Jací mediální šmejdi jsou nejdůvěryhodnější?

Miloš Gregor
26. 4. 2018
                                                                                                                                                 ©Barbora Klimszová 
                                                                 

Také už máte pocit, že sousloví fake news je všude? Bojíte se otevřít ledničku, aby na vás nevyskočil komentář nějakého odborníka, který bude upozorňovat na jejich nebezpečí? Pak žijete v bublině.

Neříkám vám tím nejspíš nic nového, ale nejen názory na dané problémy, ale i témata, kterým věnujeme pozornost, se napříč bublinami liší. Vím o tom své. Jsem totiž jedním z těch komentátorů a snad i odborníků, kteří se fake news věnují.

S kolegyní a našimi studenty jsme na toto téma nedávno napsali Nejlepší knihu o fake news, dezinformacích a manipulacích!!!,  se kterou jsme během března a dubna jeli turné s Listováním po několika desítkách měst, městeček a obcí po celé České republice – od Sokolova po Třinec, od Českých Budějovic po Trutnov. Většiny představení jsem se jako jeden z autorů knihy účastnil a zažil jsem tak desítky debat s puberťáky i seniory.

Stejně tak různorodé bylo povědomí návštěvníků a diskutujících o tématu. Někteří věděli, o co jde, znali nejnovější příklady dezinformací i kauz, jiní ale přišli jako každý měsíc na představení netušíce, o jakou knihu se jedná. Sousloví fake news slyšeli ten večer poprvé. Ano, opravdu. I téměř dva roky poté, co toto sousloví zásluhou prezidentské kampaně Donalda Trumpa v USA zlidovělo, jsou stále lidé, pro které jsou fake news na jaře roku 2018 novým pojmem.

To nepíši proto, abych na někoho ukazoval prstem, vysmíval se nebo nad ním ohrnoval nos. Naopak. Je třeba si uvědomit, jak velký rozdíl v tom, o jakých tématech se bavíme, mezi námi je. A pokud je nám dané téma cizí, může na nás mít vliv třeba i taková drobnost, jako je pojmenování problému.

Nyní nechme stranou fake news, které pro řadu lidí, zejména starší spoluobčany, může být nerozklíčovatelné kvůli jazykové bariéře. Ostatně sousloví „falešné zprávy” se již také používá. Ale v rámci debat jsem se nejednou setkal také s tím, že označení „alternativní média” je některými vnímáno pozitivně. Nikoliv proto, že by souhlasili s jejich stylem reportování o událostech (často je vůbec neznají), ale čistě proto, že slovo „alternativní” není samo o sobě negativním pojmem. Ostatně sám jsem vyrůstal na „alternativní hudbě”. Nejednou tak padl dotaz, které z alternativních médií považuji za nejdůvěryhodnější?

Jenže to je trochu problém. Takzvaná alternativní média v drtivé většině nepřináší informace o jiných událostech než mainstream. Často jen překrucují fakta a vyzobávají dílčí informace tak, aby posunula interpretaci událostí. A takové praktiky připomínají spíš něco, co bychom mohli označit za metody mediálních šmejdů. Jsou to tytéž praktiky, které používají prodejci hrnců, aby pak publiku, většinou seniorům, prodali pod hávem pěkných frází a obratných manipulací za užití různých triků předražené bazmeky. A způsob, jakým nakládají s informacemi tato média, je nápadně podobný – účelový, manipulativní a zákeřný. Kdybychom si zvykli všechny tyhle „alternativní“ zpravodajské servery označovat za mediální šmejdy, kdo ví? Třeba by se změnilo i uvažování řady lidí o nich.


---

Miloš Gregor působí na Katedře politologie FSS MU v Brně, kde přednáší o politickém marketingu, volebních kampaních a analýze propagandy. Spolu s Petrou Vejvodovou provedli v roce 2016 obsáhlou studii užívání manipulativních technik a stáli jako mentoři u zrodu studentského projektu Zvol si info. Spolu se svými studenty napsali i Nejlepší knihu o fake news!!!, která vyšla v lednu 2018.  


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít