revue Prostor uvádí: Jan Horský

Představujeme Jana Horského (* 2000) z Dubé u České Lípy:

po zahájení studia Českého jazyka a literatury na FF UK žije v Praze, kde se zároveň živí jako čajovník. Ve své poezii čerpá hlavně ze surrealismu a T. S. Eliota.

Záhrudí

Naše matrace mají místo postele
dvě tři palety.
Slyšíš vařit vodu v litinové konvici a
ještě nechci spát.
Ještě nechci kasematy
Ještě ne Slova jsou jako bledé lekníny
Ne

Podzim nám vrazil do dveří
fluorescentní a suchý
V jezeru květy omítky 
Sedřené domy s vysokými stropy
nahé domy a nízký práh 
            bolesti

Spálil jsem se o konvici a venku
někdo křičí Máš matraci na zemi 
a náš most má barvu kostí

Asi máš pravdu Žebra a
ruiny u cesty paginují
tuhle noc
nechtěnou
a tak
dlouhou 


Letokruhy

A po ráně zbyl jenom 
letokruh, hořká míza.

Počítáš kruhy. 
Ach, svatá Hildegardo.
Ta květina,
které zima hadího dechu
nikdy neublíží
je asfodel.

Křtitelnice plná mízy. 
    Kurinuki, akát, trny
    sukubický odraz v očích.

Je mi patnáct let    
zpívám orfické písně.
O lásce a poesii.

Trýznivé město slepých. 
Počítám prstence. Pozři mě.
         Ach, svatý Saturne!
    Stavební kámen
    a opraskaná
omítka vdovců. 
Co když se nevrátím?    

Dvanáctý měsíc
půlnoční svit, hráč na hoboj
ptáci z křídly achátů


Je mi dvacet let
    suchým pohledem 
do tiché noci
tě zrazuji. 
Počítáš kruhy

Přicházíš ke mně ve snu
a spolu počítáme
dvanáct Luckých ptáků nad Turskem.
I vlčice se vrátí do Říma. 

Po ránu zbylo jenom
devět kruhů pod očima
všechno mi uniká.


Žába a štír
Jakob padl vyčerpán na nuselskejch schodech
a Michael má hubu plnou keců
Kříže v rohu místnosti
Neboj
Taky tě potká ta krysatá okolnost
obchází nás
má zlámaný hnáty
Psi stékaj po ulici a
neboj, taky tě to potká
Lepší otec na střeše než vrabec v hrsti prachu
Stejně tě to potká

Záchody ve Fra
Já vím já vím
že ta lebka z nátěru
tvarovaná roky
a vlhkostí
za to nemůže.

Ta svatozář
z poblikávající zářivky
je moje vanitas.


Předpeklí
Peklo je
          je definice je sál je
klaun v hořícím divadle
plameny v hrdle smích

Nikolai Astrup a měděný prach

prkna světla a zaseklý podzim v plicích
klaun s rudou kápí je poslední 
je divadlo je kaple je první
                                                 ulice na cestě domů 

aspoň
            až skončí soumrak
nezbude už žádné místo
pro definice

duch národa 
spí v galeriích
ale žije v odřezaném mase
kebabu naproti
 


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít