Polská opozice vyhrála neférové volby. Co bude dál?
V Polsku skončila nejdrsnější volební kampaň od roku 1989 a o moc přijde Právo a spravedlnost (PiS). Do první linie byl přitom nasazen celý státní aparát s jediným úkolem: bojovat proti opozici. Dokáže budoucí vláda odolat pokušení využít nástroje, které pro něj strana PiS vytvořila?
Veřejným nepřítelem číslo jedna se stal Donald Tusk, lídr opoziční liberální Občanské koalice (KO), bývalý premiér a předseda Evropské rady. Tak alespoň vyznívala neustálá kampaň polských veřejnoprávních médií. Politickému vlivu sice tyto sdělovací prostředky podléhaly vždy, od roku 2015, kdy se vlády ujala konzervativně nacionalistická strana Právo a spravedlnost (PiS), se však staly hlásnou troubou vládní propagandy.
Snad každé hlavní večerní zprávy státní televize tak představují Donalda Tuska jako pachatele veškerého zla v Polsku. Lídr strany PiS Jarosław Kaczyński ho dokonce otevřeně označil za „zrádce“ a obvinil z toho, že ve spolupráci s jinými zeměmi škodí Polsku.
Absurdní i děsivou ukázkou působení polské veřejnoprávní televize byl klip z jednoho Tuskova projevu z doby, kdy působil jako předseda Evropské lidové strany. Přednesl ho v němčině a záběr s jednou jeho větou vytrženou z kontextu – „Für Deutschland!“ (Pro Německo!) – použila státní média od roku 2021 několikasetkrát (!). Tato slova měla dokazovat Tuskovu příchylnost k Německu, podle tábora vládnoucí strany k dalšímu nepříteli Poláků.
Televizní stranice TVP před volbami rovněž natočila dokumentární seriál s názvem Reset. Narativ jednotlivých dílů je prostý: Tusk byl – jako premiér v letech 2007 až 2014 – vazalem Ruska. Toto tvrzení dokládají špatně citované vládní dokumenty, přičemž některé byly zveřejněny, přestože jsou tajné.
Představitele strany PiS stanice TVP na rozdíl od Tuska prezentuje jako odpovědné a vlastenecké politiky. Jiné opoziční strany do velké míry ignoruje, aby divákům vsugerovala, že stoji před zásadní volbou: mezi dobrem a zlem.
Silná zaujatost je zřejmá i z výběru hostů v diskusních pořadech o politice. Převládají v nich představitelé vládnoucí strany, kterým často sekunduje moderátor. V televizním pořadu například Magdalena Ogórek, jedna z nejvlivnějších osobností státních médií, přerušila prohlášení opozičního politika, jen aby ukázala premiéra, jak si v rodném městě polského papeže pochutnává na oblíbeném koláči Jana Pavla II. Podle polských zákonů je přitom posláním veřejnoprávních médií zajišťovat pluralitu a nestrannost.
Kapitalistický jánabráchizmus
Nerovnováhu v médiích ještě více vychylují státní podniky, které štědře platí za reklamu v soukromých provládních sdělovacích prostředcích, a o tento zdroj financování tak připravují ostatní média.
Během volební kampaně tento postup zašel ještě dál – oblastní noviny vlastněné koncernem Polska Press Group, největším vydavatelem regionálních médií v Polsku, odepřely inzerci dvěma opozičním stranám. Majitel novin to vysvětlil tím, že jejich hodnoty jsou v rozporu s těmi jeho.
V roce 2021 společnost Polska Press odkoupil Orlen, monopolní hráč na polském trhu s pohonnými hmotami a největší společnost v celém regionu – v roce 2022 její příjmy přesáhly 60 miliard eur, oproti předchozímu roku se tedy zdvojnásobily. Šéf Orlenu Daniel Obajtek je přitom členem strany PiS.
Orlen se v rozporu s trendy na trhu rozhodl snížit cenu benzinu – polské pohonné hmoty tak byly během několika posledních týdnů před volbami nejlevnější v celém regionu.
Do volební kampaně se nepřímo zapojily i jiné státní podniky. Billboardy energetických společností volající po „bezpečném Polsku“ a hájící „napravování chyb předchůdců během posledních osmi let“ byly od předvolebních materiálů PiS téměř k nerozeznání.
Velmi konkrétní podobu má i loajalita generálních ředitelů a členů dozorčích rad státních podniků. Redaktoři polské edice portálu Business Insider spočítali, že předsedové a členové dozorčích rad za jeden rok převedli na účty PiS téměř 500 000 eur.
Státní podniky navíc podpořily referendum, které se konalo v den parlamentních voleb. Hlasovací lístek referenda obsahoval čtyři otázky, v nichž šlo v podstatě o to, zda volič podporuje:
(1) odprodej zahraničních aktiv zahraničním subjektům,
(2) zvýšení věku odchodu do důchodu,
(3) odstranění plotu na hranicích s Běloruskem
(4) a nucené přesídlení „nelegálních přistěhovalců z Blízkého východu“.
Referendum tak bylo přímo namířeno proti opozici a nepřímo proti migrační politice Evropské unie. Financování jeho kampaně státními podniky přitom nijak neomezovaly zákonné limity, jež se vztahují na volební kampaně.
Strana PiS hrála o všechno
Do předvolební kampaně se nepřímo zapojila i Polská národní banka. Její Rada pro měnovou politiku 7. září rozhodla o snížení úrokových sazeb o 75 bazických bodů, a těsně před volbami tak snížila splátky úvěrů.
„Pro rozhodnutí Rady pro měnovou politiku takto razantně snížit úrokové sazby nenacházím dobré ekonomické zdůvodnění. Soudím tedy, že souvisí s volbami,“ uvedl Ignacy Morawski, hlavní ekonom ekonomického listu Puls Biznesu.
Podobný názor vyjádřila dokonce i členka Rady pro měnovou politiku profesorka Joanna Tyrowicz: „Rada svým posledním rozhodnutím problém vyšších úrokových sazeb vyřešila tak, že budeme mít delší dobu vyšší inflaci.“
O dalším snížení úrokových sazeb, tentokrát o 25 bazických bodů, rozhodla Rada pro měnovou politiku 4. října.
Seznam kroků, které narušily férovost voleb, je sáhodlouhý. Některé uvádí Ryszard Łuczyn v podcastu Polityka Insight: přehodnocení sociálních programů, vyplacení zvýšeného čtrnáctého důchodu, prodloužení hypotečních prázdnin nebo snížení DPH.
Aktivní roli při narušování předvolební rovnováhy sehrála i generální prokuratura pod vedením Zbigniewa Ziobra, který je zároveň ministrem spravedlnosti.
Zvlášť skandální bylo v roce 2019 využití špionážního softwaru Pegasus proti šéfovi volebního štábu Občanské koalice (KO), jehož se dopustila polská tajná služba. Využila jej i proti Romanu Giertychovi, advokátovi, který mimo jiné zastupoval Donalda Tuska a jako kandidát v těchto volbách získal mandát do Sejmu. Ani jeden z těchto případů prokuratura zatím nevysvětlila.
Porážka strany Právo a spravedlnost tedy znamená porážku státu, který patřil jedné straně.
Pokušení her a příliš snadných řešení
Nový kabinet bude sice nejspíš sestaven až v prosinci, jedním z jeho prvních úkolů však bude obnova státu po osmileté vládě strany PiS. Novou vládu budou pravděpodobně tvořit tři strany: Občanská koalice, Třetí cesta a Levice. Všechny opakovaně zdůrazňovaly potřebu zbavit státní instituce stranickosti a obnovit jejich nezávislost – prioritou jsou přitom veřejnoprávní média.
Zajímavé je, že po volbách se program státní televize do jisté míry změnil. Došlo dokonce k přerušení projevu jednoho z vládních politiků, aby se ke slovu dostal i zástupce opozice. Měl by to být sice minimální standard, u státních sdělovacích prostředků však tuto skutečnost mnozí zaznamenali s překvapením.
Nastupující vláda tak stojí před obrovským dilematem. Voliči opozice mají silný pocit, že je třeba vyřídit si účty nejen s představiteli státní propagandy, ale i se samotnými institucemi. Na oblibě tak získal požadavek zrušit televizní pořad TVP Info, prosazovaný mimo jiné Rafałem Trzaskowskim, primátorem Varšavy a jedním z nejoblíbenějších polských politiků.
Na druhou stranu zaznívají i významné hlasy volající po reformě veřejnoprávních médií, jež uznávají jejich klíčovou roli ve zdravě fungující demokracii. V této souvislosti se jako příklad opakovaně zmiňuje britská BBC.
Taková reforma však vyžaduje, aby se televizní stanice TVP odpolitizovala a aby už politici nesměli média ovlivňovat. K tomu je zapotřebí nesmírná politická vyspělost. Pokud by nová vláda nástroje vytvořené stranou PiS nevyužila, cyničtější politici a komentátoři by to nejspíš považovali za projev politické slabosti.
Rozumné se zdá vybudovat veřejnoprávní média, jež by plnila své poslání v oblasti kultury a vzdělávání a zároveň mohla kritizovat vládu. Pokud se nový kabinet povznese nad politické rozdíly, projeví zralost a odvahu, což by mohli voliči ocenit. Přispělo by to i k menší politické polarizaci v Polsku, která do velké míry právě kvůli médiím dosáhla sotva snesitelné úrovně a která zasahuje téměř do všech oblastí života.
Zkušenost nicméně ukazuje, že schopnost řídit se spíše zájmy státu než strany je vzácná. Jestli byla politická prohlášení o reformě veřejných institucí v čele s médii jen předvolební rétorikou, nebo skutečným bodem programu nové vlády, ukážou nadcházející měsíce.
Ozdravení polských médií možné je, vyžaduje však odvahu, rozhodnost a odhodlání odolat pokušení vyměnit ty, kteří v nich budou šířit opačné názory. Bude to jedna z prvních zkoušek důvěryhodnosti nové polské vlády.
Přeložila Sylva Ficová.
***
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
