Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Lidé touží po hluku, protože jim brání, aby vnímali strach. Kdo má strach, vyhledává hlučnou společnost a příšerný hluk, který je s to přehlušit vnitřní instinktivní varování a zaplašit démony. Hluk nás chrání před nepříjemným myšlením, rozptyluje úzkostné sny, ujišťuje nás, že jsme všichni zajedno a děláme takový povyk, že si na nás nikdo netroufne. Hluk je tak bezprostřední, tak drtivě skutečný, že všechno se pod jeho vlivem mění v bledý přízrak. Hluk je ovšem jen jedním z mnoha zel současného světa, i když asi tím nejnápadnějším. Tím dalším je gramofon, rádio a v poslední době i pustošivá televize.

Když Carl Gustav Jung odpovídal v jednom ze svých dopisů na otázku týkající se problému hluku, psal se rok 1957 a jeden z největších psychologů našeho století trávil poslední roky svého života v tichu a ústraní svého domu v Bollingenu. Těžko mohl tušit, jaké obliby dosáhne ona "pustošivá televize" v průběhu dalších čtyřiceti let. Ve světle těchto Jungových myšlenek se nabízí otázka, zda obrovský technický rozvoj a nesmírný vliv médií nesouvisí s instinktivní potřebou dnešního člověka přehlušit sílící civilizační úzkost stále novými a rafinovanějšími formami zábavy spojenými s různými druhy hluku. V této souvislosti je možno uvažovat o tom, že technická média a stínové obrazy (images) zvláštním způsobem zesilují hluk světa a naopak umlčují naše vnitřní hlasy (v rubrice Náš rozhovor na toto téma hovoří Josef Platil).

V každém případě je exploze médií, jíž jsme dnes svědky, natolik nápadným faktem i působícím faktorem dnešního života, že je nutno se s tímto "znamením doby" psychicky i intelektuálně vyrovnat. Mediální téma, kterému jsme se rozhodli věnovat celé číslo revue, je přitom ošidné. Kritika médií se totiž stala oblíbenou a do značné míry i módní činností určitého typu intelektuálů - totiž těch, kteří vlivu médií sami podléhají. Proto jsme do rubriky Názor zařadili stať, v níž autor, známý francouzský filozof střední generace Luc Ferry, upozorňuje na to, že kritik médií se nemůže tvářit nadřazeně a povzneseně, sám totiž četných vymožeností mediální společnosti využívá.

Naším záměrem bylo představit média jako civilizační vymoženost, ale i vážný problém. Tuto snahu nejlépe dokládá ukázka z knihy Ubavit se k smrti významného amerického myslitele, odborníka v oblasti masové komunikace Neila Postmana. Podle jeho názoru média významným způsobem přetvářejí současnou kulturu - svět se ve věku médií stává jedním velkým jevištěm showbyznysu a nápadně se začíná podobat kaleidoskopu (ukázku publikujeme v rubrice Myšlenkové proudy XX. století s úvodní poznámkou Ireny Reifové). Filozoficky vyhraněný přístup k tématu zaujímá i Vilém Flusser, jehož jméno je čtenářům revue dostatečně známé.

Přemýšlení o médiích a jejich roli v dnešní společnosti není možné bez konfrontace různých, i protichůdných názorů a stanovisek. V rubrice Diskuse přinášíme záznam z debaty předních českých publicistů zamýšlejících se nad vztahem novinářů k médiím a nad otázkou závislosti či nezávislosti médií v dnešní politické a ekonomické situaci.

Média - nová cesta do otroctví?, tak zněla provokativní otázka, kterou jsme položili vybraným osobnostem (Antonín Přidal, Mojmír Grygar, Helena Třeštíková a Zbyněk Vybíral) v rámci pravidelné rubriky Konfrontace.

V "mediálním" čísle revue se však můžete začíst i do příspěvků, které vybočují z celkového tematického rámce a jejichž posláním je osvěžit čtenářovu mysl i duši. Zde upozorňujeme především na povídku současného italského autora Antonia Tabucchiho Divadlo, myšlenky z vybraných esejů Milana Kundery a poezii Jiřího Černohlávka. Jsme totiž toho názoru, že to pravé médium nevyvolává hluk, ale spíše podněcuje ke klidné úvaze a přemýšlení.

redakce