Rekomando Kristýny Boháčové

Alena Wagnerová: Neohlížej se, zkameníš

Smíchovští hamleti a don quijotky

Obrovská odvaha, důvěra v ideální a prvotní význam slova, žitá sounáležitost a boj do posledního dechu. Na počátku několik mladých lidí formujících se v evangelickém sboru Na Santošce, na konci hnutí více než 10 000 lidí po celé republice. Zpráva o hlubokém přátelství a pevném odhodlání nemlčet tváří v tvář zlu vychází dnes, kdy je potřeba „žízně po spravedlnosti pozemské a odvahy překonat své bohy“ stejná jako před osmdesáti lety.

Alena Wagnerová a Vladimír Janovic se snažili postihnout vnitřní motivace, prožívání a pochybnosti členů a členek protifašistické skupiny Předvoj. Poprvé kniha-dokument zachycující hnutí od podzimu 1943 do jara 1945 vyšla těsně před pražským jarem, normalizace ji však zase rychle smetla a zakázala. Loni ji vydalo nakladatelství Neklid včetně nové předmluvy Aleny Wagnerové.

Předvoj tvořila ve značné míře generace narozená ve dvacátých letech. Značně jí otřásl Mnichov a (ne)reakce učitelů a autorit. Ideově vycházela skupina z marxizmu, snažila se navázat kontakty i s německými komunisty. Hnutí se vyvíjelo samostatně, proto po nich gestapo dlouho nešlo a jejich tiskárnu neobjevilo nikdy.

„Chceme-li jednat, musíme vždycky na okamžik popřít dialektickou mnohoznačnost světa, zastavit proud skutečnosti, abychom jej činem mohli uvést do nového pohybu.“ 

S ohledem na rozšiřující se hnutí a rozmanitost buněk vznikl časopis, který měl vnitřní pluralitu reflektovat a jednotlivé členy a členky napříč zemí propojovat. Množství organizačních opatření zajišťujících bezpečnou výrobu a distribuci už bohužel nedosáhlo na ochranu nejužšího jádra skupiny.

Wagnerová s Janovicem zpochybňují tezi – dodnes často přejímanou – o hrdinech, kteří mlčeli, a zrádcích, kteří vše vyžvanili. Nespravedlivé uplatňování černobílých hodnotících kritérií daných dnešním poznáním se ve valné většině případů nezakládá na zkušenosti jiné než předané. Psychická oprese dosahovala těžko představitelných forem a dnes jako bychom si mnohdy nedovolili čas a prostor uvědomit si, že zrádce i hrdina nestojí proti sobě, ale spíš se potkávají v jednom člověku. A je otázkou souhry mnoha okolností, zda a nakolik se která část projeví.

Po válce, kterou nepřežila většina ze smíchovského jádra, skupina „ztratila vodivost“ a ačkoliv si mnozí slibovali, jak se budou scházet a dál pracovat, denní obstarávání je rozptýlilo. Pro Stranu byli příliš svobodomyslní, takže nezapadli ani do nově vznikajících a čím dál tužších oficiálních struktur. Společná zkušenost solidarity, empatie a oddanosti zakořenila do kolektivní paměti a z jejího nevědomí čas od času s neobyčejnou silou prorazí. Limity jsme my, Fridays for Future, pomoc uprchlíkům, sousedům, zájem o svou čtvrť. Houževnatost členů a členek Předvoje svědčí o tom, že Češi nejsou nebo spíš – nemusí být – chudáky smýkanými dějinami, ukřivděnými konzumenty zbytků, ale že stojí-li na vlastních nohou s vědomím všeho, co je obklopuje, mají ohromnou moc konkrétním jednáním vstupovat do světa a v jednotlivostech jej utvářet.

 

Alena Wagnerová: Neohlížej se, zkameníš

druhé upravené vydání s novou předmluvou Aleny Wagnerové

nakladatelství Neklid, 2022


 


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít