Rande na maloměstě

Randění na malém městě má svá specifika. Každý se zná s každým, ryb v moři je podstatně méně a Tinder občas spíš frustruje, než pomáhá. Jaké to je hledat lásku v Kutné Hoře, městě s dvaceti tisíci obyvateli, kde se jeden před druhým neschová? Výhled na Chrám svaté Barbory slibuje romantiku, ale taky zvědavé pohledy místních. Soukromí je tu totiž cennější než stříbro.

Dneska už bydlím v Praze, ale ještě před pár lety jsem žila v rodném městě – Kutné Hoře. Někdy v roce 2020 jsem se rozešla (respektive on se rozešel se mnou) s první láskou ze střední, a poprvé jsem se tak ocitla v situaci, kdy jsem cíleně chtěla poznávat nové lidi. K mému překvapení kolem mě dlouho nebyl nikdo kromě bývalých spolužáků, mých blízkých přátel a mužů výrazně mladších než já. Po mnoha eskapádách s těmi mladšími, nevyzrálými muži jsem na chvíli skončila se spolužákem, kterého jsem znala od základky. Už v páté třídě mi napsal esemesku, jestli s ním budu chodit, a já řekla ano. Byť tím náš dětský románek skončil, technicky vzato jsme se nikdy nerozešli, a tak jsme plynule navázali na patnáct let starou dohodu.

Vypadalo to osudově – dva mladí lidé z malého města, kteří se znají celý život, se do sebe zamilují, vezmou se, postaví si Na Třešňovce v Kutné Hoře dům a založí rodinu. Bohužel osud tomu nechtěl, a tak jsem se znovu ocitla nezadaná a měla strach, že jsem svoji příležitost poznat v Kutné Hoře lásku na celý život promeškala. A právě zde vstupuje do hry i má novinářská zvědavost zjistit, jestli si člověk na malém městě skutečně zahrává s časem a jestli se randění v určitém věku stává složitějším než ve velkých městech.

Většina lidí, které jsem oslovila, byli mladí lidé do pětatřiceti let. Jejich vztahy jsou podle mě křehčí než u starších generací, částečně online a mnohdy nejasně definované, protože se hranice závazků posouvají. V Kutné Hoře, a na malých městech obecně, zároveň hraje důležitou roli nedostatek anonymity.

Říká se, že každý se s každým zná, a když ne s každým, tak aspoň s každým druhým. Město o velikosti zhruba dvacet tisíc obyvatel není dostatečně velké na to, aby se tu lidé dokázali schovat nebo potkávali ostatní bez předsudků. Proto jsem se rozhodla dopřát anonymitu svému respondentstvu netradičním způsobem, a totiž že jejich výpovědi o hledaní životního partnera či partnerky v Kutné Hoře vtělím do fiktivní postavy Lady.

Neustále mi někdo někoho dohazuje

Ladě bude brzy třicet a pracuje jako učitelka na základní umělecké škole. Většina jejích přátel se už usadila, často s druhou polovičkou ze střední nebo ze stejné „party“. Ostatní vrstevníci město opustili, jakmile se dostali na vysokou. Lada je tak odsouzená potkávat lidi buď výrazně starší, většinou po rozvodu, nebo výrazně mladší bez životních zkušeností. Volný čas tráví se skupinou přátel, kterou popisuje jako bublinu, do níž se zvenčí jen těžko proniká. Její součástí je i Ladin bývalý partner.

Přátelé Ladě neustále dohazují své známé z jiných bublin. Je to začarovaný kruh, a navíc jde o neanonymní seznamování, které je sledováno ze všech stran. Pro Ladu není vždy snadné nabídku odmítnout, protože ví, že na dohazovače i dohazovaného dříve či později někde znovu narazí.

Většina zpovídaných uvedla, že se v Kutné Hoře seznamují právě přes přátele a že své současné partnery či partnerky, pokud je mají, poznali díky známým. Někteří lidé se ale přiznali, že nechtějí ze své bubliny vystupovat, a z toho důvodu pro ně nemusejí být potenciální partneři z jiných společenských skupin atraktivní.

Pardubice jsou daleko

Po návratu z dovolené Lada otevře Tinder, aby zjistila, jestli se v blízkém dosahu neobjevil někdo nový. Svajpuje od profilů typu „moc starý“, „moc mladý“, „divné bio“ přes „toho znám ze základky“ a „ježiš, můj ex“ až po „týpka z Pardubic“. Do Pardubic se Ladě nechce, a tak si zablokuje všechny, o kterých neuvažuje, a rozhodne se pro offline řešení.

Online seznamování přitom v Kutné Hoře využívá poměrně dost lidí. Kromě Tinderu a podobných aplikací jsou to i facebookové skupiny. Ve větších městech je logicky větší šance potkat více potenciálních partnerů či partnerek, a proto spousta lidí na rande dojíždí i jinam. Příběhy o catfishingu, nemluvě o notorických sukničkářích, se však objevují i na maloměstě.

Kde se seznamovat offline?

Ne že by se v Kutné Hoře nic nedělo. Právě společenské akce jsou další významnou příležitostí, kde se dá potkat někdo nový. Na Vinobraní se ale Ladě nechce chodit od deky k dece a zjišťovat, kdo zrovna nemá na ruce prstýnek. Při noční prohlídce sedlecké kostnice se mluvit nedá a upřímně, už se někdy někdo s někým seznámil na celostátním setkání mladých básníků, rodáků a přátel Kutné Hory? Lada se proto rozhodne vyrazit s kamarádkou do „víru“ nočního města.

Ten vír ale berte s nadsázkou. Lada bydlí kousek od náměstí a rušení nočního klidu se rozhodně bát nemusí. Je pátek večer a na náměstí není ani živáčka. Kluby tu vlastně nejsou, jen jednou za dva roky na pár měsíců ožije Jáma, než se z neznámých důvodů zase zavře. Česká 1 Music Club, který pořádá koncerty a kulturní večery, se právě rekonstruuje. Kdyby nebylo počítačové hry Kingdom Come: Deliverance (což v překladu znamená vykoupení nebo vysvobození – jak trefné!), Kutná Hora by byla už úplně mrtvým městem. Nezbývá než vyrazit do jedné z pěti snesitelných hospod.

Problém není v tom se seznámit

Lada v hospodě většinou narazí na přátele z jiných bublin, rozlučky se svobodou, občas na zatoulaného cizince, který se překvapivě rozhodl v Hoře zůstat přes noc, na pány podstatně starší než ona sama nebo na výrazně mladší muže.

S kamarádkou, která si na večer sehnala hlídání, se rozhodnou zahrát si stolní fotbálek a oslovit někoho, kdo by si zahrál s nimi. Je to jejich osvědčená strategie, jak navázat nenucenou konverzaci s neznámými lidmi. Výběr je však značně omezený, a pokud nechtějí hrát s kolegou Ladina otce, nezbývá než oslovit kluky v rohu a doufat, že jim už bylo alespoň osmnáct.

Kluci naštěstí přikývnou a hra začíná. Nabídnou, že pokud Lada s kamarádkou prohrají, dají jim svůj Instagram. K jejich smůle je však holky vyklepnou. Během hry se kluci zmíní, že před nedávnem dokončili střední školu. Pro Ladu rozhodně nepřicházejí v úvahu. Ten večer se u fotbálku potkali lidé v úplně jiných životních etapách.

Respondenti a respondentky často uváděli, že problém není ani tak někoho potkat, ale spíš najít člověka, se kterým by si dokázali představit dlouhodobý vztah. Spousta lidí je mezi dvacátým a třicátým rokem už zadaná nebo z města odešla. Nezadaní přátelé v okolí bývají dlouholetí kamarádi, u kterých je možnost romance často zcela vyloučená. Jeden z respondentů poznamenal, že randění v Kutné Hoře je především o trpělivosti.

Přátelé jsou všude

Lada si jde s kamarádkou sednout zpátky ke stolu a začne jí vyprávět o svém posledním Tinder rande, které proběhlo ještě před dovolenou. Pozvala do Kutné Hory jednoho muže z Kolína. Nejprve šli na večeři do Ruthardky. Než došli k zarezervovanému stolu, Lada potkala hned dvě kamarádky, kterým svého společníka nervózně představila. Po večeři se přesunuli na drink do jedné z pěti zmíněných hospod.

V restauraci se lidé ještě víceméně drží u svých stolů, ale v kutnohorských barech tohle pravidlo moc neplatí. Ke stolu, kde seděli Lada se svým doprovodem, přišli známí, pozdravili je a vybízeli k fotbálku. Lada s díky odmítla a snažila se znovu soustředit na svoji společnost. Když se u stolečku zastavil barman s objednávkou drinků, zeptal se, jestli by s ním Lada nešla druhý den ráno na workout. Lada znovu odmítla a snažila se nenavazovat oční kontakt s nikým dalším. Rozpačitou situaci završil příchod místního člověka bez domova, který Ladu vřele pozdravil. Anonymita je tu zkrátka cizí pojem a Lada ví, že po návratu domů ji bude čekat spousta nepřečtených zpráv od zvídavých přátel.

Zkusila jsi rande naslepo?

Většina Ladiných přátel a známých ze střední školy zůstala po univerzitním životě ve velkých městech. Lada sice nad změnou bydliště přemýšlela, ale život ve velkoměstě ji neláká. Druhý den se proto rozhodne dát lásce na maloměstě ještě jednu šanci.

Kamarádka jí už před časem řekla o speed datingu v Coffee Hoodu u Kostnice, tedy o sérii krátkých rande naslepo, na něž se lidé musí dopředu přihlásit. Minule bylo plno a Lada se nedostala dál než na listinu náhradníků. O přihlášení přemýšlela dlouho, ale k činu se rozhoupala až po mnoha měsících. Tentokrát se na ni konečně usmálo štěstí i odvaha.

Speed datingu se pokaždé účastní stejný počet lidí, a to osm žen a osm mužů. Akce se koná jednou či dvakrát měsíčně a je vždy věnována jiné věkové kategorii. Každé „rande“ trvá šest minut, ženy zůstávají sedět a od stolu ke stolu se přesouvají muži.

Pro značně nervózní Ladu jde o výstup z komfortní zóny, a navíc má obavy, že potká někoho, koho zná. Protože pracuje jako učitelka, často naráží na rodiče svých žáků, a to i na místech, kde jí to není příjemné, například při nakupování v Tescu nebo na hodinách jógy. Nerada by s některým z nich seděla na rande.

Jakmile ale vejde do útulné místnosti, nervozita z ní opadne. Všichni jsou přátelští a uklidňují ji, že nic není závazné. Lada dostane formulář, na který si může po každém setkání poznamenat, zda by dotyčného chtěla vidět znovu. Na konci večera všichni odevzdají své lístky, a pokud se něčí volby protnou, organizátoři je po akci propojí. A i kdyby to Ladě napoprvé nevyšlo, výtěžek ze vstupného jde na charitu, takže aspoň randí pro dobrou věc.

Tímto bych chtěla poděkovat svým respondentům a respondentkám a popřát všem hodně štěstí. Příběh Lady je sice smyšlený, ale vychází z rozhovorů a zkušeností lidí, kteří v Kutné Hoře žijí. Článek jsem napsala, protože seznamování není v dnešní době samozřejmostí, incel fenomén je reálnou hrozbou a zodpovědnost se často schovává za „situationshipy“. A možná také proto, že ne každý chce žít v Praze.

Líbilo se vám? Sdílejte