Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Předchozí čísla
Modrá čísla je možno si stáhnout
2014 : 103/104 102 101
2013 : 100 99 97-98
2012 : 95/96 93/94
2011 : 92 90/91 89
2010 : 87/88 86 85
2009 : 84 83 81/82
2008 : 80 79 77/78
2007 : 76 75 73/74
2006 : 72 71 69/70
2005 : 67/68 65/66
2004 : 63/64 61/62
2003 : 60 58/59 57
2002 : 55/56 54 53
2001 : 52 51 49/50
2000 : 47/48 45/46
1999 : 43/44 42 41
1998 : 39/40 38 37
1997 : 36 35 34 33
1996 : 32 31

bibliografie 55
bibliografie 43
bibliografie 18
 
Vyhledávání:



Švýcarská stopa
Milan Hanuš

Jeden severní kout Čech dostal kdysi jméno České Švýcarsko - malebná partie s pískovcovými skalami vzdáleně připomínajícími velkolepé alpské srázy. Pouhá nadsázka, sen nějakého předpotopního turisty, nebo zvláštní spřízněnost? České Švýcarsko je sice malé, ale zato podle našich představ. A jaké představy to jsou? Alpská úbočí z pohlednic, kravské zvonce, jemná chuť čokolády, preciznost hodinek, záviděníhodná prosperita bank a pojišťoven, kvetoucí města na březích jezer...
Víc než turistickým rájem (při jehož návštěvě si ovšem turista z Čech musí sáhnout hlouběji do kapsy) je tato alpská země pomyslným mostem a tunelem - geografickým, klimatickým i kulturním mostem mezi germánským severem a románským jihem, tunelem spojujícím obě strany hory zvané evropská civilizace, její rub i líc, světlo i stíny. Je Evropou v malém, symbolem toho, že soužití rozmanitých národnostních a sociálních skupin, existence různých jazyků, pluralita kulturních tradic a zvyků v jednom svazku je možná, žádoucí a vyplácí se jak kulturně, tak ekonomicky. To je zároveň vzkaz současné Evropě, která sice podniká kroky ke svému sjednocení, aniž však tuto zkušenost a "stopu" bere vážněji na vědomí.
Švýcarská stopa se táhne rovněž českými dějinami a sahá hluboko do minulosti, až k pobělohorským exulantům. Emigračních vln bylo několik, ale nejpočetnějším se stal exodus desetitisíců Čechoslováků po jednadvacátém srpnu osmašedesátého roku a v letech následujících. Švýcarsko tehdy otevřelo hranice a poskytlo prchajícím velkorysou pomoc. Říká se, že v nouzi poznáš přítele, existuje v našich novodobých dějinách podobný příklad nezištné pomoci?
Na své cestě po Švýcarsku jsem potkával krajany, kteří zvládli nároky nového prostředí a uchytili se profesně i lidsky. Dostali příležitost a vesměs jí využili. O některých stránkách švýcarské reality i mentality se vyjadřují kriticky, ale v jejich slovech je zároveň respekt k fungující demokracii a zažitým civilizačním hodnotám i zvyklostem. V rozhovorech mě ujišťovali, že je čemu se přiučit. Někteří v exilu zůstali, jiní se vrátili, nesou však v sobě "švýcarskou stopu", která může obohatit i nás ostatní.
Nic proti turistickému výletu do severního koutu Čech, ale skutečné české a evropské Švýcarsko leží jinde - stopu hledejme v inspiraci, kterou současný kulturní a duchovní život Švýcarska přináší...

Šéfredaktor

nahoru
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR
email: prostorevue@gmail.com

Původně samizdatový časopis PROSTOR, u jehož zrodu stáli Aleš Lederer, Jan Štern, Jan Vávra a Jiří Hapala, vznikl v červnu v roce 1982. V samizdatové, "zakonspirované" podobě vycházel až do roku 1989, celkem 12 čísel (kvůli hrozbě prozrazení a zákazu používali autoři i přispěvatelé pseudonymy).

Od roku 1990 začala nezávislá, kulturně politická revue PROSTOR vycházet (od čísla 10) v soukromém nakladatelství a vydavatelství Aleše Lederera, který jakožto vydavatel rovněž řídil redakční kruh časopisu, jehož členy byli Rudolf Starý (pozdější šéfredaktor), Jan Vávra, Josef Kroutvor, Milan Hanuš (pozdější výkonný redaktor) a Stanislava Přádná.

V jednotlivých tematických číslech revue PROSTOR se objevovaly esejistické texty zrcadlící proměnu společenské, politické, kulturní i psychologické atmosféry doby. Vedle předních domácích autorů uváděla revue především významné představitele duchovních proudů hlásících se k západní kulturní tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).