Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Předchozí čísla
Modrá čísla je možno si stáhnout
2014 : 103/104 102 101
2013 : 100 99 97-98
2012 : 95/96 93/94
2011 : 92 90/91 89
2010 : 87/88 86 85
2009 : 84 83 81/82
2008 : 80 79 77/78
2007 : 76 75 73/74
2006 : 72 71 69/70
2005 : 67/68 65/66
2004 : 63/64 61/62
2003 : 60 58/59 57
2002 : 55/56 54 53
2001 : 52 51 49/50
2000 : 47/48 45/46
1999 : 43/44 42 41
1998 : 39/40 38 37
1997 : 36 35 34 33
1996 : 32 31

bibliografie 55
bibliografie 43
bibliografie 18
 
Vyhledávání:



Ubavíme se k smrti?

V jednom z předchozích čísel (revue PROSTOR 32, téma Věk médií, moc obrazů) jsme uvedli myšlenku známého amerického sociologa Neila Postmana, že současná kultura se postupně mění v jedno velké jeviště showbyznysu a zábavy. Josef Platil z Ústavu pro výzkum Duše světa nazval tento trend "manickou idolatrií", nutkavou potřebou konzumovat obrazy, jejichž jediným účelem je zaujmout divákovu pozornost. Čertovo kopýtko je v tom, že "za" či "pod" nimi na nás číhá prázdnota. V nutkavé konzumaci mediální zábavy jako by byl zároveň přítomen (v psychickém slova smyslu) prvek smrti. Novodobé carpe diem! je křečí, při níž nám - podobně jako pohádkové spící Růžence - tuhnou rysy a vyhasíná vnitřní život.

Takové úvahy vyznívají téměř apokalypticky. Jenomže chuť užít si "dionýsovského" veselí je přirozenou lidskou potřebou, instinktivním sklonem. A karnevalové opojení, odpoutání od střízlivého "apollinského" rozumu a všednosti patří k lidskému životu po staletí. Přesto však vzniká otázka, zda tento dionýsovský živel a herní prvek v evropské kultuře za posledních sto až sto padesát let neprodělal v souvislosti se vznikem masové společnosti, rozvojem techniky a nových technologií povážlivou inflaci. Nezneužívá dnes posvátného kultu boha Dionýsa zábavní průmysl a pofidérní baviči, jejichž mediální "orgie" nápadně připomínají scény ze slavného filmu Kabaret? A neprodělává "homo ludens" - člověk uznávající hru za tvůrčí a v jistém smyslu posvátný prvek lidské kultury - regresi na úroveň věčně nedospělého teenagera, který si nepřipouští pravidla žádné, ba ani oné "kosmické hry", jíž je sám součástí?

Tyto provokativní a znepokojující otázky nás přivedly k myšlence navázat na "mediální" číslo revue PROSTOR tématem zaměřeným na kult zábavy, který prožíváme a který jistě souvisí i s duchem doby a náladami ovládajícími dnešní společnost. Ačkoliv jsme si byli dobře vědomi, že téma svádí k intelektuálsky povýšeným odsudkům, snažili jsme se jim - výběrem autorů, zaměřením i kvalitou příspěvků - vyhnout. Smyslem naopak bylo nabídnout čtenáři pestrou směs názorů "okořeněných" kritickou reflexí a nepostrádajících ani intelektuální zábavnost.

Jsme totiž toho názoru, že psát nudně o zábavě je snad ještě větší faux pas než zívat při komedii.

Děkujeme touto cestou všem autorům, příznivcům a hlavně podporovatelům - Nadaci rozvoje občanské společnosti (NROS) a Ministerstvu kultury České republiky -, bez jejichž pomoci by bylo naše úsilí marné. A přejeme všem, a především čtenářům, četbu bez zívání.

 

redakce

nahoru
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR
email: prostorevue@gmail.com

Původně samizdatový časopis PROSTOR, u jehož zrodu stáli Aleš Lederer, Jan Štern, Jan Vávra a Jiří Hapala, vznikl v červnu v roce 1982. V samizdatové, "zakonspirované" podobě vycházel až do roku 1989, celkem 12 čísel (kvůli hrozbě prozrazení a zákazu používali autoři i přispěvatelé pseudonymy).

Od roku 1990 začala nezávislá, kulturně politická revue PROSTOR vycházet (od čísla 10) v soukromém nakladatelství a vydavatelství Aleše Lederera, který jakožto vydavatel rovněž řídil redakční kruh časopisu, jehož členy byli Rudolf Starý (pozdější šéfredaktor), Jan Vávra, Josef Kroutvor, Milan Hanuš (pozdější výkonný redaktor) a Stanislava Přádná.

V jednotlivých tematických číslech revue PROSTOR se objevovaly esejistické texty zrcadlící proměnu společenské, politické, kulturní i psychologické atmosféry doby. Vedle předních domácích autorů uváděla revue především významné představitele duchovních proudů hlásících se k západní kulturní tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).