revue Prostor uvádí: Iryna Zahladko
Představujeme Irynu Zahladko (*1986), básnířku původem z Ukrajiny, která v roce 2019 přesídlila do Prahy.
„Autorka dvou sbírek. Překladatelka dráždivé young adult literatury. Nezávislá kurátorka. Náhodná performerka. Spolucreatorka nezávislého limitovaného časopisu Sezóna.“
Jedná se o výběr dvou textů z cyklu „Psychotická dovolená“, které byly napsané v literárním domě v Zakopanem (Polsko), a tří textů z cyklu „Tváření“, což jsou básně spojené s tématem metamorfózy.
PSYCHOTICKÁ DOVOLENÁ
willa astoria
pravidelně prší
pravidelně uklízejí hotelový pokoj
zatímco vyrazíme hledat společenský prostor
pravidelně se vrací smrad z rour ve vaně
vracíme se i my
nadechujeme se
nenašly jsme co hledaly
jsme úplně tam, kde byly před tím
hory objímají starou vilu
stárá vila objímá nás
a ještě dvacet hostů
jsme jako kaviár v elegantní krabičce
lemované zlatem
vyleštěné
ale zestárlé
volné místo v krabičce
vyplněné tichem noci maloměsta
ráno sejdeme dolů do jídelny
vůně jídla
společenský prostor
někam jsme se už posunuly
/ / /
pošlu pohlednici
z července k vánocům
krátce tam popíšu rozečtené knihy
jedna o ženě
druhá o třech ženách
kdo dostane mou pohlednici?
jaká žena si ji přečte?
rozhovor o ztotožňování
mi odebírá identitu
v rozhovoru o těle
mi taje kůže na břichu
jsem jako ty které píšou
a jako ty které čtou
lžu a věřím
hubená a břichatá
s vráskami
mladá žena
která dostane k vánocům překvapení
TVÁŘENÍ
Tváření
„myšlenky tvarujou obličej“ –
připisuješ tuhle větu Hostovskému
pak Böllovi
a pak ještě někomu mezi nimi
a jak se tvářily psychotické spisovatelky?
pozorujeme ve filmu
napodobování Woolfové
blankytné šaty
šaty s kytkami
krajkovaná noční košile
je to jediné co bych si přála po ní zopakovat
možná by mi ještě nevadilo
držet takhle ruce v kapsách šatů
potlačovala bych tam pěstmi
všechna svá tváření
aby mi žádné neskočilo na obličej
jako prasátko odražené od mysli
/ / /
Se začátkem měsíce
začala jsem číst jednu básnířku.
Je to chutné,
je to nasycující,
je to o ženách.
V Polsku už týden strajkują kobiety,
Warszawa se rozzlobila:
bije sebe do nahých prsou tisícerem pěstí,
křičí až se budím ze čtení a horkých fantazií.
Na mém rameni pláče muž,
říká, že svět zženštil.
Myslím, jsou to slzy radosti.
Galaxy Prsa
Přetvářím psí víno v psí vodu
a chléb v ryby.
Házím ryby do vody
a vodu vlévám do tunelu.
Svědí mě prso:
tuková vrstva –
hradba před změkčilou jemností;
mléčná žláza uvnitř –
black box s dopisem sobě z minulosti:
„Milá Já, dozvěděla jsem se dnes,
že se v jádru Mléčné Dráhy nachází obří černá díra...“
Dráha vede do tunelu,
vede po bílém písku
jak po suchém mléku;
U vstupu ryba vyskakuje na souš,
k nohám,
lechtá mi ploutvemi kotníky.
Smíchám v dlaních
vodu a ten bílý prášek;
napojím rybu, asi
oživím tu,
z jejíž huby vzniká
mléčný kanálek galaktického prsa.
(•)(•)
