Učebnik #1: Viktor Coj a čekání na změnu zvenku

Honza Kistanov
29. 10. 2020

Bedekr Honzy Kistanova po kultuře východního bloku. Jako první o písni z konce 80. let, která zní Běloruskem a sjednocuje ruský dálný východ přes 100 dní.

© Sonya the Moon

Film ASSA režiséra Sergeje Solovjeva se dostal do sovětských kin v roce 1988. 

Dvou a půlhodinový mnohovrstevnatý film s aluzemi na tehdejší realitu rozpadajícího se Svazu, odkazy k fabulovaným biblickým příběhům, které tvoří jakousi „paralelní historii“ hlavního příběhu, byl ovšem důležitý i z hlediska „kodifikace“ tzv. ruského rocku.

Soundtrack složili Boris Grebenšikov (zakladatel a frontman kapely Akvarium), Žanna Aguzarova (toho času frontmanka skupiny Bravo a veliká oblíbenkyně Ally Pugačevové) a právě Viktor Coj, jehož skladbou „Peremen“ (Změny) celý film končí.

Tato skladba se okamžitě stala v kontextu každodennosti mladých sovětských občanů písní protestu, vyjádřením jejich pocitu o nutnosti změny. Gorbačevova Perestrojka vedla sice k uvolnění poměrů v cenzuře, druhou stranou po brežněvovském „zastoji“ nepřinášela nic ze slibovaných vizí nového komunismu. Šedá realita konce 80. let, kdy v obchodech byla k dostání vodka a nakládaná rajčata, nikomu moc nadějí v lepší budoucnost nedávala.

Ovšem píseň „Peremen“ jako by se dostala do hlav a duší celého sovětského a velmi záhy i post-sovětského prostoru. Paradoxem ovšem je, že sám autor ji nikdy nepovažoval za protestsong proti vládnoucí garnituře. Naopak ji vždy označoval jako motor pro spuštění změn zejména v sobě samém. 

Nejdůležitější část celé písně, tedy třetí sloka, ve které Coj mluví o velkých gestech rukou a moudrých pohledech je totiž jasnou narážkou na tehdejší politruky, proti jejichž strnulosti se vymezuje: „(My) z toho nepotřebujeme nic, abychom si rozuměli.“ Tato sloka zároveň kritizuje i pasivitu kuchyňských hovorů o nutném konci režimu: „Cigareta v ruce, čaj na stole (…) A náhle dostáváme strach cokoli měnit.“

Na běloruských nebo chabarovských protestech zní „Peremen“ každý týden. Čekají na změnu a zdá se, že vyrazili do boje proti strachu cokoli měnit. Držme jim palce, aby to nebyla změna jen na pár dní. Zatím se zdá, že ne.

---

Honza Kistanov je produkční a občasný komentátor.

 


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít