REKOMANDO Ondřeje Macla
Jsme otráveni u samotného pramene. – Výrok z Burgessova románu o Shakespearovi jako by se stal v poválečných Spojených státech každodenní realitou. Ideologie průmyslového pokroku a s ní spojený technooptimismus nenápadně zamořily krajinu takovým množstvím jedů, které byť nás měly původně zbavit plevele či škodného hmyzu, staly se hrozbou pro nás samotné a celou planetu.
V edici Klimax nakladatelství Host vyšla loni kniha zásadního významu, která dle anotace „odstartovala environmentální hnutí“, protože si nově, komplexně a s oporou ve vědeckých faktech uvědomila vážnost situace, v jaké se nacházíme ve vztahu k životnímu prostředí. Je jí Tiché jaro bioložky s básnickým talentem Rachel Carsonové, poprvé vydané roku 1962.
Carsonová, proslavená knihami o mořích, se inspirovala dopisem přítelkyně, která popsala, jak letecký postřik DDT na vyhlazení komárů způsobil v jejím okolí úhyn ptáků. Název Tiché jaro odkazuje na verše z Keatsovy Belle Dame sans Merci „Uschl rákos v jezeře. / A ptáci nezpívají.“ Metafora jara bez ptáků je posílena i takřka pohádkovým úvodem, bajkou pro budoucí pokolení o zakletém městě. Vysvětlení tohoto zakletí, které jsme si způsobili sami, se ale už nese v duchu vědecky fundovaném až aktivistickém, s úmyslem danou kletbu pokud možno i prolomit.
Carsonová vysvětluje, jak přírodní procesy fungují, a všímá si i toho, jak došlo k rizikovým přemnožením druhů. Může za to podle ní inženýrský přístup k zemědělství, který nahrazuje rozmanitost monotónností, a zbavuje tak přírodu jejích regulačních mechanizmů. Další velký problém představuje zavlečení druhů do nových teritorií, kde nemají přirozené nepřátele, které se často děje nezáměrně například při dovozu rostlin. Vždy přitom existuje možnost řešit daný problém biologicky šetrnější cestou – například nasazením přirozeného nepřítele či sterilizací samců – vlády a zemědělci ale ve velkém vsadili na chemikálie.
Rozvoj herbicidů, insekticidů či pesticidů zapříčinily válečné experimenty s chemickými zbraněmi, po válce rovněž zbylo množství letadel, která šlo najednou využít k práškování. Carsonová detailně rozebírá chemickou látku po látce a varuje před jejich skutečnými důsledky, kterými rozhodně není jen vyhubení konkrétního druhu. Jedy vyhlazují i druhy „přátelské“, zamořují naši úrodu a zdroje pitné vody, ba dostávají se nám do těla už od prvních doušků mateřského mléka až po jimi způsobené rakovinné nádory.
Není divu, že kniha vzbudila poprask. Zástupci chemického průmyslu včetně zaprodaných vědců zuřili, napadali autorčin „kult přírodní rovnováhy“, bývalý ministr zemědělství ji označil za komunistku. Akademická i laická veřejnost se ovšem v drtivé většině postavila za Carsonovou a věci se daly do pohybu, změnily se zákony, z ochrany životního prostředí se stalo důležité politické téma. To všechno díky knize, jejíž autorka už při psaní prohrávala nerovný boj s rakovinou prsu. Tak doufejme, že v posledních okamžicích slyšela zpívat ptáky.
Tiché jaro
Rachel Carsonová
Host: 2021
Přeložil Filip Drlík.