Rusko ukradlo až 200 tisíc ukrajinských dětí. Vrátilo se pouze 758 z nich
Patnáctiletého Svjatoslava Tyščenka odvezla jeho teta z Lysyčanska v Luhanské oblasti do Voroněžské oblasti v Rusku. V roce 2021, rok před válkou, chlapec osiřel, a jeho starší bratr Illja na začátku války sloužil v ukrajinské armádě. S rozsáhlou ruskou invazí na Ukrajinu se setkal přímo v jejím epicentru — na hranici Charkivské oblasti.
„Na začátku jsem si myslel, že to takhle bude lepší, protože v Rusku byl tehdy větší klid než v Lysyčansku (ruská vojska obsadila město 3. července 2022, pět měsíců po začátku války — pozn. red.). Tam se nestřílelo a můj brácha byl v bezpečí. A teta říkala, že tam budou jen přes léto, aby si odpočinuli od války. Proto jsem si myslel, že by i nebylo od věci, kdyby brácha zůstal několik měsíců v Rusku,“ říká Illja.
Po nějaké době však zjistil, že jejich teta už zařídila Svjatoslavovi ruské doklady a přihlásila ho do školy.
„Začal jsem protestovat, ale teta mě uklidňovala, že jsou tam jen na rok, než brácha dostuduje, a pak se oba vrátí na Ukrajinu. Nevím, jestli říkala pravdu, nebo si myslela, že válka za rok skončí... Ale válka neskončila a teta začala otálet a vymýšlet nové důvody, proč zůstat s bráchou v Rusku,“ vypráví Illja.
V té době se Illja zotavoval po poměrně vážném zranění. V jednom z bojů v Charkovské oblasti na podzim roku 2022 se ocitl pod útokem „gradů“ a přišel o nohu. Dlouhá rehabilitace, zařizování protézy a shánění stovek dokladů oddálily bratrův návrat z Ruska. Svjatoslav nakonec sám napsal Illjovi po dvou a půl letech pobytu v Rusku zprávu, že se chce vrátit na Ukrajinu a žít s ním. Illja tedy začal hledat způsoby, jak bratra vrátit domů.
Říká, že to nebyl snadný proces. Musel obvolat desítky různých úřadů. S některými nebylo spojení vůbec možné, další ho zase odkazovaly jinam. Nakonec se spojil s Ministerstvem pro reintegraci. Až tam se dle jeho slov začali vrácení jeho bratra na Ukrajinu skutečně věnovat a dávat dohromady potřebné informace. Od Illji požadovali pouze dokumenty potvrzující Svjatoslavovo ukrajinské občanství.
„Můj brácha tyto dokumenty tajně našel v tetiných věcech a vyfotil si je. Poslal mi je a já je předal dál. Ukázalo se, že mého bráchu držela proti jeho vůli. Je sirotek, a tak ruské úřady slíbily tetě jako jeho opatrovnici byt. Nevím, co všechno jí ještě řekli. Když ještě žila v Lysyčansku, byla jednoznačně proukrajinská. Asi jí ta neustálá propaganda úplně pomotala hlavu,“ zamýšlí se Illja.
Illja čekal na bratrův návrat asi měsíc, což je poměrně krátká doba. Podle Úřadu ukrajinského ombudsmana, který se tímto případem zabývá, trvá proces navrácení ukrajinských dětí z Ruska obvykle dlouhé měsíce.
„Všichni říkají, že mám štěstí, že se můj brácha vrátil tak rychle. První, co ho překvapilo, bylo, že na Ukrajině nejsou věci tak, jak to ukazují v televizi v Rusku. Říkali, že Ukrajina už prý dávno neexistuje a že tu lidem nad hlavami každý den létají ruské střely a drony. I když jsem mu říkal, že v Kyjevě, kde teď bydlím po ukončení vojenské služby, se to dá. Dá se tam žít,“ říká Illja.
Svjatoslav je na Ukrajině od 18. června. Nastoupil do jedné z kyjevských autoškol, aby se vyučil automechanikem. Zatím žije se svým bratrem v pronajatém dvoupokojovém bytě. Illja si po propuštění z ukrajinské armády ze zdravotních důvodů založil vlastní firmu — obchod s mořskými plody.
Ukrajinské úřady z bezpečnostních důvodů nesdělují, jak přesně probíhá proces návratu unesených ukrajinských dětí z Ruska. Neexistuje ani přesná evidence těchto dětí. Darja Herasymčuk, poradkyně a zmocněnkyně prezidenta Ukrajiny pro práva dětí a jejich návrat, to vysvětluje pokračující válkou a okupací ukrajinských území. Všechny uvedené údaje jsou proto pouze přibližné. Dle zmocněnkyně lze předběžně hovořit o 200–300 tisících ukrajinských dětí, které Rusko pod různými záminkami vyvezlo z Ukrajiny. I samotné ruské úřady tvrdí, že z Ukrajiny „evakuovaly“ přes 324 tisíc dětí.
„Předběžně se může jednat o 200–300 tisíc unesených ukrajinských dětí. Dokud se ale území nedostaneme a osobně nepřesvědčíme, co se s konkrétním dítětem stalo, nemůžeme říci, zda bylo uneseno, nebo ne. Oficiálně máme údaje sotva o 20 tisících dětí,“ dodává Herasymčuk.
Podle jejího názoru Rusko, které má velké lidské zdroje (v zemi žije 140 milionů lidí), neunáší ukrajinské děti bezdůvodně. Ukrajina jako stát tyto důvody vnímá jednoznačně: únosy dětí nejsou ničím jiným než genocidou ukrajinského národa.
„Rusko má samo velké lidské zdroje, v zemi žije 140 milionů lidí. Činy Rusů nejsou náhodné, jsou jasně promyšlené a plánované. Rusové děti zabíjejí, ubližují jim, sexuálně je zneužívají nebo unášejí. To vše má za cíl zničit ukrajinský národ. Není to nic jiného než genocida,“ zdůrazňuje Herasymčuk.
Podle zmocněnce parlamentu Ukrajiny pro lidská práva Dmytra Lubince se na Ukrajinu podařilo vrátit 758 dětí unesených Ruskem. Lubinec přiznává, že samotný Kyjev by to nedokázal. Mezinárodní koalice pro návrat ukrajinských dětí v současné době zahrnuje více než 40 zemí. Katar a Saúdská Arábie se aktivně podílejí na zprostředkování. Jsou však také země, které o své pomoci nechtějí veřejně mluvit.
„Největší potíž je v tom, že nemáme žádný mechanismus, který by potvrdil, že se nějaké dítě nachází v Rusku. Je velmi obtížné pátrat po tom, kde se tam nacházejí, protože Rusko je co nejvíce skrývá a snaží se vymazat ukrajinskou identitu. Nutí je zpívat ruskou hymnu, vstupovat do militarizovaných dětských organizací v Rusku... Jinými slovy, připravuje naše děti na to, aby se staly ruskými vojáky. Proto je každý návrat jako malá speciální operace,“ vysvětluje Lubinec.
Dodal také, jak obtížné bylo vůbec navázat s Ruskem komunikaci ohledně návratu unesených dětí. K posunu přispěl až Mezinárodní trestní soud v Haagu v březnu 2023. Tehdy byl vydán zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina a ombudsmanku pro lidská práva Marii Lvovou-Bělovou. Jsou podezřelí ze spáchání válečných zločinů — nucených deportací a vysídlení lidí včetně dětí z okupovaných území Ukrajiny.
„Teprve poté začali Rusové jednat se zprostředkovateli a také přímo se mnou o návratu ukrajinských dětí. Někdy je navrácení dítěte snadné, ale často je proces komplikovaný. Někdy nám trvá rok a půl, než jej vrátíme, a to v několika etapách,“ říká Lubinec.
Občas se prý stává, že unesené ukrajinské děti adoptují ruští politici. Například desetiměsíční Marharytu Prokopenko z Chersonu podle Lubince unesl a adoptoval Sergej Mironov, poslanec ruské Dumy a šéf frakce Spravedlivé Rusko. Ukrajina dítě našla a zjistilo se, že se holčička jmenuje Marina Mironova a má nový rodný list, podle kterého se narodila v Moskevské oblasti, a jejím oficiálním otcem je nyní Sergej Mironov.
Stává se, že k návratu jednoho uneseného dítěte je třeba využít skutečně všech komunikačních kanálů, pokračuje Lubinec. Tak tomu bylo v případě návratu Veroniky Vlasové. Rusové dívku odvezli do města Bělgorod, které hraničí s Ukrajinou, a umístili ji do speciálního tábora, kde jí okamžitě zakázali používat ukrajinštinu a přinutili ji vstoupit do dětské vojenské organizace. Odmítli ji vrátit domů, protože byla údajně svědkem v trestním řízení. Dokud probíhá, musí dítě zůstat na území Ruské federace.
Nakonec bylo učiněno těžké rozhodnutí případ zveřejnit. Bylo uspořádáno zvláštní zasedání Rady bezpečnosti OSN, kde Veroničina maminka promluvila k více než stovce zemí. Její projev trval minutu a půl.
„Matka řekla velmi jednoduchá slova: ‚Jsem Ukrajinka a jediné, co chci, je mluvit s vlastní dcerou. Už rok a půl nevím, kde je a co je s ní. Dovedete si představit, jak se cítím? Copak mi nikdo z vás, nejmocnějších zemí světa, nemůže vrátit mé dítě?‘ Hned druhý den jsem dostal zprávu z Ruska, že Veroniku vracejí na Ukrajinu bez jakýchkoli podmínek. Už jsou s matkou spolu,“ uvedl Lubinec.
Zároveň dodal, že ovšem není možné zorganizovat dalších 20 tisíc zasedání Rady bezpečnosti OSN, aby se stejně rychle vrátilo zbylých 20 tisíc dětí, jejichž únosy byly potvrzeny.
Zaujalo Vás téma? Čtěte více zde:
Článek Galyny Ostapovets pro časopisu JÁDU z ledna 2024 na toto téma.
Článek litevského média BENDRA.lt na toto téma z pera Rytase Staselis.
Překlad: Stanislav Bělyj
Korektura: Roman Annenkov
---
Galyna Ostapovets je ukrajinská novinářka původem ze Lvovské oblasti. Od roku 2006 působí v Kyjevě. Pracovala v předních ukrajinských médiích, poslední dva roky jako novinářka internetového portálu Novyny.LIVE. Aktivně se věnuje válce Ruska proti Ukrajině. Spolupracuje se západními médii. V dubnu 2023 se stala novinářkou měsíce na mezinárodní novinářské síti IJnet.
***
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
