RP uvádí: Marie Kolaříková
Marie (ona, její) je studentka bakalářských programů Anglistika-amerikanistika a Český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Její studium ji dovedlo k psaní dvojjazyčné česko-anglické poezie, která estetizuje bilingvizmus a angličtinu jako druhý jazyk. Texty jí vyšly v anglistickém sborníku The Artful. Její tvorbu je možné příležitostně slyšet na akcích Poezie, vole!, Pátkultůry, Open mic bláznů a přátel a Open mic v Salmovské. V roce 2023 se umístila třetí v literární soutěži Příbram Hanuše Jelínka. Svou poezii četla na akcích Den Ukrajiny, Unibrejk VI v kavárně Unijazz a na Opening Party kavárny Čítárna v Muzeu Literatury.
Déšť is the stříbravý film
Meronymie
Gabriele Brůhové
To je ta věc, co tě měla ráda, i když jsem tě ještě neznala.
To je rytmus, který bubnuju prsty do stolu a zábradlí.
To je vroucí, těžké a těkavé, a já to skrývám pod nárty nohou.
To je napsané na mém čele a zakryté ofinou.
To je jako ekzém, co štípe a pulzuje a nikdy se doopravdy nezahojil.
To je polotekuté a kondenzované do jedné klauze.
To je rozbité mluvidlo, co breptá a breptá a neumí držet kušnu.
To je hot bright freaky pink but you can see right through.
To je teď a tady, ale hodiny jdou o pět minut napřed.
To je věčně hladové a alergické na lepek, laktózu, sóju a oříšky.
To je ruka, co šátrá do tmy, kam se já sama bojím.
To je ostrý střep určený k vyoperování slepého střeva.
To je rozlitá káva na tom ubrusu, co tolik nesnáším.
To je...
To je…
To je…
(Sloveso „být” je plnovýznamové a tvoří samo o sobě predikát v případě, že je synonymické s „existovat“, „konat se“ či „nacházet se“)
Veřejné vlasy
Kláře Černé
Shanspeare,
my favourite youtuber,
calls it “public hair”
in order to avoid demonetization.
Public hair!
Veřejné vlasy!
Zveřejněné vlasy!
Veřejný majetek v soukromém sektoru.
Veřejné vlasy,
veřejné vlasy,
trávník ve veřejném parku byl nahrazen umělým!
Veřejné vlasy jsou veřejné tajemství:
they do not belong on YouTube!
(Think of the children!)
Oh! And you never see them
– as Shanspeare would put it –
in corn.
Kukuřice mají dnes v Albertu jen v plechovkách.
Měkká,
osolená,
předvařená,
připravená,
oddělená od klasu a stonků,
parcelovaná a plovoucí.
Kukuřice na poli má z veřejných vlasů vyčesaný cop, vytažený z šátku listů.
Corn on the field is something completely different.
Gently buttoned up in a velvet dress,
shy but firm,
unshaved, sweetish, raw.
raceme of cold caryopses holding on to each other,
and you need to relax them with your teeth to disengage them.
Corn on the field.
Capricorn swimming in the sea,
its hairy head barely above the surface.
Veřejné vlasy ve veřejném koupališti!
Mořská řasa se ospale kýve.
Veřejné řasy,
veřejná obočí,
veřejný drdol ve skřipci.
When your hair is publicized, you are no longer a child.
In public, you cover it with a scarf
In privates, you let your hair down.
Veřejné vlasy: drátěný koš, shrabané seno, vlněná bambule na čepici.
Imago!
You’re just a spectre rozpitý v krizetu.
A spectacle of shades and angularities.
Spektrum luminiscence lunárních světélek.
Přízrak přihleděný z hlubin abstinence.
Portrét plovoucí prostorem pasparty.
Imago! Imago!
Já dosud pletu kuklu z krepového papíru,
While you’ve been flying around in the garden for ages.
As nightly as a nocturne
As flighty as a fling
As twinkling as a twink.
As adulterous as an adult.
Imago! Imago!
Vyprávím o tobě květinám, Imago!
Zpívám všem šum tvých vzdušnic.
Svéhlavý šepot šupinatých blanek.
My utterances other you further away:
Trying to call in your spirit
They forget how inappropriate it is.
Objektiv
Já slila své dva zraky do jedné sklenice,
Křišťálové koule plynoucích okolností,
An objective observer of the moodful mauvish mist,
A glossy looking glass looking right onto you,
A marvellous immobilizer of the immortal body.
Můj objektiv vidí a nesoudí.
Můj objektiv schvaluje veškerý svět.
My dearest love! I object.
The pendulum above our heads keeps pacing faster.
I object to the mere emphimery of our moments,
the clicking clock.
My objective is to keep the memorized sediments,
the sand and the silt on the celluloid.
Můj objektiv skladuje minuty pod krytkou.
Můj objektiv zatavil v ohnisku čas.
My dearest love, I object.
The abyss between us is boosting broader.
I object to the region measured in costly train tickets.
to the liminal kilometres.
My objective is to bear me back to your barity
My back, my breasts, my breath.
Můj objektiv rozostřil člověka v částice.
Můj objektiv složil se do prázdné postele.
We’ve became an object of the discourse, my love.
Chtějí nás vystavit do vitríny na noční stolek,
Pověsit naše hlavy magnetem na lednici.
Srdce se zjeví vždy pod dvojklikem.
All these
(my dearest
my precious
my sweetest)
I reject.
I reject them lying low under the closed tablecloth.
Můj objektiv se stáčí do sebe.
Můj objektiv odvrací zúžený zrak.
Komunikace
Pavlíně
Ta stezka se stáčí v lese,
Vprostřed cesty našly jsme se.
Šly jsme dál od našich domů,
Potok kloktal v barytonu.
Then the words have finally fallen –
What once was mine is now our common.
Kolem nás rozměkly mechy,
Nebyly tam lidské slechy.
Měsíc stékal sivým šerem
Vyvedl nás správným směrem.
Then the words have finally fallen –
What once was me we have in common.
Modré mlhy spluly z nebe,
Přijmuly nás mezi sebe.
Větve se zvrátily dolů,
Topily svět v zeměbolu.
Then the words have finally fallen –
What once was dread now feels so common.
Tristram a Izalda
Waking up from a fevery dream:
You still struggle but you’ll survive,
Of that I made sure.
Na stolku ibalgin,
termofor,
odvary s citrónem.
I tie the tongue of the serpent we’ve slain.
Za oknem vychází Tristram a Izalda.
***
A gleaming looking-glass in my palm
Catches the oculars directing to us:
Up from the cherry tree shlíží tvůj strejda Marek.
Měníme téma, zvedáme hlas,
Strategicky stáhnu se na trávník.
Po čele píšu ti skvrnami ze slunce,
Ve větru vznáší se Tristram a Izalda.
***
Now clothed we lie on my family’s lounge,
Each of us on the other side –
Keeping the place pure.
Maminka přináší z kuchyně večeři:
Odvracíš zrak v televizní ÁZ-kvíz,
Pokládám mezi nás dvojruční meč,
Na střechy bubnují Tristram a Izalda.
***
You sneak to my room after sun fall,
Máš rozbitá kolena, stumbled over the doormat.
Družina krále Artuše se příjemně opila,
Každý z nich zakopl, skrývaje tvůj zběsilý pád.
Tomorrow I shall burn my bloodstained bedsheets.
V podlaze skřípají Tristram a Izalda.
***
I dreamt I could talk to you
Without spelling your name backwards.
I dreamt I‘d be recognized
By anyone in your life but your old dog.
Instead I sit sleepless na zábradlí v parku,
V oblacích dorůstá Tristram a Izalda.
Májové zpěvy
Ohnivá obruč vychází brzy,
jako by vznášela námitku.
Její bělavá pěna zalévá trsy trávy.
Rozvité vulvy jiskří pálivým pylem,
as if they wished to celebrate.
I lost my partner, what do I do?
I lost my partner, everyone knew.
Déšť is the stříbravý film
on the eye of this spring:
hluchavkám vykreslil kontury,
asfaltu stínuje rýhy a prohlubně
mé svraštělé čelo rozpíjí do ztracena.
I lost my partner, what do I do?
I lost my partner, everyone knew.
Frogs in a choir call me to the bank,
a já, májová nymfa, mám tváře natřené na žluto,
šaty si svlékám, vracím se k hladině pro svoje mládí.
Potůčku, co studíš ostatkem února,
hold me firm in your arms!
I lost my partner, what do I do?
I lost my partner, everyone knew.