Paralyzující zima parného léta

Pavla Holcová
30. 7. 2018
                                                                                                                                              ©Barbora Klimszová


Kdysi jsme žili v regionu, který – aspoň co se týče médií – patřil k těm nejsvobodnějším na světě. To už neplatí. Skoro to vypadá, že naše společnost přestává mít demokratické hodnoty jako prioritu. Jako by lidé měli raději nepřítele než pluralitu názorů, jednoduchá řešení než možnost výběru a silného vůdce než vlastní zodpovědnost. A z pojmu únos státu se stává mnohem přítomnější problém, než jsme ochotni si připustit.

Pro nás, novináře, zima už přišla. A přinesla strach a ten strach je paralyzující. Už nejsme schopni jasně určit, kde leží hranice mezi silnými politickými stranami, skupinami organizovaného zločinu a obchodními zájmy jednotlivců.

Toto je jen širší kontext současného pojetí svobody tisku ve střední Evropě. Kontext, ve kterém přibývají útoky na novináře jen za to, že dobře dělají svoji práci.

Na Slovensku označoval dnes už bývalý předseda vlády Robert Fico novináře za idioty a presstitutky. V Maďarsku označuje předseda vlády Viktor Orbán novináře za nepřátele „jeho“ státu. V Polsku jsou média, která nesouzní s vládním narativem, finančně likvidována.

Český prezident se nechává fotit s maketou pušky s nápisem „ novináře“ a vtipkuje s Vladimírem Putinem o tom, že novinářů je příliš a měli by se eliminovat. Český předseda vlády je pak chodící konflikt zájmů. Kontroluje největší mediální dům, nejsilnější politickou stranu i jednu z největších českých firem. Paradoxně právě tohle práci investigativních novinářů jen dodává na důležitosti.

V roce 2013 jsem založila projekt investigace.cz. Měla jsem za to, že když organizovaný zločin funguje na základě mezinárodních sítí a spolupráce, my bychom měli taky. Dopadlo to tak, že jakmile jsme začali vydávat kauzy týkající se organizovaného zločinu, najednou jsme mnoha lidem vadili. Vyvrcholilo to únorovou brutální vraždou mého kolegy a kamaráda Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. Bylo jim 27 let.

Investigativní novináři jsou předvoláváni policí, aby podali vysvětlení a odkryli zdroje. Politici volají mediálním nadacím, aby si laskavě srovnali své grantisty. Politici až příliš často artikulují svoji vůli mít větší kontrolu nad veřejnoprávními médii. Což už se na Slovensku a v Polsku děje.

My jako novináři ale máme jen velmi omezené možnosti, jak se bránit a přitom si jako prioritu udržet poskytování nestranného a kvalitního zpravodajství. Naší nejlepší obranou je spolupráce a dokončování kauz, které naši umlčení kolegové už dokončit nestihli. Se zbytkem se musíme spolehnout na veřejnost. Protože je to právě veřejnost, která by se měla ozvat, když politici dávají najevo, že život a práce novinářů mají menší cenu než život a práce ostatních.

Problém je v tom, že veřejnost přestává chápat, jaká je role novinářů ve společnosti, když přece máme Facebook a „ty internety“.

Možná musí novinařina projít právě takovou krizí, jako je tato současná – aby si lidé začali uvědomovat hodnotu objektivní informace. Té informace, která v některých případech stojí novináře život.

---

Pavla Holcová je novinářka a zakladatelka Českého centra pro investigativní žurnalistiku. Mimo jiné spolupracuje s investigativními novináři na mezinárodních projektech v rámci Organized Crime and Corruption Reporting Project (www.occrp.org). Podílela se na kauzách týkajících se srbského organizovaného zločinu, podezřelých ruských investicích v Černé Hoře, praní špinavých peněz nebo mapování offshore firem.

 

 


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít