „rozdíl mezi Večerním U a Večerním M je očividný asi jako rozdíl mezi lží a důstojností.“

V momentě, kdy se zdálo, že celý konflikt skoro vyšuměl, přišla ještě jedna nečekaná rána – v Itálii usídlený ruský youtuber Klerik založil petici, ve které prosí italské úřady, aby Solovjovovi neudělovaly ani trvalý pobyt, natož občanství, o které má moderátor zažádáno. V tuto chvíli má petice přes 213 tisíc signatářů a je hromadně sdílena v ruských expatských skupinách.

Zdá se, že se ruská občanská společnost začíná po rozkolu, který zažila po aféře s Pussy Riot, opět sjednocovat. A nejvíce tomu napomáhají hudební ikony z 80. let, jejichž pozice se  donedávna nacházela spíše v hluboké vnitřní emigraci před problémy současného Ruska. 

 

Medailonky

Vladimir Rudolfovič Solovjov
Ruský novinář, televizní moderátor, spisovatel. Svou televizní kariéru začal v roce 1999 na nezávislé stanice TNT vlastněného mediálním magnátem Sergejem Skvorcovem a ORT oligarchy Borise Berezovského. V letech 1999-2001 uváděl s ukrajinským novinářem Dmitrijem Gordonem pořad Proces na ORT. Platí za jednoho z hlavních propagandistů putinského režimu. 

Boris Borisovič Grebenščikov
Jeden z „otců-zakladatelů“ sovětského rocku, básník, skladatel, filozof, kultovní osobnost doby Perestrojky. Po vystoupení na rockovém festivalu v Tbilisi byl vyloučen z Komsomolu a jeho skupina Akvárium byla zakázána. Boris Grebenščikov patří mezi největší obhájce práv sexuálních menšin v současném Rusku.

---

Adéla Gálová je překladatelka, hungaristka, romistka, novinářka. Honza Kistanov je produkční a občasný komentátor.

Líbilo se vám? Sdílejte