|
Memento
Milan Hanuš
Neškodné noční můry hollywoodských katastrofických filmů - fikce nepřátelského napadení New Yorku, hroutících se mrakodrapů a různých smrtonosných pastí - se proměnily v úděsnou podívanou. Tentokrát však krutě reálnou. Zlověstné obrazy - i ty "pro pobavení", jimiž si s oblibou malujeme čerta na zeď - v sobě nesou semena násilí, ničení, nenávisti. Tento zkázonosný potenciál se může projevit v tom nejneočekávanějším okamžiku - třeba v podobě otřesného a odsouzeníhodného teroristického činu, jehož důsledky lze v této chvíli jen těžko odhadnout. Už nyní však víme, že budou dalekosáhlé. Sklizeň zla: obrovské vzdušné stroje s pasažéry fantasmagoricky provrtávající nejvyšší manhattanské mrakodrapy, skoky obětí z hroutícího se gigantu, až k nebesům se vypínající symbol světového obchodu v sutinách, napadení vojenského centra nejmocnější země planety zákeřným nepřítelem. Lidé i civilizace krvácejí. Neviditelní útočníci využili všechny prostředky a vymoženosti této civilizace a obrátili je proti jejím opěrným bodům - sami archaicky ozbrojeni náloží nenávisti a noži. A nám zbývá hluboce znepokojující otázka: Kde je nepřítel, a kdo to je? Na hanebný čin je nutno dát ráznou, ale promyšlenou odpověď - na její síle, způsobu i formě však bude záviset osud naší planety. Semena nenávisti, která nyní vydala krvavý plod, mohou totiž vyrůst do obludných rozměrů. V zemi, která je svatá pro obě znesvářené strany, se už desetiletí válčí - díváme se na lokální válku každý večer pohodlně usazeni v televizním křesle a ani nám do osudného jedenáctého září nepřišlo na mysl, že je to krutě reálný předobraz toho, jak může vypadat svět jedenadvacátého století. Cítíme, že brutálním útokem vedeným z lůna naší civilizace se dal do pohybu jakýsi hlubinný proces, který otřásl celou zeměkoulí. A otřes může vést k solidaritě všech otřesených, anebo k eskalaci hrůz a k dalším traumatům. Která možnost se stane realitou příštích dnů, měsíců a let? Když jsme připravovali nové číslo revue PROSTOR s názvem Osud znovu na scéně, netušili jsme, jak tragicky aktuální se stane jeho téma. Stojíme na prahu války. Doufejme, že osud k nám bude milostiv.
13. září 2001 Milan Hanuš, Šéfredaktor |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
nahoru |
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR email: prostorevue@gmail.com |
Původně samizdatový časopis PROSTOR, u jehož zrodu stáli Aleš Lederer, Jan Štern, Jan Vávra a Jiří Hapala, vznikl v červnu v roce 1982. V samizdatové, "zakonspirované" podobě vycházel až do roku 1989, celkem 12 čísel (kvůli hrozbě prozrazení a zákazu používali autoři i přispěvatelé pseudonymy).
Od roku 1990 začala nezávislá, kulturně politická revue PROSTOR vycházet (od čísla 10) v soukromém nakladatelství a vydavatelství Aleše Lederera, který jakožto vydavatel rovněž řídil redakční kruh časopisu, jehož členy byli Rudolf Starý (pozdější šéfredaktor), Jan Vávra, Josef Kroutvor, Milan Hanuš (pozdější výkonný redaktor) a Stanislava Přádná.
V jednotlivých tematických číslech revue PROSTOR se objevovaly esejistické texty zrcadlící proměnu společenské, politické, kulturní i psychologické atmosféry doby. Vedle předních domácích autorů uváděla revue především významné představitele duchovních proudů hlásících se k západní kulturní tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).