Diagnostikováni algoritmem: Když selže systém, nastoupí TikTok
V sérii článků se pokusím nahlédnout pod povrch veřejností přehlíženého TikTok univerza označeného hashtagem #mentalhealth. V prvním díle se dozvíte, jak celý fenomén odhaluje systémové problémy zdravotní péče a proč zrovna téma duševního zdraví je pro uživatele TikToku obzvlášť návykové.
Barokní socha anděla držící erb, který má připomínat „temné zdrcadlo" které TikTok uživatelům často nastavuje.
︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵
Zprávy o zhoršujícím se duševním zdraví adolescentů po celém světě slýcháme v médiích dlouhodobě. Přesto se situace v posledních letech spíše zhoršuje. Do plnohodnotné krize se proměnila během pandemie: covid zvýraznil hlubší strukturální problémy, které zhoršují situaci (nejen) českých teenagerů. Tlaky ze strany školy, rodiny a sociálních sítí, se kterými se dospívající běžně potýkají, se v lockdownu staly nezvladatelnými. Český systém tehdy narazil na svoje limity v důsledku téměř úplné absence preventivní péče o duševní zdraví nebo dlouhodobého nedostatku dětských psychologů a psychiatrů.
Krize se přirozeně odrazila na sociálních sítích, které se staly alternativním prostorem, kde mladí lidé začali téma duševního zdraví řešit. Obzvlášť TikTok se proměnil v místo pro sdílení potíží, rozebírání možných diagnóz a zkušeností adolescentních uživatelů s duševními potížemi. Světová média to dávají do souvislosti především s trendem sebediagnostikování duševních poruch mezi teenagery, svět TikTokové terapie však ukrývá mnohem víc. Jaké přínosy a úskalí laická diskuze o duševním zdraví v prostředí sociálních sítí přináší? Jaký vztah má k oficiálnímu zdravotnickému systému a proč komunita teenagerů s duševními trablemi připomíná svéráznou subkulturu?
Když v textu zmiňuji konkrétní osoby nebo účty mladých lidí, z etických důvodů tak dělám v anonymizované podobě. Text je doplněn komentáři psychiatra, který se s problematikou vlivu sociálních médií setkává ve své profesní praxi v péči o dětské i dospělé pacienty. Z důvodu zachování diskrétnosti a kvalitní péče si přeje zůstat v anonymitě. V textu proto vystupuje pod pseudonymem.
Kolaps péče o mladé
Než se ale dostanu k TikToku, musíme se podívat na širší kontext, ve kterém mohla především tahle sociální síť začít hrát v duševním zdraví mladých tak významnou roli.
O dlouhodobé krizi dětské psychiatrie se mluví posledních 10–15 let, žádné změny ani reformy však nepřišly. Kdyžtak podle Světové zdravotnické organizace pandemie covidu-19 přetížila systém psychiatrické péče po celém světě, psychiatrie v Čechách, zejména dětská, zažila kolaps. Náhlý nárůst dospívajících vyžadujících odbornou péči vedl k situacím, kdy na urgentním příjmu doktoři museli odmítat desítky žádostí denně anebo dospívající posílat po sebevražedných pokusech na dospělá oddělení. Dle Linky bezpečí došlo v roce 2021 k nárůstu dětských psychických potíží o 45 procent.
Problémem nejsou jen neustále ubývající lůžka, ale chybí také samotná zdravotnická zařízení i komunitní centra, která by podle nedávné reformy měla klasickou hospitalizaci v ideálním případě nahradit. Česko prakticky postrádá systém prevence a naráží na obrovský nedostatek odborníků: Dětských psychiatrů je v celé republice dohromady 180, téměř polovina z nich je navíc v důchodovém věku. Na návštěvu dětského psychiatra nebo psychologa, ale i hospitalizaci si tak v průměru počkáte od 3 do 6 měsíců.
Množství psychických potíží a duševních onemocnění u dospívajících za posledních deset let setrvale roste, celkově stouplo o 44 procent. Odborníci hlásí především častější případy sebepoškozování – počet takových pacientů se mezi lety 2013 až 2019 zdvojnásobil. Dnes se jich ročně hospitalizuje asi 3000. Někteří odborníci to již označili za epidemii.
Mrazivá čísla ze zdravotnických zařízení odpovídají stavu, ve kterém se podle všeho nacházejí čeští adolescenti obecně. Podle letošní zprávy Národního ústavu duševního zdraví „40 % [žáků středních škol] vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 % úzkosti. Téměř každému třetímu deváťákovi by tak z těchto důvodů prospělo vyhledání odborné pomoci.“ V závěru zprávy se píše, že by každý třetí deváťák měl vyhledat odbornou pomoc. Ta však naprosto kriticky chybí.
„Systém se během posledních let nebyl schopný tomuto nárůstu pacientů přizpůsobit. Dětských psychiatrů dnes není o moc víc než před 5 lety,“ komentuje situaci dětský psychiatr Martin, ke kterému se budu napříč celou sérií textů obracet. Upozorňuje také na regionální rozdíly: „Dostupnost péče je extrémně poddimenzovaná, a to se bavíme o Praze. Sehnat např. dětského psychiatra mimo větší města je prakticky nemožné, nebo s čekací dobou přesahující půl roku. A stejná situace je s dětskými psychology nebo stacionárními terapeutickými programy, které poskytují různé společnosti, jako je Fokus nebo Kaleidoskop: tam může čekací doba dosáhnout 1 až 2 roky. To samozřejmě vyvolává obrovskou frustraci v rodičích i v dětech.“
︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵
Pusťte si také videoesej, kterou jako doprovod série vytvořila Veronika Hanáková. Najdete v ní také ukázky obsahu, o kterém se píše v textu:
︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵‿︵
Do náruče alternativ
Když oficiální systém selhává, jako jeho kompenzace přicházejí alternativní zdroje pomoci i informací. V případě dospívajících se touto alternativou staly sociální sítě, a především TikTok. Podle studie Googlu používá TikTok a Instagram jako hlavní zdroje informací 40 % představitelů generace Z. Sociální sítě tak upřednostňuje před Googlem, Wikipedií a zpravodajstvím. Zpravodajský server CBS pak uvádí, že TikTok jako jediný vyhledávač využívá 1 z 6 adolescentů.
Právě během pandemie šlo na TikToku pozorovat boom obsahu na téma duševního zdraví.
Dnes je na platformě bezmála 15 milionů videí zveřejněných s hashtagem #mentalhealth. Patří tak mezi nejpopulárnější témata na platformě. Pro porovnání: hashtag #makeup má 69 milionů příspěvků, #outfit – 13,5 milionů příspěvků, #fashion 49.5 milionů příspěvků, #beauty – 36,5 milionů příspěvků. Výzkumníci Captiv8 spočítali, že videí se zmínkou o duševním zdraví na TikToku během roku 2020 přibylo o 80,53 % víc. Pandemie a s ní spojený stres, izolace i nárůst času stráveného online nejen duševní zdraví zhoršila, ale logicky také vedla k zvýšenému zájmu o péči o něj. Víc prostoru i času na reflexi vlastního stavu pak přispělo k touze svoje prožívání aktivně na internetu sdílet a snažit se ho pochopit. TikTok se do takové situace skvěle hodil. Stojí totiž na extrémní upřímnosti a otevřeností tvůrců obsahu, která se liší i od takového Instagramu.
Podle New York Times se tak TikTok postupně stal obdobou webu s medicínskými informacemi WebMed pro Gen Z, alespoň co se duševního zdraví týče. Stovky tisíc uživatelů po celém světě začaly sdílet své symptomy a diagnózy, a rovněž radit ostatním, podle jakých příznaků mohou vlastní duševní onemocnění odhalit. Do veřejného povědomí se začalo dostávat velké množství informací jak o běžnějších depresích a úzkostech, tak o velmi vzácných syndromech. Vedle edukačního obsahu ale nebyl problém narazit na nefiltrované a často drsné záznamy depresivních stavů některých tvůrců.
For You a kouzlo králičí nory
Pro lepší porozumění obsahu, který TikTok uživatelům nabízí, je třeba pochopit princip, podle kterého doporučující algoritmus, jenž síť fakticky definuje, funguje. Právě díky němu je, jak píše Voxpot, platforma tak návyková.
Zatímco na jiných sociálních sítích hraje doporučený obsah spíš menšinovou roli (například v podobě záložky „Explore“ na Instagramu), pro TikTok je v podobě stránky „For You“ klíčový. Přestože naTikToku jde scrollovat feedem sledovaných účtů, slouží For You jako zdroj obsahu přinejmenším stejně často. Algoritmus, který „For you“ pohání, nabízí potenciálně zajímavý obsah každému uživateli na míru – dokáže se mu až podezřele dokonale trefit do vkusu. Algoritmus TikToku se tak často srovnává s jakýmsi magickým věštcem, který zná uživatele lépe, než oni sami. Stačí aplikaci jen pár dní používat, aby se algoritmus naučil, co se vám na základě důkladné analýzy vaší aktivity nejvíc líbí: bere přitom v úvahu lajky, komentáře, vyhledávání, text na profilu, již sledované profily a také na kolik vteřin se u jednotlivých videí zastavíte.
Aniž by si toho uživatel všiml, začne v aplikaci ve velkém dostávat takový obsah, který přesně odpovídá jeho zájmům, preferencím, smyslu pro humor a aktuální náladě. Po tom, co algoritmus odhalí „povahu“ každého uživatele čili do jisté míry stanoví jeho identitu, uzavře ho v informační bublině (kterou mu vytvořil na míru). A dotyčný přestane vidět informace mimo okruh svých zájmů. Spolu s tím může vznikat iluze, že celý svět kolem se zajímá o ty stejné věci a má na ně shodný názor.
Už víme, že podobné principy algoritmu například na Facebooku mohou ovlivnit politické preference uživatelů a převážně neplnoletí uživatelé TikToku prakticky nemají šanci algoritmu čelit. Běžný uživatel si zpravidla neuvědomuje, že se dostal do takzvané rabbit hole (informační králičí nory), tedy že se točí víc a víc v těch stejných tématech. Tomuto jevu se také říká echo-chamber (komnata ozvěn) či problém stříbrné bubliny. Dotyčný potom ztratí veškerý kontakt s odlišnými světonázory, odnaučí se jim čelit a časem se možná nechá přesvědčit, že žádné odlišné světonázory ani neexistují.
Témata týkající se duševního zdraví vzhledem k jejich atraktivitě algoritmus prosazuje obzvlášť aktivně. Podobně jako jiné sociální sítě, i pro TikTok je hlavní metrikou uživatelská aktivita, která bývá u obsahu s duševním zdravím vysoká. Stačí, aby TikTok zachytil alespoň lehký náznak, že se o podobná témata zajímáte nebo máte podobné problémy, a začne se dít digitální kouzlo. Po tom, co jste jednou olajkovali video s depresivním obsahem anebo jste se na chvíli zdrželi u profilu, který popisuje příznaky ADHD, se vaše stránka „For You“ začne rychle měnit. A ani si nevšimnete se, jak se rychle zaplní videi plnými odborných pojmů, symptomů a příběhů lidí, kteří údajně mají psychiatrické diagnózy. Okolní svět se najednou začne zdát plný deprese či neštěstí. Algoritmus se stane vaším terapeutem, který bude vědět o vašich potížích víc, a možná je i rozpozná dřív než vy sám/a. Jednoduše řečeno, váš zájem o duševní zdraví promění v problém s duševním zdravím. Nejprve vaši identitu „odhalí“, aby vám obratem vytvořil a nabídl novou.
Hodnotit fenomén této „#mentalhealth rabbit hole“ jako celek je nemožné – jedná se o komplexní a různorodý online segment, který má více stránek či, dalo by se říci, žánrů, které mají různorodé důsledky i dopady na uživatele. Sloužit k tomu mohou již zmíněná „vzdělávací“ videa, která mají pomoci se sebediagnostikováním, nápomocné rady od lidí s konkrétními diagnózami (ať už oficiálními, nebo ne), vtipné (i traumatické) zkušenosti z psychoterapie, recenze na různá antidepresiva a jiné látky, vlogy z psychiatrických léčeben anebo syrový, děsivý a nebezpečný obsah, týkající se (a podporující) sebepoškozování, poruchy příjmu potravy a sebevraždy. A tím seznam rozhodně nekončí.
Hodnotit, jaké dopady takový obsah může mít, je velmi složité. Jako vodítko se ale nabízí pokusit se na TikTokový obsah týkající se duševního zdraví podívat podle stupně na pomyslné škále škodlivosti.
Potvrzuje to i psychiatr Martin: „Sociální sítě jsou mince o dvou stranách. Člověk se může dostat do rabbit hole, která ho podněcuje k sebepoškozování, že je „cool“ mít zjizvené ruce, ale stejně tak ho může algoritmus dostat k obsahu, který mu může být prospěšný. Například k účtům lidí, kteří si prošli léčbou anorexie nebo hraniční poruchy osobnosti a informují, co vás čeká, jak vypadá terapie. A hlavně mluví o tom, že léčba opravdu má výsledky. Mohou tak motivovat potenciální pacienty k svobodné a vědomé volbě, zesílit vnitřní motivaci ke změně.“
Do obzvlášť podivných, vtipných, ale také smutných a nebezpečných koutů téhle králičí nory se podíváme v další části série.
V druhém díle série se dozvíte, jaké psychické poruchy si uživatelé TikToku diagnostikují obzvlášť často, a také, jak popularizace psychiatrických pojmů navždy proměnila naše chápání a vnímání vlastního psychického zdraví.
---
***
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
