Obřadnosti ulic / * * *

Horynová, Moravčík
31. 1. 2021

 Čestná uznání druhé literární výzvy Kampusu Hybernská v kategorii poezie

Foto: Ondřej Trhoň

 

Michaela Horynová
Obřadnosti ulic

Když se celek rozpadá
pozoruj
jak se hroutí
a s klidem
protože srdce záplatují detaily
drobky ulic a pěšin
stojí při životě
v dobrém i zlém

Betonová předzahrádka – ukázněné rumiště
a do domu schody se zábradlím prorezlým
sytě modře natřená bytovka
báby natahují krky
tovární komín na horizontu ulice přesně uprostřed záběru
komín trčí
panelák trčí
stěna skříní s balkony
smutné klece pro slepice
slepice a kohout rituálně v lajně na kládě před studnou
za rozkošně odřeným plotem
dřevěné laťky skví se ošuntělým tyrkysem
v okně krajka
krajka za keřem s penízkovými listy
za tou krajkou chtěla bych žít
dveře pod střechou
Santa Claus pod střechou
hlava kočky hlídá soukromé vichřice
břečťanová brána
každý den jí vcházet a vycházet musí být jako slavnost
hadí slavnost v tanečním bláznovství s fauny
mocné koule platanů - ó platane dej mi sílu
sentimentalita macešek
macešek Školských sester de Notre Dame
roští a bordel
bordel a roští
zašmodrchané
do krás
do obřadností
ulic
srdce
zevnitř ven
zvenku dovnitř
snad ani neutíkej
stačí
po
po
jít

 

---

Foto: Ondřej Trhoň

Marek Moravčík
*  *  *

Ako nasiaknutý papier     mäkký
ako delta riek     rozvírený
ako bzučiaci komár     otravný
neuhasiteľná cigareta, ktorú nikdy nedofajčíš
najprv sa toho nevieš nabažiť
potom ti kašeľ a čierne hlieny pripomenú
vlastné limity:
je to ako miesto vyhradené na parkovanie
jasne vyhranené
len čo s tým, že sa doň nevieš zmestiť
zaplatíš pokutu a poučíš sa
budeš mestom prechádzať bez zastatia
alebo sa auta vzdáš a vydáš sa po vlastných
nájdeš byt a s ním možno garáž
keď bude byt s garážou, bude i nájomné –
musí byť práca
dnu sa ti nasáčkujú záväzky
zrazu všade samé papiere čakajúce na podpis
keď sa pero vypíše, použiješ popol a palec ako pečiatku
(lebo kto zaváha, neparkuje
musí sa znova predierať ulicami
hľadať hľadať hľadať hľadať
nechceš znova blúdiť / nechceš mať za chrbtom slobodu)
ležíš na posteli sedíš na stoličke umývaš riady
odtiaľ-tam
sedíš v aute stojíš v práci myslíš na byt
stále v pohybe
jedenie za stolom je prežitkom
cesta je v kombinácii:
keď si nalievaš čistej vody, prescrolluj si instagram
nedovoľ času pripomínať
vlastné limity:
do postele ľahaj vyčerpaný       vstávaj s premáhaním
usmievaj sa nasilu                     rozprávaj so sebazaprením
ak sa cieľ neskrýva za rohom, nemá cenu zrýchliť krok
zapál si opi sa rozplyň sa
dýchaj a kašli
mrač sa
maj vždy odpoveď
názor sa neráta ak sa huba nezastaví
sám dobre vieš kedy klameš
nič z tohto nemôžeš mať
kým neprinútiš veriť aj ostatných
potom nebudeš už nikdy sám
jedinú starosť ti budú robiť len
vlastné limity.

 

---

Michaela Horynová
*1989 v Hradci Králové

Absolvovala jsem žurnalistiku, genderová studia a environmentální studia na Masarykově univerzitě v Brně. Po studiu jsem se z milovaného Brna vrátila do Hradce Králové, kde pracuji jako editorka, v současnosti jsem na mateřské dovolené. V prosinci 2015 mi vyšel básnický debut V zahradách. Časopisecky jsem básně publikovala v Hostu, Welesu, Artiklu, Revue Souvislosti, Partonymě či slovenském Romboidu a iLeGaLiTu. 

Mým jediným únikem posledních dní jsou procházky. A jelikož se s novorozenou dcerou v šátku daleko nedostanu, objevuji pro sebe drobnosti nejbližší městské krajiny. Jádro textu vzniklo právě na jedné takové procházce Slezským Předměstím.

 

Marek Moravčík
*1999, Topoľčany

Študujem scenáristiku a dramaturgiu na Filmovej a televíznej fakulte VŠMU. Popri škole pracujem v lekárni a v nízkoprahovej ubytovni De Paul (tam sa dostávam do kontaktu najmä s ľuďmi bez domova). Práve styk s ľuďmi na periférii spoločnosti (a ich príbehmi) mi je veľkou inšpiráciou a impulzom písať. 

Niektoré texty mi vyšli v časopise Art Up alebo súťažných zborníkoch; inak sú poschovávané v šuplíku.

Bola to hádka na byte, ktorá ma vyhnala von do zimy, a spravila zo mňa bludára. Bludár si v básni pripomína vlastné limity a svoju neschopnosť prekračovať ich. Precitá uprostred víru lží, ktoré ho zrazu obklopujú a nahovárajú, že "toto" je jeho život: Znechutenie, apatia a rezignácia z jeho okolia postupne vytláča všetko. Až napokon nezostane nič, len vlastné limity.


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít