Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Předchozí čísla
Modrá čísla je možno si stáhnout
2014 : 103/104 102 101
2013 : 100 99 97-98
2012 : 95/96 93/94
2011 : 92 90/91 89
2010 : 87/88 86 85
2009 : 84 83 81/82
2008 : 80 79 77/78
2007 : 76 75 73/74
2006 : 72 71 69/70
2005 : 67/68 65/66
2004 : 63/64 61/62
2003 : 60 58/59 57
2002 : 55/56 54 53
2001 : 52 51 49/50
2000 : 47/48 45/46
1999 : 43/44 42 41
1998 : 39/40 38 37
1997 : 36 35 34 33
1996 : 32 31

bibliografie 55
bibliografie 43
bibliografie 18
 
Vyhledávání:



Obrazy z naší jeskyně
Milan Hanuš

Před lety jsem na filmovém semináři podnikl se studenty experiment. Vytvořili jsme živý obraz platónské jeskyně, přesně podle Sókratova popisu. Zhasli jsme, z posluchárny se rázem stal podzemní jeskyňovitý sál, vzadu otevřeným průzorem dopadalo světlo na bílou magnetickou tabuli před námi. Viděli jsme jen mihotavé světlo a stíny. Připoutáni za stehna a šíje jsme sice nebyli, ale iluze kina byla dokonalá.
Když Sókrates vykládal tento obraz Glaukónovi, mluvil o stoupání duše ze světa stínů vzhůru ke světlu, ale nás dnes bije do očí neuvěřitelná podobnost mezi téměř dva a půl tisíce let starým platónským příměrem a teprve sto deset let "mladým" technickým vynálezem, jehož celoplanetární využití způsobilo, že jsme začali dobrovolně, a dokonce s oblibou, navštěvovat platónské jeskyně, jenomže s jiným názvem - biograf.
Nechtěl bych otce veškeré filosofie podezírat z nevědomosti, ale přesto si myslím, že tento vznešený duch sotva tušil, že dojde k praktické realizaci jeho vize a že se lidé budou pohyblivými světly a stíny vzrušovat, okouzlovat, dojímat, a dokonce za to i platit. Může být přesvědčivější důkaz, že Platónův obraz je pravdivý a přesný?
Ale nejde jen o biograf: Přesně tak, jak to funguje v něm, funguje to i v lidské duši. Také psychologové mluví o projekci a pokládají tento mechanismus za přirozený způsob, který nám umožňuje, abychom svět prožívali a poznávali se v něm: jako na filmovém plátně. Identifikace s filmovými stíny je důležitá forma sebeprožívání, jejich reflexe a zasvěcený výklad je důležitý krok k sebepochopení a k porozumění světu.
Je pryč doba, kdy se kino navštěvovalo tak svátečně jako chrámová jeskyně a kdy se o některých filmech mluvilo jako o "velkých událostech", nebo dokonce jako o "zjevení". Dnes chodíme do multikin, ve videopůjčovnách si půjčujeme DVD, televize nám servírují filmové sendviče, naše děti "paří" počítačové hry. Jako bychom z té platónské jeskyně už ani nevylézali. Hned tak nás něco nepřekvapí a emocionálně "nedostane". Naše otrlost vůči pohyblivým stínům plodí otrlost na straně těch, kteří nás jimi zásobují. Jenomže duše ztracená v dnešních jeskyních hledá na všech plátnech a displejích pořád jediné: Slovy Sókratovými "cestu ze tmy do světla", inspiraci k tomu, aby mohla stoupat vzhůru, k vyšší pravdě o nás a o tomto světě.
Chápou to dnešní filmoví tvůrci, chápeme to my sami?

Šéfredaktor
nahoru
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR
email: prostorevue@gmail.com

Původně samizdatový časopis PROSTOR, u jehož zrodu stáli Aleš Lederer, Jan Štern, Jan Vávra a Jiří Hapala, vznikl v červnu v roce 1982. V samizdatové, "zakonspirované" podobě vycházel až do roku 1989, celkem 12 čísel (kvůli hrozbě prozrazení a zákazu používali autoři i přispěvatelé pseudonymy).

Od roku 1990 začala nezávislá, kulturně politická revue PROSTOR vycházet (od čísla 10) v soukromém nakladatelství a vydavatelství Aleše Lederera, který jakožto vydavatel rovněž řídil redakční kruh časopisu, jehož členy byli Rudolf Starý (pozdější šéfredaktor), Jan Vávra, Josef Kroutvor, Milan Hanuš (pozdější výkonný redaktor) a Stanislava Přádná.

V jednotlivých tematických číslech revue PROSTOR se objevovaly esejistické texty zrcadlící proměnu společenské, politické, kulturní i psychologické atmosféry doby. Vedle předních domácích autorů uváděla revue především významné představitele duchovních proudů hlásících se k západní kulturní tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).