Učebnik #3: Vveděnskij a Smrtipot

Honza Kistanov

Bedekr Honzy Kistanova po kultuře východního bloku. Tento bude tzv. intermediálním propojením poezie a post-sovětské animace.

© Sonya the Moon 

Alexandr Ivanovič Fedulov natočil na sklonku sovětské éry animovaný film dle básnické předlohy Alexandra Ivanoviče Vveděnského.

Ten byl blízkým spolupracovníkem a přítelem Daniila Charmse, se kterým založil nejprve filosoficko-spiritistické uskupení Činari a poté i literární skupinu OBERIU.

Skupina ve svém manifestu nutně trvala na opuštění tradičních forem umění a namísto toho se zabývali groteskou, alogismy, a absurdní poetikou. Poetika obrazné představivosti.

I přesto, že skupinu podporoval např. Kazimir Malevič, byli její členové tvrdě represováni, byla jim zakazována publikační činnost atd.

Vveděnský se proto uchýlil k tvorbě pro děti, ale i ta mu byla brzy zakázána pro údajné „ukrývání protisovětských narážek“ do nonsensových veršů.

Po Vveděnského zatčení v roce 1936 je o jeho osudu velmi málo známo. Historici se domnívají, že zemřel během evakuace Charkova, kde nestihl nastoupit do přeplněného evakuačního transportu. Jiní tvrdí, že zemřel v pracovním táboře na dysenterii.

Zdá se, že celou svou tvorbou k takovému konci vyloženě směřoval.

Text Smrtipotů je tu divadelní hrou, kde autor klade jasné režijní poznámky, tu poezií, místy jsou to shluky obrazů.

Mnozí o Fedulově zpracování hovoří jako o “nejexpresivnějším animovaném filmu” minimálně v prostoru tzv. Společenství nezávislých států, tedy pohrobku Sovětského svazu.

Ovšem jako popis atmosféry 30. let v SSSR nebo i na počátku 90. let v již nově vzniklé Ruské federaci slouží výborně. Výhodou je, že kvůli jasnému tempu a skvělému překladu Václava Daňka je možné současně koukat na film a k tomu si číst báseň jako titulky.

Překlad otiskujeme s laskavým svolením Václava Daňka a nakladatelství Brody.

SMRTIPOT
o třech kapitolách

Synové stáli u stěny a blýskali nohama s ostruhami Potom zaplesali a pravili

Pověz otče našich psot
co je to ten Smrtipot

Otec jim odpovídal a blýskal očima

Nepleťte si pacholci 
jaro s cestou ke konci
zlý je sivý Smrtipot
anděl otec vašich psot
jeho krutost znám já zblízka
smrt mě čeká opodál
na mé hlavě zeje lyska
bleskovice ouzko žal
Sotvakdo můj život spasí
čas mi sebral všecky vlasy
sokolíka s sebou vzal
smrt je opodál
smrt ouzko žal

Synové zacinkali na zvonce a zahřímali houfně na otce

Na to se tě neptáme to věz
myšlenky my klenem jako věž
pověz nám ty otče psot
co je to ten Smrtipot

Otec zvolal

Povím v Prologu
Prolog bude vlastně o Bohu
Zasni se zasni
koukej se na sny

Synové ulehli Houby v kapsách Zdálo se že stěny že i ty
stěny naslouchají Ach co všechno se jim asi zdálo a co všec-
ko se nám jako i jim nezdálo Počkejte Co je Že otec na je-
jich otázku už podruhé neodpověděl A že se obrací k pro-
buzeným synům blýská brvami a provolává

Ať tancuje a zpívá
šedivý dav
ať ruce rozkomíhá
jak člověk sám

Dne pokojného blaha
plyne tvá voda
Ideál smrti po mně sahá
brzy s ním splynu

Jak mořské vlny letí koně
Podkovy zvoní
Odvážní koně plní ohně
v zániku skáčou

Ale co víme o zániku
my smrtelníci
Co ty mně zjevíš okamžiku
zda zvím tvou pravdu

A před očima postel stojí
Můj dech se úží
Pod stěnou přijmu pod obojí
vlajku a růži

Synové synci Sbohem světe
Já umírám Já umírám
Na parolodích nejezděte
Amen

Synové se postavili do řady zablýskali nohama a zatančili čtverylku

První syn jako první pár
    Co je to ten Smrtipot
    Mluvte otče našich psot

Druhý syn jako druhý pár
    Smrtipot je asi klec
    věnec špelec kostlivec

Třetí syn jako třetí pár
    Kdo ví otče našich psot
    kde je kdo je Smrtipot

Otec zablýskal očima a úděsně zasténal
    V loži ležím Už chci spát

První syn
    Přestaň otče achichat
    Dřív než umřeš hlavo nám
    rozlušti náš hlavolam

Druhý syn křepčí jako knížecí pochop
    Haťa paťa Smrtipot
    táta táta našich psot

Třetí syn roztančený jak letící kulka
    Čapka dělá kašpárka
    já jsem loďka loďkalka

Synové ustávají v tanci Nemohou přece věčně křepčit ani
mlčky posedávat u pohaslé otcovské postele Dívají se mu do
vadnoucích očí Chtěli by si to všecko ještě jednou zopakovat
Otec umírá Zvětšuje se jako bobtnající hrozen vína 
Úděsný je pohled do jeho takzvaného obličeje Synové ustu-
pují tajně a nehlučně do pověrečných ulit

Smrtipot je studený pot vystupující na čele umírajícího
Ano Rosa smrti To je ten Smrtipot

 

Kapitola druhá

Otec poletuje nad psacím stolem Ale ne Není to duch

Viděl jsem račte prosím růži
ten kalich země smutněnky
A zdálo se že domýšlela 
nejposlednější myšlenky

Předsmrtným dechem povískala
okolní horské ostrohy
A nad ní vyplouvaly kněžny
i hvězdy v hluši oblohy

Mí synové se roztratili
A jako vlna zůstal kůň
pode mnou stát A pod kopyty
bledla a bledla luna lun
Věřící růže blaženosti
Na boží soud už vedou čas
Jak úsvit celý svět se blíží
Ale jak já ten plamen zhas

Otec přestává mluvit ve verších zapaluje si svíčku drží ji
v zubech jako flétnu Při tom jeho polštář přistává v křesle
Vstupuje první syn a říká
    Neodpověděl dosud na otázky
Potom přistupuje k poštáři a ptá se
    Polštáři polštáři
    pověz víš-li to
    co je to ten Smrtipot
Polštář jako zosobněný otec
    Vím já to vím
Druhý syn ho netrpělivě pobízí
    Tak povídej
    Co mlčíš víš-li
Třetí syn je dopálený
    Proč jsi tak skříslý 
    prachový polštáři
    Tak odpovídej
První syn
    Odpověz nám
Druhý syn
    Chcem světlo chceme světlo

Třetí syn
    Na šibenici ano hned
Polštář jako zosobněný otec
    Ptejte se tiše
    Dám vám odpověď
    Chci slyšet píseň
    Potom budu mluvit

    Cítím smrt na jazyku
    Umění by mě posílilo
    Buď sbohem náhrobníku
    Chci slyšet jak umíte zpívat

Synové nemohli oslyšet otřesnou prosbu svého otce Zhoufovali se jako stádo ovcí a zanotovali všespolkovou píseň 

    Byl brach brat Brút
    sloup římské říše
    Lžou Mřou Bůh suď
A to byl první kuplet
Druhý kuplet
    Pil zpíval pobíhal
    provazolezec 
    byl akrobat byl Gal
Třetí kuplet
    Jinochodník 
    toho světa
    na svítání čeká

A dokud zpívali líbezná divukrásná všeokouzlující hudba vyhrávala a všem se zdálo že lidské city ještě mají své místo na této zemi Jako přízraky stáli synové okolo nevzhledného polštáře a v bláhové naději očekávali odpověď na svoji matnou nejapnou a naléhavou otázku Co je to ten Smrtipot
A polštář poletoval z místa na místo vznášel se ve vzduchu jako svíce a vzápětí proplouval pokojem jako Dněpr
Otec jako černýš hajní seděl nad psacím stolem a synové připomínající paraplata stáli u zdi Co všecko je ten Smrtipot


Kapitola třetí

    Otec seděl na bronzovém koni a synové stáli z obou stran po jeho bocích
Třetí syn stál hned u ocasu a hned zase u koňské hlavy Asi marně hledal své místo Kůň připomínal vlnu Nikdo nepronesl jediné slovo Všichni rozjímali v nehlasném zadumání
    Na koni sedící a s milovaným ptáčkem si hrající otec
náhle v duchu vykřikl a zablýsklal očima
    Čekáte co řekne otec vašich psot
    že vám zjeví smysl slova Smrtipot
    Ale já jsem ovdovělý lodivod
    neukojený bože pierot
První syn se shýbl pro pěťák na podlaze v duchu zasténal
a zablýskl nohama
    Tatínečku vidím konec vašich psot
    Pod trnovou korunou se perlí pot
    Dobudíkoval váš bubibot
    plujete k ledu s ledy vod
Druhý jen se zakabonil zdvihl z podlahy dámskou kabelku v duchu zaplakal a zablýskal nohama
    Kdybych byl bohohlod
    umrlec velebloud
    přišel bych na tvůj soud
    ó tvůrče vesmírnot
Ale třetí syn stojící u koňského ocasu a v nehlasném zadumání vískající vousiska na bradě zablýskal nohama
    Kde je klíč
    k rozumu od mé schrány
    a kde je petrklíč
    mně zimo tebou darovaný
Přesunul se ke koňské hlavě připomínající vlnu a v duchu se probíraje ve vlasech zablýskal nohama
    Nic nevíš otče našich psot
    Krev nebo co je smrtipot

Tehdy otec vyndal z kapsy ústí hlavně ukázal ho svým dětem halasně jásavě vykřikl a zablýskal očima
    Vidíte ústí
    A kdo a kde to spustí

První syn
    Kde se to vrací

Druhý syn
    Všude jak ptáci

Třetí syn
    Mrtvolný strachu
    ó pomni co jsi
    Už máme po mši
    Všecko je v prachu

    Otevřela se brána ráje
    a chůva vyšla z rajské stáje
    a byla v čepci z dětských ód
A všem to opět připomnělo jejich věčnou otázku

    Co je to ten Smrtipot

Nastalo děsivé ticho Jako nugáty v bonboniéře polehávali synové v setmělém pokoji kroutili bílými až popelavými krky a blýskali nohama Příslověčná pověrčivost je opanovala

A chůva v čepci z dětských ód
visela jako hugenot

Chůva přišla uspat otce proměněného v nemluvněčí kližku A zpívala mu
Nad kolíbkou kloučku tobě
na rtech pluje bublina
luna unylá
Pod jalovcem v nebi v hrobě
spinkej můj
neprobuď se v snách
rozpadej se v prach
kuj kováři kuj

Jsme v kovárně Jsme Dozníme
Jsme vězni

A dokud chůva zpívala líbezná divukrásná všeokouzlující hudba vyhrávala
a všem se zdálo, že lidské city ještě mají své místo na této zemi Jako přízraky stojí synové u tiše pohaslé otcovské postele Chtěli by si to všecko ještě jednou zopakovat
Úděsný byl pohled do jeho takzvaného obličeje A polštář poletoval z místa na místo vznášel se ve vzduchu jako svíce a vzápětí proplouval pokojem jako Dněpr

Smrtipot je studený pot vystupující na čele umírajícího
Ano Rosa Smrti To je Smrtipot

Ale my jsme to věděli už dávno
 

...

Honza Kistanov je produkční a občasný komentátor.


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít