Anarchismus fascinující, podnětný a přelomový: jak sbalit ženu s Davidem Graeberem
Nakladatelství Jan Melvil publishing, orientované především na osobní rozvoj a populární psychologii, vydává monumentální knihu Davida Graebera a Davida Wengrova. Provokativní anarchistický antropolog se tak zařadí po bok Petera Thiela, Billa Gatese nebo knihy Jak sbalit ženu.
„Fascinující, podnětná, přelomová!“ Tato slova mě dnes upoutala v nečekané instagramové reklamě. Ty, kdo se orientují v rámci českého nakladatelského prostředí, musela zřejmě podobně jako mě zaskočit zpráva, že nakladatelství Jan Melvil publishing vydalo začátkem letošního roku knihu relativně nedávno zesnulého anarchisty a antropologa Davida Graebera a archeologa Davida Wengrova Úsvit všeho (v překladu Viktorie Hanišové). Proč je překvapivé, že zrovna Jan Melvil bezmála šesti set padesáti stránkový svazek vydává?
Musím se ale nejdřív omluvit všem, kteří očekávají recenzi Úsvitu všeho, protože tento text se obsahu knihy věnuje spíše okrajově. Zájemce si dovolím odkázat na obsáhlou recenzi od Mileny Bartlové, případně na rozhovor s jedním z autorů.
Akademik anarchista
Nejprve se zastavíme u Davida Graebera. Americký antropolog a anarchistický aktivista vystudoval antropologii na Yaleově univerzitě u Marshalla Sahlinse, významného představitele ekonomické antropologie. Graeber byl od devadesátých let aktivním účastníkem různých protestních hnutí a otevřeně se hlásil k myšlenkám anarchismu. V roce 2004 napsal knihu Fragmenty anarchistické antropologie, která vyšla rovněž v českém překladu (tranzit.cz, 2012, přeložil Martin Ritter). V roce 2008 navázal knihou Direct Action: An Ethnography, jež vycházela z Graeberova kurzu věnovaného přímé akci a radikální sociální teorii, který vyučoval během svého posledního semestru na Yaleu v roce 2005.
V Graeberově osobní historii má Yale důležité místo. Antropolog na univerzitě po získání doktorátu působil od roku 1998, dokud mu v roce 2005 bez udání důvodů nebyla prodloužena smlouva. Jen o tři roky později přitom měl dostat definitivu, trvalý a jistý úvazek. Za Graebera se tehdy postavila řada jeho kolegů včetně Sahlinse. Včetně Graebera samotného trvali na tom, že důvodem pro neprodloužení smlouvy byly Graeberovy politické aktivity.
V následujících letech obrací Graeber svůj záběr k historické antropologii, výsledkem čehož je kniha Dluh: Prvních 5000 let (česky, 2012, BizBooks, přeložila Lenka Beranová), ve které podrobuje koncept dluhu historické analýze. Přichází v ní s poměrně jednoduchou, ovšem na svou dobu stále provokativní myšlenkou: ne všechny dluhy jsou morálně ospravedlnitelné, a ne všechny dluhy by se měly splatit. Současně byl také jednou z výrazných osobností hnutí Occupy Wall Street - právě Graeberovi je občas přisuzováno autorství sloganu „my jsme 99 %“.
V následujících textech se pak Graeber věnoval byrokracii, managementu a současnému kapitalismu, a nakonec také práci, především té, které říkal jednoduše „práce na hovno“. Graeber se ve své stejnojmenné eseji z roku 2013 zamýšlel, proč se dosud neuskutečnila vize amerického ekonoma Johna Maynarda Keynese, tedy že nám technologický pokrok postupně umožní přejít na patnáctihodinový pracovní týden, a místo toho byly technologie využity, abychom byli donuceni pracovat ještě více. Dle předpovědí sice skutečně došlo k automatizaci profesí, zejména v průmyslu a zemědělství, ale nahradila je celá řada nových odvětví i pracovních míst. A nárůst konzumerismu také vedl k rozmachu nových oborů a zaměstnání.
Graeber popisuje, že „místo toho, abychom masivně zkrátili pracovní dobu a dali světové populaci volnost věnovat se vlastním projektům, zálibám, vizím a představám, sledujeme rozsáhlou hypertrofii ani ne tak ,služeb‘, jako spíš administrativního sektoru, který vytváří a pohlcuje řadu nových odvětví, jako jsou finanční služby nebo telemarketing.“ Graeber zmiňuje rovněž stále bobtnající obory jako firemní právo, akademická a zdravotní administrativa, HR a PR, přičemž tato odvětví vytváří řadu dalších pozic, která jim mají zajišťovat technickou, administrativní a bezpečnostní podporu. „Jako kdyby někdo tam venku vymýšlel nesmyslnou práci jen proto, abychom všichni pořád pracovali,“ dodává Graeber. Tyto myšlenky později rozvedl ve své do češtiny dosud nepřeložené knize Bullshit Jobs: A Theory (2018).
Hluboká práce na h*vno
Jan Melvil publishing působí na českém knižním trhu od roku 2007 a soustředí se na vydávání knih z oblasti osobního rozvoje, psychologie, byznysu a managementu. Vedle lehce úsměvných titulů jako Jak sbalit ženu 2.0 nebo životopisu Elona Muska vydal Melvil řadu knih věnujících se zvyšování produktivity (dosti výmluvné jsou i samotné názvy jako Mít vše hotovo, Hluboká práce, Atomové návyky) a podnikání (Stát se investorem, Nikdy nedělej kompromis, Lídři jedí poslední). Není mým úmyslem se nad touto produkcí pohoršovat. Zkrátka a jednoduše nepatřím mezi cílovou skupinu.
Když jsem ale sledovala, jaké knihy nakladatelství Jan Melvil v uplynulých letech vydává (posledních 6 let pracuji v knihkupectví), nikdy mě nenapadlo, že by kdy mělo zájem jakoukoliv Graeberovu knihu vydat. Ostatně to nejprogresivnější, co byznysové nakladatelství nabízelo, byla kniha V práci nemusí být blázinec. Knihu napsali zakladatelé manažerského softwaru Basecamp (dnes 37signals) Jason Fried & David Heinemeier. Její anotace na mě před čtyřmi lety, kdy kniha vyšla, skutečně zapůsobila. Píše se v ní: „Nyní přicházejí revolucionáři firemní kultury s další metou: práce neznamená stres, chaos, shon a boj, v práci, do které můžete začít chodit i vy, vládne pohoda a klid.“ A co přesně to má znamenat v praxi? Volně cituji z heslovitého výčtu na obálce knihy: 40hodinové týdny, Mám čas na sebe, Žádné pracovní víkendy, Porady výjimečně, Nehoním se, Realistické termíny, Pořádný spánek. Tento výčet by dost možná udivil i Johna Maynarda Keynese, který snil o patnáctihodinovém pracovním týdnu. Člověk by skoro řekl, že pracovní doba 40 hodin týdně je garantovaná zákoníkem práce už nějakou tu dobu, ale evidentně se jedná o revoluční nápad 21. století. A co by tomuto „převratnému“ nápadu zřejmě řekl samotný Graeber? A jak by se asi cítil ve společnosti knih, z nichž nemalá část cílí právě na zaměstnance, jejichž práce je tak trochu na hovno?
Není to však poprvé, co mohlo české vydání Graebera vyvolat zmatený úsměv na tváři. Vždyť z obálky Dluhu na čtenáře shlíželo doporučení Tomáše Sedláčka, tehdy coby hlavního makroekonomického stratéga ČSOB. Nicméně stejně jako v případě Dluhu je i vydání Úsvitu všeho záslužný počin a nakladateli (a překladatelce Viktorii Hanišové) bychom za něj měli být zcela jistě vděční. A kdo ví, jakými dalšími tituly nás Jan Melvil v budoucnu překvapí? Na březen letošního roku například plánuje vydání knihy sociálního psychologa Devona Price Autismus bez masky. Třeba se dočkáme i překladu Priceovy první knihy Laziness Does Not Exist (2022), která zpochybňuje samotný kult produktivity, který nemalé množství z výše zmíněných titulů živí a podporuje (zde se však sluší dodat, že částečně se tématu věnuje například kniha Olivera Burkemana Čtyři tisíce týdnů, kterou Jan Melvil vydal v roce 2022). Možná obdivné knihy mapující podnikatelské úspěchy Uberu a Spotify někdy doplní Platform Capitalism Nicka Srniceka. A třeba se dočkáme i překladu Bullshits Jobs, když bude Graeber u čtenářstva úspěšný. Otevřenost nakladatelství novým podnětům mohou ostatně otestovat sami čtenáři. Nakladatel na svém webu vybízí: doporučte nám knihu k vydání!
---
