Factory of Etheric Identity

Prompt: video o sebekomercializaci na sociálních sítích

☼ ✴ ✧

Iva Davidová (všechna zájmena) je multimediálním umělcem, momentálně studujícím na brněnské FaVU obor Digitální a Intermediální tvorby: Ateliér video. Ve své tvorbě se věnuje převážně malbě, ale také práci s textem, zvukem, fotce a ilustraci. Jedním z opakujících se motivů v její práci je téma iluzivních rájů, které pojímá v rámci narušeného vztahu civilizace a (ne)volné přírody. Něžnou vegetaci, kterou maluje na dřevěné desky, nabourávají transformované a zpoetizované prvky toxického digitálního prostředí.

Vizuálně a kurátorsky se podílí na @bublinamagazine a je součástí uměleckého dua @unbelievabledawn.

✧✴☼

kurátorský text

Co stojí změna směrem ke kráse

Čím dál víc se zdá, že autenticita je pojem, který zůstal v propadlišti boomerských a mileniálských dějin. Situaci, kdy neustále performujeme internetové divadlo bez nároku na opravdovost (kterou už si stejně dávno uzmul zrak algoritmu vytěžujícího naše data), někteří připodobňují k dívkovství: stejně jako patriarchát konstruuje ženství skrze touhu mužů, i naše já je prostoupeno vnějšími silami mimo naši kontrolu.

Co znamená v takové situaci dělat a nedejbože prodávat umění? A co je krása, když se okamžitě stává důvodem, aby vám někdo na základě vašeho selfie obratem poslal lehce slizkou zprávu do DMs?

Video Ivy Davidové Factory of Etheric Identity nedává jednoznačné odpovědi, ale o ty koneckonců vůbec nejde. Umění dokáže na rozdíl od racionálního (nebo alespoň rozum napodobujícího) pohledu lépe mapovat cesty pocitů a afektů, které fragmentují naše já, zatímco přemýšlíme, jaké prostředky k úspěchu v „ekonomice já” (Basar, Coupland, Obrist, 2021) využít.

Továrna v názvu je přitom dvousečná. Naznačuje jak (post)fordistickou mašinérii opracovávající nás do úhledného a pro kapitál lehce použitelného tvaru, tak konstruovanost vlastní identity, v níž je prostor pro experiment, hru a možná taky svobodu. Iva zmiňuje některé z ozubených kol téhle fabriky: mech (umělecké meme účty si z něj dělají legraci, ale přesto jde o podmanivý motiv), bimbofikaci (jednu z logických cest k úspěchu, ale taky přístup, který hrozí podporovat patriarchát), self-branding vlastního umění (kurátoři dnes procházejí víc Instagram než galerie, ale neupravujeme pak svoje umění pro zrak algoritmu?).

Nakonec i video samotné je prostoupené lehkou ironií. Přestože kakofonie hlasů, patrně rozdrobených mnohostí online já, naléhá, abychom to „přestali romantizovat”, postupně se střídající snové výjevy jsou romantické vrchovatě. O to zlomyslněji působí apropriované screenshoty soukromých zpráv, o to výmluvnější jsou slova zpovídané hudebnice Kláry o obratu k vizuální kráse.

Znovu jsem se do toho ale chytil. Ironie je totiž taky další slovo, jež je lepší nechat minulosti. Předpokládá totiž nějakou čistotu úmyslu, o níž v post-ironické době nejde. Poetický voice-over ve videu Factory of Etheric Identity křičící „z nejvyšší hory mezi Prahou a Brnem” to ví nejlíp.

Možná nikdy nešlo o to síť všech možných tlaků na naše já i na naši „personae” rozplést a najít něco původního. Třeba to ani nejde. Možná stačí jen ulehnout do trávy, zasnít se, a nechat se porůst mechem. A pak si zeleným chmýřím pokrytýma rukama vyfotit selfie. A čekat, co se v DMs objeví.

Ondřej Trhoň, šéfredaktor Revue Prostor On-line

***

This video was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.

Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.

      

Líbilo se vám? Sdílejte