revue Prostor uvádí: Jan Horský
Představujeme Jana Horského (* 2000) z Dubé u České Lípy:
po zahájení studia Českého jazyka a literatury na FF UK žije v Praze, kde se zároveň živí jako čajovník. Ve své poezii čerpá hlavně ze surrealismu a T. S. Eliota.
Záhrudí
Naše matrace mají místo postele
dvě tři palety.
Slyšíš vařit vodu v litinové konvici a
ještě nechci spát.
Ještě nechci kasematy
Ještě ne Slova jsou jako bledé lekníny
Ne
Podzim nám vrazil do dveří
fluorescentní a suchý
V jezeru květy omítky
Sedřené domy s vysokými stropy
nahé domy a nízký práh
bolesti
Spálil jsem se o konvici a venku
někdo křičí Máš matraci na zemi
a náš most má barvu kostí
Asi máš pravdu Žebra a
ruiny u cesty paginují
tuhle noc
nechtěnou
a tak
dlouhou
Letokruhy
A po ráně zbyl jenom
letokruh, hořká míza.
Počítáš kruhy.
Ach, svatá Hildegardo.
Ta květina,
které zima hadího dechu
nikdy neublíží
je asfodel.
Křtitelnice plná mízy.
Kurinuki, akát, trny
sukubický odraz v očích.
Je mi patnáct let
zpívám orfické písně.
O lásce a poesii.
Trýznivé město slepých.
Počítám prstence. Pozři mě.
Ach, svatý Saturne!
Stavební kámen
a opraskaná
omítka vdovců.
Co když se nevrátím?
Dvanáctý měsíc
půlnoční svit, hráč na hoboj
ptáci z křídly achátů
Je mi dvacet let
suchým pohledem
do tiché noci
tě zrazuji.
Počítáš kruhy
Přicházíš ke mně ve snu
a spolu počítáme
dvanáct Luckých ptáků nad Turskem.
I vlčice se vrátí do Říma.
Po ránu zbylo jenom
devět kruhů pod očima
všechno mi uniká.
Žába a štír
Jakob padl vyčerpán na nuselskejch schodech
a Michael má hubu plnou keců
Kříže v rohu místnosti
Neboj
Taky tě potká ta krysatá okolnost
obchází nás
má zlámaný hnáty
Psi stékaj po ulici a
neboj, taky tě to potká
Lepší otec na střeše než vrabec v hrsti prachu
Stejně tě to potká
Záchody ve Fra
Já vím já vím
že ta lebka z nátěru
tvarovaná roky
a vlhkostí
za to nemůže.
Ta svatozář
z poblikávající zářivky
je moje vanitas.
Předpeklí
Peklo je
je definice je sál je
klaun v hořícím divadle
plameny v hrdle smích
Nikolai Astrup a měděný prach
prkna světla a zaseklý podzim v plicích
klaun s rudou kápí je poslední
je divadlo je kaple je první
ulice na cestě domů
aspoň
až skončí soumrak
nezbude už žádné místo
pro definice
duch národa
spí v galeriích
ale žije v odřezaném mase
kebabu naproti
