Učebnik #3: Vveděnskij a Smrtipot
Bedekr Honzy Kistanova po kultuře východního bloku. Tento bude tzv. intermediálním propojením poezie a post-sovětské animace.
Alexandr Ivanovič Fedulov natočil na sklonku sovětské éry animovaný film dle básnické předlohy Alexandra Ivanoviče Vveděnského.
Ten byl blízkým spolupracovníkem a přítelem Daniila Charmse, se kterým založil nejprve filosoficko-spiritistické uskupení Činari a poté i literární skupinu OBERIU.
Skupina ve svém manifestu nutně trvala na opuštění tradičních forem umění a namísto toho se zabývali groteskou, alogismy, a absurdní poetikou. Poetika obrazné představivosti.
I přesto, že skupinu podporoval např. Kazimir Malevič, byli její členové tvrdě represováni, byla jim zakazována publikační činnost atd.
Vveděnský se proto uchýlil k tvorbě pro děti, ale i ta mu byla brzy zakázána pro údajné „ukrývání protisovětských narážek“ do nonsensových veršů.
Po Vveděnského zatčení v roce 1936 je o jeho osudu velmi málo známo. Historici se domnívají, že zemřel během evakuace Charkova, kde nestihl nastoupit do přeplněného evakuačního transportu. Jiní tvrdí, že zemřel v pracovním táboře na dysenterii.
Zdá se, že celou svou tvorbou k takovému konci vyloženě směřoval.
Text Smrtipotů je tu divadelní hrou, kde autor klade jasné režijní poznámky, tu poezií, místy jsou to shluky obrazů.
Mnozí o Fedulově zpracování hovoří jako o “nejexpresivnějším animovaném filmu” minimálně v prostoru tzv. Společenství nezávislých států, tedy pohrobku Sovětského svazu.
Ovšem jako popis atmosféry 30. let v SSSR nebo i na počátku 90. let v již nově vzniklé Ruské federaci slouží výborně. Výhodou je, že kvůli jasnému tempu a skvělému překladu Václava Daňka je možné současně koukat na film a k tomu si číst báseň jako titulky.
Překlad otiskujeme s laskavým svolením Václava Daňka a nakladatelství Brody.
SMRTIPOT
o třech kapitolách
Synové stáli u stěny a blýskali nohama s ostruhami Potom zaplesali a pravili
Pověz otče našich psot
co je to ten Smrtipot
Otec jim odpovídal a blýskal očima
Nepleťte si pacholci
jaro s cestou ke konci
zlý je sivý Smrtipot
anděl otec vašich psot
jeho krutost znám já zblízka
smrt mě čeká opodál
na mé hlavě zeje lyska
bleskovice ouzko žal
Sotvakdo můj život spasí
čas mi sebral všecky vlasy
sokolíka s sebou vzal
smrt je opodál
smrt ouzko žal
Synové zacinkali na zvonce a zahřímali houfně na otce
Na to se tě neptáme to věz
myšlenky my klenem jako věž
pověz nám ty otče psot
co je to ten Smrtipot
Otec zvolal
Povím v Prologu
Prolog bude vlastně o Bohu
Zasni se zasni
koukej se na sny
Synové ulehli Houby v kapsách Zdálo se že stěny že i ty
stěny naslouchají Ach co všechno se jim asi zdálo a co všec-
ko se nám jako i jim nezdálo Počkejte Co je Že otec na je-
jich otázku už podruhé neodpověděl A že se obrací k pro-
buzeným synům blýská brvami a provolává
Ať tancuje a zpívá
šedivý dav
ať ruce rozkomíhá
jak člověk sám
Dne pokojného blaha
plyne tvá voda
Ideál smrti po mně sahá
brzy s ním splynu
Jak mořské vlny letí koně
Podkovy zvoní
Odvážní koně plní ohně
v zániku skáčou
Ale co víme o zániku
my smrtelníci
Co ty mně zjevíš okamžiku
zda zvím tvou pravdu
A před očima postel stojí
Můj dech se úží
Pod stěnou přijmu pod obojí
vlajku a růži
Synové synci Sbohem světe
Já umírám Já umírám
Na parolodích nejezděte
Amen
Synové se postavili do řady zablýskali nohama a zatančili čtverylku
První syn jako první pár
Co je to ten Smrtipot
Mluvte otče našich psot
Druhý syn jako druhý pár
Smrtipot je asi klec
věnec špelec kostlivec
Třetí syn jako třetí pár
Kdo ví otče našich psot
kde je kdo je Smrtipot
Otec zablýskal očima a úděsně zasténal
V loži ležím Už chci spát
První syn
Přestaň otče achichat
Dřív než umřeš hlavo nám
rozlušti náš hlavolam
Druhý syn křepčí jako knížecí pochop
Haťa paťa Smrtipot
táta táta našich psot
Třetí syn roztančený jak letící kulka
Čapka dělá kašpárka
já jsem loďka loďkalka
Synové ustávají v tanci Nemohou přece věčně křepčit ani
mlčky posedávat u pohaslé otcovské postele Dívají se mu do
vadnoucích očí Chtěli by si to všecko ještě jednou zopakovat
Otec umírá Zvětšuje se jako bobtnající hrozen vína
Úděsný je pohled do jeho takzvaného obličeje Synové ustu-
pují tajně a nehlučně do pověrečných ulit
Smrtipot je studený pot vystupující na čele umírajícího
Ano Rosa smrti To je ten Smrtipot
Kapitola druhá
Otec poletuje nad psacím stolem Ale ne Není to duch
Viděl jsem račte prosím růži
ten kalich země smutněnky
A zdálo se že domýšlela
nejposlednější myšlenky
Předsmrtným dechem povískala
okolní horské ostrohy
A nad ní vyplouvaly kněžny
i hvězdy v hluši oblohy
Mí synové se roztratili
A jako vlna zůstal kůň
pode mnou stát A pod kopyty
bledla a bledla luna lun
Věřící růže blaženosti
Na boží soud už vedou čas
Jak úsvit celý svět se blíží
Ale jak já ten plamen zhas
Otec přestává mluvit ve verších zapaluje si svíčku drží ji
v zubech jako flétnu Při tom jeho polštář přistává v křesle
Vstupuje první syn a říká
Neodpověděl dosud na otázky
Potom přistupuje k poštáři a ptá se
Polštáři polštáři
pověz víš-li to
co je to ten Smrtipot
Polštář jako zosobněný otec
Vím já to vím
Druhý syn ho netrpělivě pobízí
Tak povídej
Co mlčíš víš-li
Třetí syn je dopálený
Proč jsi tak skříslý
prachový polštáři
Tak odpovídej
První syn
Odpověz nám
Druhý syn
Chcem světlo chceme světlo
Třetí syn
Na šibenici ano hned
Polštář jako zosobněný otec
Ptejte se tiše
Dám vám odpověď
Chci slyšet píseň
Potom budu mluvit
Cítím smrt na jazyku
Umění by mě posílilo
Buď sbohem náhrobníku
Chci slyšet jak umíte zpívat
Synové nemohli oslyšet otřesnou prosbu svého otce Zhoufovali se jako stádo ovcí a zanotovali všespolkovou píseň
Byl brach brat Brút
sloup římské říše
Lžou Mřou Bůh suď
A to byl první kuplet
Druhý kuplet
Pil zpíval pobíhal
provazolezec
byl akrobat byl Gal
Třetí kuplet
Jinochodník
toho světa
na svítání čeká
A dokud zpívali líbezná divukrásná všeokouzlující hudba vyhrávala a všem se zdálo že lidské city ještě mají své místo na této zemi Jako přízraky stáli synové okolo nevzhledného polštáře a v bláhové naději očekávali odpověď na svoji matnou nejapnou a naléhavou otázku Co je to ten Smrtipot
A polštář poletoval z místa na místo vznášel se ve vzduchu jako svíce a vzápětí proplouval pokojem jako Dněpr
Otec jako černýš hajní seděl nad psacím stolem a synové připomínající paraplata stáli u zdi Co všecko je ten Smrtipot
Kapitola třetí
Otec seděl na bronzovém koni a synové stáli z obou stran po jeho bocích
Třetí syn stál hned u ocasu a hned zase u koňské hlavy Asi marně hledal své místo Kůň připomínal vlnu Nikdo nepronesl jediné slovo Všichni rozjímali v nehlasném zadumání
Na koni sedící a s milovaným ptáčkem si hrající otec
náhle v duchu vykřikl a zablýsklal očima
Čekáte co řekne otec vašich psot
že vám zjeví smysl slova Smrtipot
Ale já jsem ovdovělý lodivod
neukojený bože pierot
První syn se shýbl pro pěťák na podlaze v duchu zasténal
a zablýskl nohama
Tatínečku vidím konec vašich psot
Pod trnovou korunou se perlí pot
Dobudíkoval váš bubibot
plujete k ledu s ledy vod
Druhý jen se zakabonil zdvihl z podlahy dámskou kabelku v duchu zaplakal a zablýskal nohama
Kdybych byl bohohlod
umrlec velebloud
přišel bych na tvůj soud
ó tvůrče vesmírnot
Ale třetí syn stojící u koňského ocasu a v nehlasném zadumání vískající vousiska na bradě zablýskal nohama
Kde je klíč
k rozumu od mé schrány
a kde je petrklíč
mně zimo tebou darovaný
Přesunul se ke koňské hlavě připomínající vlnu a v duchu se probíraje ve vlasech zablýskal nohama
Nic nevíš otče našich psot
Krev nebo co je smrtipot
Tehdy otec vyndal z kapsy ústí hlavně ukázal ho svým dětem halasně jásavě vykřikl a zablýskal očima
Vidíte ústí
A kdo a kde to spustí
První syn
Kde se to vrací
Druhý syn
Všude jak ptáci
Třetí syn
Mrtvolný strachu
ó pomni co jsi
Už máme po mši
Všecko je v prachu
Otevřela se brána ráje
a chůva vyšla z rajské stáje
a byla v čepci z dětských ód
A všem to opět připomnělo jejich věčnou otázku
Co je to ten Smrtipot
Nastalo děsivé ticho Jako nugáty v bonboniéře polehávali synové v setmělém pokoji kroutili bílými až popelavými krky a blýskali nohama Příslověčná pověrčivost je opanovala
A chůva v čepci z dětských ód
visela jako hugenot
Chůva přišla uspat otce proměněného v nemluvněčí kližku A zpívala mu
Nad kolíbkou kloučku tobě
na rtech pluje bublina
luna unylá
Pod jalovcem v nebi v hrobě
spinkej můj
neprobuď se v snách
rozpadej se v prach
kuj kováři kuj
Jsme v kovárně Jsme Dozníme
Jsme vězni
A dokud chůva zpívala líbezná divukrásná všeokouzlující hudba vyhrávala
a všem se zdálo, že lidské city ještě mají své místo na této zemi Jako přízraky stojí synové u tiše pohaslé otcovské postele Chtěli by si to všecko ještě jednou zopakovat
Úděsný byl pohled do jeho takzvaného obličeje A polštář poletoval z místa na místo vznášel se ve vzduchu jako svíce a vzápětí proplouval pokojem jako Dněpr
Smrtipot je studený pot vystupující na čele umírajícího
Ano Rosa Smrti To je Smrtipot
Ale my jsme to věděli už dávno
...
