Temný případ na dvoře přítomnosti

Ondřej Trhoň

Detektivní filozofie Václava Janoščíka v knize Napínat současnost odhaluje podsvětí dneška

© Linda Dostálková

Když jsem dočetl Napínat současnost, pustil jsem si před spaním konečně druhou sérii True Detective. Na dlouho odkládaný seriál jsem se pokusil dívat perspektivou, kterou mi nabídla poslední kniha filozofa a kurátora Václava Janoščíka –⁠ jako na produkt doby, mezi jejíž tlaky jsme chyceni, a které se propisují právě na obrazovky se zapnutým Netflixem nebo HBO Go. Seriálovost, opakování, cesta pod povrch společnosti skrze popkulturu, v Janoščíkově případě tzv. quality TV a stále populární žánr detektivky. Detektivové jsme ale nakonec my sami, naším případem současná společnost a politika, místo lupy máme Breaking Bad, Sopranos, The Wire nebo Fargo. 

Fargo


Konec přehledné morálky

„Fikce není v protikladu k realitě, ale realitu utváří,“ píše Janoščík, aby s odvoláním na teoretika Johna Fiskeho (jeho kniha Jak rozumět populární kultuře nedávno vyšla i česky) vykreslil popkulturu jako bitevní pole politiky i společenských nálad. Na seriálovou produkci se podle něj vyplatí dívat nejen proto, že nás prostě baví, ale taky kvůli tomu, že dobře zachycuje nálady a traumata dneška - není ani umrtvující masovou kulturou (jak tvrdila kritická teorie), ani prostorem zcela svobodného vyjádření. Uprostřed neustále se napínajícího kulturního prostoru, mezi spektáklem a společenskou kritikou, se podle Janoščíka odehrává ta nejdůležitější kulturní práce – spor o současnost.

Svůj přístup filozof, kurátor a vysokoškolský učitel charakterizuje jako pop-filozofii. Mezi Herculem Poirotem (strážcem řádu a spravedlnosti) a Rustym Colem (symbolizuje detektivku, pro kterou přehledný svět už skončil) se objevují citáty francouzského filozofa Gillesa Deleuze, při vysvětlování příběhového oblouku Mementa Christophera Nolana zmiňuje Nietzscheho. S jejich pomocí vykládá současné detektivky v klipovitých kapitolách z pohledu sociální kritiky, genderových rolí nebo ekologické katastrofy, jako díla, jejichž autoři možná nevědomky vyjadřují úzkosti ze života v postmoderním kapitalismu.

True Detective


Mezi Poirotem a kritickou teorií

Napínat současnost je plná teoretických odkazů, ale až na výjimky nezahrnuje intelektuálním žargonem. Místo autoritativních interpretací dává spíš myšlenková vodítka, perspektivu, kterou se na současnou detektivní (především seriálovou) tvorbu dívat. Podle Janoščíka svět už dávno přestal být přehledný (McGyver), ale stále víc se fragmentuje. V souladu se současným myšlením Napínat současnost vlastně vychází z jednoduchého tvrzení: přítomnost pro pochopení vyžaduje nejen racionální analýzu, ale taky (možná především) afektivní práci. Naladění se na rozbíhavé toky společnosti, která na nás klade obrovské nároky. Při orientaci mezi nimi nám mohou dle Janoščíka pomoci právě seriály a detektivky. Opakování, cirkulace, to vše odpovídá rytmu času v akcelerovaném věku. 

Přestože má Napínat současnost jen 267 stran, otevírá v 10+1 kapitolách spoustu témat - proměnu časovosti dnešní společnosti, rozbití příběhu o vítězství liberální demokracie, vytváření vlastních já tváří v tvář sociálním médiím nebo tlak ideálů vizuální kultury. Seriály Top of the Lake nebo Sharp Objects vykládá prismatem ženské emancipace. Netflix, HBO nebo Amazon jsou pro Janoščíka lakmusovými papírky, v nichž se odráží konflikty doby. Svá tvrzení přitom Janoščík podpírá bohatým korpusem společensko-kritické literatury, v mnohém se jeho přístup podobá pracím britského teoretika Marka Fishera. Ten pod značkou k-puk psal nejen o politické ekonomii, ale taky elektronické hudbě nebo vědecko-fantastické literatuře. 

Sharp Objects


Quality philosophy

Napínat současnost se přiznaně inspiruje ve filozofii tzv. akceleracionismu, která si klade za cíl místo odolávání tlakům současnosti jejich přijetí. Spíš než teoretická práce je to jen průlet teorií, vysokorychlostní dálnice, jejíž exity vedou do filozofických knih i špinavých předměstí, kde se vraždí. Tohle tempo si ale vybírá svou daň, v podobě místy zašmodrchaného slohu nebo opakujících se expozic. Přísnější redakce by nevadila. Při svižnosti jednotlivých kapitol se to ale odpouští snadno. Napínat současnost je možné číst jak na jeden zátah, tak se vracet k jednotlivým částem. „Bingnout“ najednou, nebo si ji vychutnat tak jako před streamováním, jeden díl týdně.

Je to čtení jak pro seriálové fandy, tak pro ty, co se chtějí dozvědět něco o současném myšlení. Není to návod na život, ale návod na poučeně kritické diváctví, ve kterém je prostor pro strhující napětí i společenskou kritiku. 

Já právě dokoukávám True Detective. A mezi dialogy o forenzním výzkumu a zkorumpované stavbě vysokorychlostní železnice prosvítají neurózy světa za hranicemi obrazovky. Právě o nich totiž Napínat současnost hovoří nejvíc. Tváří v tvář ekologické i lidskoprávní katastrofě je každé vodítko cenné. Janoščík jich nabízí víc než dost. Jen je potřeba udržet pozornost celou sérii. 

---

Ondřej Trhoň (*1993) je šéfredaktor blogu Revue Prostor, kulturní publicista. Pomáhá vyvíjet videohry v Charles Games a vydává nezávislý časopis Dýpt. Občas píše.


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít