Rekomando Antonína Zhořce
Nemoct si pomoct: povaha bez nejmenší chybičky je otrava
Nová kniha Olgy Stehlíkové Mehlo, Šika, Kňuba a Motora svěžím a nezbedným jazykem přibližuje dětem i dospělým potřebu nenaplnit očekávání okolí a touhu zlobit; zároveň se zabývá sebepřijetím, ke kterému nemusí vést dlouhá cesta. Text je doprovázený veselými ilustracemi Galiny Miklíkové.
Trable s vycválanou bezchybností
„Chtěl jsem aspoň jednou zbořit nějakou krásnou stavebnici, jednou spadnout ze stromu a narazit si loket, jedinkrát počmárat centrofixou dlaždičky. A nic, zhola nic!“Mehlo, Šika, Kňuba a Motora jsou čtyři sourozenci, kteří sdílí společné trápení: jsou příliš dokonalí. Všechno, do čeho se pustí, se jim vydaří, nikdy neprovedou nic zlého a každý problém zvládnou hravě vyřešit. A právě kvůli tomu propadnou čirému zoufalství. Sdílené trápení je vede do situací, ve kterých si zkoušejí dělat chyby a porušovat pravidla, ovšem neúspěšně. Pro dětské čtenářstvo může snaha o problémovost působit humorně, protože jde o přesný opak toho, co se od nich vyžaduje ve skutečném životě. Zároveň se ale mohou sžít s myšlenkou, že přílišná dokonalost je na škodu. Dětské čtenářstvo knihy se tedy učí, že dokonalost není nezbytná (často ani žádoucí) a drobné povahové chybky či odchylky od ideálu jsou v pořádku. Sebepřijetí je klíčovým bodem knihy, ze kterého čtenářstvo může těžit.
Jazykové zlobení, ale spořádaně
„Zbeda se zatvářil znalecky. ‚A taky musíte přestat být tak ohrabaný a otesaný, smiřitelný a smlouvavý.‘“V knize dochází k systematickému likvidování předpony ne, a to hlavně ve slovech, ve kterých by bylo na první pohled záhodno ji ponechat. Setkáváme se s manžely Vrlými, paní Urvalou, farářem Dozírným nebo panem Rudným. Na pana Nerosta, jehož jméno začíná na vynechávané ne, se ostatní obyvatelé Nenic, kde se děj odehrává, dívají skrz prsty. Záporka je oddělena i od jmen ústředních sourozeneckých postav a její chybění nás provází celou knihou: kromě jmen se ztrácí i z popisů postav, názvů míst nebo věcí.
Dětem se věří, v děti se věří
„Nevěříme, milá paní Japná, žádný z hostů hostiny vám nevěří.“Obyvatelstvo Nenic předává čtenářstvu kromě sebepřijetí ještě jednu důležitou zkušenost. Dospělí v knize nestojí automaticky na straně ostatních dospělých, aby se vymezili vůči dětem, jak to často v dětské literatuře bývá. Naopak se zastávají Mehla, Šiky, Kňuby a Motory, protože sourozence znají a vědí, jak šikovní a schopní jsou. Obyvatelstvo si je také plně vědomo, že některé dospělé postavy v knize si vymýšlejí, a nenechají si od nich proto nic namluvit. Postaví se raději na stranu dětí, které nakonec nejsou na svoje trápení samy, protože jim dospělí pomohou ho rozřešit. Dětský a dospělý svět se v knize zdravě prolíná a může vést k budování vzájemné mezigenerační důvěry, která ale není naivní.
V knize Mehlo, Šika, Kňuba a Motora se čtenářstvu otevírá nezvyklý narativ potřeby zbavit se vlastní bezchybnosti, který se šikovně příčí běžnější touze po dokonalosti a strachu z chyby. Dětské čtenářstvo může z knihy načerpat schopnost sebepřijetí nebo důvěru ve své okolí, kniha ale svou hravostí a neotřelou zápletkou pobaví i dospělé.
Olga Stehlíková: Mehlo, Šika, Kňuba a Motora
Ilustrace: Galina Miklínová
Portál, 2023
