Prezidentské anekdoty
Když jsem se roku 1989 narodil, táta s mámou mě vyfotografovali s portrétem Václava Havla a fotku poslali s nápisem „Gratulujeme!“ na Pražský hrad. Když jsem poprvé házel už nevím komu první milostné psaníčko, pamatuji si, jak se nad tabulí usmíval zarámovaný prezident Václav Klaus.
A když se všechna má děvčátka provdala za jiné, když jsem zůstal sám se svými deviacemi a umělecky flirtoval jedině se Smrtí, přece jen nás sem tam vyrušil vpád světskosti s kukučem prezidenta Miloše Zemana.
A to som nepovedal, že som sa narodil do československej rodiny! Mým prapředkem tak není nikdo menší než TGM. Třebaže nás od sebe oddělila pravda války a láska komunismu, Tvůj obraz žije, čím dál větší cizinče. Máš dnes čtyři koňské nohy, zarostlá ústa, oči zasklené a mozek pod kloboukem. Synu kuchařky a kočího (či snad Franze Josefa?), dvojí národ vyvedl jsi z područí do nové země, vzniklé v Paříži, Rusku a Americe. Riskoval jsi pověst pro Žida v letopočtu před holokaustem. Kroutil jsi hlavou nad nehybností církve. A nesvezl ses na romantické vlně pod praporem falešných rukopisů...
Nikdy nebudu jako Ty – nezbývá než se stát špatně placeným humoristou.
Prezidentové se hádají, kdo z nich je nejabsurdnější.
„Já napsal věhlasné absurdní hry,“ chlubí se Havel.
„To je toho,“ reaguje Klaus,
„já vytvořil absurdní frašku z tvých politických snů.“
Co na to Zeman? „Kunda sem, kunda tam, aligátor...“
Havel, Klaus a Zeman spunktovali kupónovou privatizaci. Jde kolem blondýnka a nerozumí tomu.
Když se Klaus a Mečiar domluvili na rozdělení Československa, prezident Havel posmutněl. „Děti z rozvedených rodin mají sklon se také rozvádět,“ zamrkal na něj Zeman. Havel nechápal. „Rakousko-Uhersko se taky rozpadlo!“
Vejde pomatená paní do chrámu a pokřižuje se: „Ve jménu Zemana, Klause a Havla svatého... Ježíši Kriste, jsem to ale pomatená!“
Prezidentové chytí zlatou rybku a ta jim nabídne v touze po amnestii jako úplatek tři přání.
Havel: „Ať mám vlastní letiště!“
Klaus: „Já ať mám vlastní institut!“
„Prrr, chlapci,“ usměje se Zeman, „zvu vás na společnou projížďku. Sem, rybko, s velkým žlutým člunem.“ (O psu nemluvě.)
Havel, Klaus a Zeman mi podali zlaté jablko, ať ho dám zpátky tomu nejkrásnějšímu. Pečlivě jsem si je prohlédl a jablko jsem snědl. Prezidenti se rozplakali, no a tak vznikl zlatý déšť.
Kdybychom žili v pohádce... Byli bychom tři princové? Anebo trojhlavá saň? V každém případě by tomu scházel dobrý konec.
Kdybychom byli milostný trojúhelník, nesměl by se o tom nikdo dozvědět. A kdyby si přece jen nějaký investigativní novinář nedal pokoj, honem by se z nás stal Bermudský trojúhelník.
A kdybychom praktikovali Švédskou trojku... Fuj! Který z vás to řekl?!
Prezidentové jdou kolem magneťáku, z něhož se ozve písnička: „Tři čuníci jdou v řadě za sebou...“
Víte, že počínaje TGM je nás prezidentů už přesně jedenáct? Co si takhle začutat proti FC Barceloně?
Mocnáři na LSD.
Havel: Jak jsem si, hahaha, vzal tenkrát ty krátký kalhoty!
Klaus: Hahaha, a já jak štípnul v Chile to pero!
Zeman: A já, hahaha, jak jsem šel našrot k těm klenotům! Svatý Václav: Hahaha.
Havel, Klaus a Zeman si s obavami přeměřují kandidáty na prezidenta 2018. „Berte to tak,“ ozve se Drahoš, „že i tři mušketýři byli vlastně čtyři.“
(A to byl také první a poslední zapamatovatelný výrok pana Drahoše...)
Havlová: „To je hrozný, ten můj muž kouří, chlastá a chodí za ženskýma.“
Klausová: „Ten můj muž koketuje se zrcadlem a musím mu dát od Forejta drogu do pití, aby si mě vůbec všim.“
Zemanová: „Holky, ten můj muž objímá stromy...“
Havel s Klausem si pobrukují svatováclavský chorál.
Zeman si posteskne: „Proč taky nejsem Václav?“
Jiřina Bohdalová: „Měla jsem vás všechny!“
Po pohřbu Havla si Zeman s Klausem povzdychnou: „Ten se má, že je už v daňovém ráji...“
Klaus: „Miloši, a protože Havel neměl děti, co kdybychom oženili Klause juniora s vaší Kačenkou a obnovili pokrevní monarchii?“
Zeman: „To by byla teprve oposmlouva! Ale nejdřív musíme obnovit tu monarchii, protože Kačka si ho z vlastní vůle nikdy nevezme.“
Havel, Klaus a Zeman letí na Měsíc...
A tam je taky pro dnešek necháme.
(Veškeré poplatky za užití Havlova jména jdou na vrub revue Prostor.)
---
