Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Homeopatie, ajurvédská medicína, přírodní léčitelství, regenerační centra na podporu zdraví, obchodní síť Country Life: nabídka různých cest ke zdraví je v dnešní době pestrá, snad až příliš. Kterou se vydat?

Žádné putování duše s tělem se patrně neobejde bez trocha zmatku a humbuku. Jako by nám ale začínalo pomalu svítat, že to, čemu říkáme zdraví a nemoc, se netýká přednostně těla, nýbrž celého života. Že zdraví je především kvalita duševní a duchovní, která v tělesné rovině následně dostává svůj výraz. Že i nemoc má svou spirituální příčinu. Ostatně už staří Egypťané před pěti tisíci lety věděli, že zdraví je návrat k původní jednotě, zatímco nemoc odpadnutí od ní. A také věděli, že smrtelné tělo je příbytkem nesmrtelné duše, řečeno naším pojmovým jazykem, že je fyzickým výrazem (formou) psychického a spirituálního obsahu.

Protiváhou různých alternativních cest ke zdraví je lékařská věda: kráčí kupředu sebejistě, faustovsky fascinovaná rýsující se možností číst v knize života (rozluštění genomu) nebo vytvořit repliku jedinečné lidské bytosti. Ověnčená četnými úspěchy, k nimž patří i statisticky ověřitelné prodlužování průměrného lidského života. Má na své straně armádu "bílých plášťů", podporu státu, šiky vyškolených specialistů a gigantický průmysl vydělávající na tom, že dokáže nemocným navracet iluzi o jejich zdraví.

Navzdory svým nesporným úspěchům a nezastupitelné roli při záchraně života nemá dosud lékařské věda pro věčné putování duše s tělem příliš pochopení. Roztrhla ten nerozlučný pár, probádala tělo, zatímco jeho ženský protipól, duši, dlouho odmítala vzít na vědomí. Jenomže tělo je smrtelné, zatímco duše se vrací - a vrací se právě nyní, v podobě obnoveného zájmu o jiné cesty ke zdraví, které jsou - jaký paradox - podstatně starší, tradičnější než naše -tradiční- západní medicína.

A duše se naštěstí vrací i na půdu univerzit, do současné lékařské vědy, kde se začíná etablovat v oboru nazvaném psychosomatika. Ale nemá to nijak snadné, jejích odpůrců zaštítěných vědeckými tituly a vlivnými posty je stále dost. Když v roce 1981 přednesl významný český gastroenterolog a představitel psychosomaticky orientované medicíny Ota Gregor na lékařském kongresu myšlenku, že choroby žaludku mají psychickou příčinu, zvedla se v odborných kruzích proti takovému tvrzení bouře nevole. Nyní už je lékařská věda o kousek dál, myšlenku sice přijala, ale nestrávila - dodnes má žaludeční obtíže.

Duše a tělo spolu putují jako nerozlučná dvojice (která je ve skutečnosti Jednotou). Naším problémem je naučit se této symbióze lépe rozumět a nezabloudit při tom ve změti alternativních přístupů a cest. Předkládané dvojčíslo by mělo posloužit právě tomuto cíli. Nechť nás na cestu inspirují verše básníka:

Jaké vzácné putování,

(Verše Raoula Ponchona, převzato z knihy Oty Gregora Mé návraty)