Byt
Dvě samoty – jeden projekt
Proč vůbec někdo napíše román ve dvou? Napadá mě, že jedním z důvodů může být samota, která někdy bývá příliš tíživá, a dialog s druhým, nebo alespoň s jeho imaginární verzí ve vlastní hlavě, se stává základní podmínkou existence. Ačkoli je psaní ve své podstatě osamělá činnost, Byt Jany Šrámkové a Jana Němce je jistým druhem literárního experimentu, kdy autoři museli vystoupit z pohodlné izolované rutiny a přistoupit pravděpodobně na velmi zábavnou a zároveň náročnou spolupráci dvou tvůrčích osobností.
V knize se objevují dvě verze téže každodennosti, dva osudy sdílející společný prostor, dva pohledy na byt jako na útočiště, možný začátek nového života, ale také bitevní pole. Takto se Byt proměňuje ve dvě formy vyprávění, které spolu navzájem polemizují a doplňují se. Forma dvou vyprávění v jednom svazku není zcela nová, i když Byt s ní pracuje způsobem, který je v české literatuře pořád výjimečný. Jistě i slavný román Nebe, peklo, ráj Julia Cortázara nabízí dvě různé cesty četby: lineární a podle předepsaného návodu. Také Pasi Ilmari Jääskeläinen v Magickém průvodci městem nad pahorkem přichází se dvěma alternativními konci, a čtenáři z tiráže nepoznají, kterou verzi si pořídí: ten druhý konec si mohou přečíst na webových stránkách nakladatele. Jan Němec a Jana Šrámková svou hru posunují o něco dál. Nejde jim o překvapivý efekt, ale o propojení dvou časových os. Neposkytují ke čtení žádné instrukce, a to je asi to jediné, co nechávají náhodě. Zbytek knihy je pečlivě promyšlený.
Příběh se čtenáři víceméně ve stejném časovém sledu přibližuje z pohledu dvou postav, Zuzany a Daniela. Zuzana je mladá žena, která vychovává malé dítě, mezitím stihla vystudovat vysokou školu, ale zasekla se někdy mezi vlastními sny, možnou kariérou a rodinou rutinou. Zuzanino vyprávění je plné metafor, které často zadrhávají, protože neslouží k pojmenování skutečnosti, ale spíš ji nahrazují. Zdá se, že naléhavě potřebuje znovu najít vlastní prostor, její samota však potřebuje publikum. Zuzana neustále analyzuje, až z jejích závěrů vzniká prázdno. Touží po tom být silná, ale zároveň neustále žádá o potvrzení a uznání okolí – je přece zajímavá, její bolest je výjimečná, její unavená vnitřní pustota má víc vrstev. V jednu chvíli si například povzdechne: „Když jsem peníze začala opravdu potřebovat, žádné nebyly. Zato byla válka a já nemohla světu pomoct jinak než stát na hřišti s botami plnými písku.“ (s. 110) Tento pocit zažil snad každý, kdo v roce 2022 otevřel zpravodajství a pak si musel jít uvařit těstoviny. Proč to tedy působí jako melodrama? Možná je Zuzana dokonalou zrcadlovou postavou generace mileniálů, přesvědčených, že se svět musí nějak odrazit v jejich nitru, a zároveň překvapených, že tomu tak není. Paradoxně právě tím Šrámková vytvořila sugestivní postavu, která nemusí být sympatická, ale je bolestně pravdivá. Díky své vtíravosti a neustálému sebezpytování nutí čtenáře zamyslet se, kolik z té neklidné samomluvy nosí i sám v sobě.
Oproti tomu druhý vypravěč, Daniel, je až stereotypně „mužsky“ chladnější: nemá potřebu sám sebe komentovat v každé druhé větě. Úspornější a věcnější styl psaní Jana Němce zůstává emocionálně účinný. V jeho části se prostor nevyprázdní, ale naopak se naplní. Byt přestane být kulisou osobních krizí a plní především svou primární funkci: poskytuje prostor, kde si člověk může odpočinout po dlouhém týdnu a kde se dá přespat, scházet se ale i rozcházet.
Celá kniha funguje zejména tehdy, když si čtenář uvědomí, že ji může číst v jakémkoliv pořadí, nebo také jednotlivá vyprávění náhodně přerušovat. Danielovo vyprávění není jen kontrapunktem Zuzaniných emocí, ale přináší i úlevu. Opačné čtení by jistě vyvolalo odlišný efekt, Zuzana by zahojila díru, kterou vytvářejí Danielovy úsečné sarkasmy. Forma dvou protichůdných podání skutečně funguje: každé z nich čtenáři nabídne odlišnou dávku emocí a zároveň se navzájem zrcadlí. Společně vytvářejí komplexní a nepříjemné svědectví o možné kompatibilitě či naopak neslučitelnosti dvou osob. Knihu Byt si nemusíte zamilovat, ale jistě vás zaujme, a to nejen díky nádhernému grafickému zpracování a experimentálnímu vyprávění. Zamyslíte se nad sebou samými, nad tím, jak mluvíme o vztazích, jak analyzujeme city, jak proměňujeme samotu ve spektákl a jak moc někdy potřebujeme druhého člověka, ne proto, aby nás doplnil, ale aby vedle nás prostě byl.
Byt
Jan Němec, Jana Šrámková
Host, 2025
