 |
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Ostrovy jako archetyp
Milan Hanuš
V novém "britském" dvojčísle nejde pouze o Británii nebo o české anglofilství. Takový intelektuální luxus si nelze dovolit v situaci, kdy se světové události daly do dramatického pohybu, kdy Evropa mění svou geopolitickou tvář a kdy sedíme na sudu střelného prachu, kterému se eufemisticky říká "střet civilizací" a s jehož drastickými důsledky a výbuchy - krvavý terorismus je důsledek nejotřesnější a zároveň nejspektakulárnější - se můžeme každodenně konfrontovat na obrazovce nebo v tisku. O čem tedy revue PROSTOR 61-62 pojednává? Považujeme-li kontinent za "tělo Evropy", pak ostrovní Británie je jeho "oko" - nebo též zrcadlo, v němž je možné pozorovat svou vlastní tvář. Anglické zrcadlo je neúprosné: Staví nás do konfrontace s kulturou, kde přetrvává smysl pro kontinuitu tradic i hierarchii hodnot a která si přece jen uchovává určitou svébytnost - což v české duši může vzbuzovat nostalgii, závist, nebo naopak vděčnost, že v euroatlantickém "moři" takový ostrov existuje. Ale zrcadlo není jen neúprosné, ono je také vypouklé: všechny trendy a nákazy bující v "těle kontinentu" se v jeho "oku" zviditelňují do groteskních rozměrů, kterým se můžeme smát, anebo nad nimi plakat - počínaje povážlivým demografickým vývojem, přes řádění popkultury v královských zahradách až k "multikulti-společnosti", v níž řádí vir zvaný "politická korektnost". Ano, i ostrovy jsou infikovány všelijakými kulturními a sociálními "virózami", které ohrožují - často ještě naléhavěji - i nás, kontinentální Evropany. V ezoterní tradici jsou ostrovy geograficko-symbolickým vyjádřením archetypu svébytnosti - jádra individuačního procesu každé jednotlivé či skupinové bytosti. Britské ostrovanství je proslulé, "cestující Angličané jsou putující britské ostrovy...", píše Karel Čapek v Anglických listech a na jiném místě pokračuje: "V této psychologické insularitě je solidní zvyk nevtírat se a jistá plachost; ale v cizině se tyto typické britské vlastnosti snadno začnou podobat pýše, nedůvěře a sobecké uzavřenosti." - A jak je to s námi, s českou kotlinou a jejími obyvateli, vplouvajícími do širšího, evropského politického prostoru, s českým "ostrovanstvím"? Vezmeme si kulturní svébytnost s sebou, anebo se rozpustíme v unifikačních trendech a popkulturních módních vlnách? Dáme průchod svým xenofobním sklonům, specificky českému komplexu švejkovství, povýšeného rýpalství, nespolehlivosti, anebo se necháme inspirovat většími a civilizačně pokročilejšími partnery, k nimž ostrovní Británie rozhodně patří, ke kulturní výměně, k soutěži různých kulturních "ostrovů" a svébytností? Jedna pozoruhodná tradice česko-britských kulturních styků byla založena v osmdesátých letech minulého století: Vybraní příslušníci britské intelektuální, kulturní a politické elity se rozhodli pomoci české nezávislé kultuře, zápasící v komunistických podmínkách o holé přežití, a založili britskou Vzdělávací nadaci Jana Husa, která začala v husákovském Československu v bytových seminářích disidentů čile organizovat přednáškovou činnost "oxfordských filosofů", přirozeně s rizikem represí ze strany tajné policie a komunistické moci. Dva geograficky vzdálené kulturní ostrovy se propojily a vznikla tak nová pevnina česko-britského přátelství, nezištné kulturní výměny a solidarity. Není snad toto jedna z inspirací pro kulturní mapu Evropy 21. století? Šéfredaktor |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| nahoru |
|
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR email: prostorevue@gmail.com |