Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

V minulém - "pražském" - dvojčísle jsme čtenáře upozorňovali, že připravujeme nové, tentokrát "osudové" téma (Osud v éře neomezených možností). Netušili jsme však, že skutečné drama (byť naštěstí ne osudové) se brzy začne odvíjet přímo před našima očima - formou protestu televizních redaktorů, v projevech občanské nespokojenosti hrozící přerůst ve společenskou a politickou krizi. Konflikt doutnající uvnitř společnosti propukl s překvapující silou, lavina rozbouřených emocí se valila českou kotlinou. Prožívali jsme osud společnosti, která tak dlouho zametala znepokojující symptomy nepravdy pod koberec, až se z nich vyklubala nášlapná mina.

Označení symptomy nepravdy jsem si vypůjčil od Karla Jasperse, který rok po prohrané válce konfrontoval Němce s otázkou viny a učinil tak s velkou filozofickou hloubkou a osobní statečností (ostatně, proč se po roce 1989 nenašel žádný český Jaspers a nepoložil nám s obdobnou palčivostí otázku naší viny - je to náhoda, nebo osud?).

Za typické symptomy nepravdy pokládá německý filozof sklon k vzájemnému obviňování, při kterém opravdová výměna názorů ustává a svobodný život nemůže existovat. "Je to určitý druh přerušené komunikace," dodává a zároveň vyzývá všechny poctivé a hledající jedince, aby po této skryté nepravdě ustavičně pátrali: "Ta je všude, kde není dobrá vůle ke komunikaci, kde vládne zastřená vůle k nátlaku."

Během prosincových událostí "veřejnoprávní" televizní obrazovka na několik desítek hodin ztmavla: existuje výstižnější symbol přerušené komunikace? Symptom nedůvěry, vzájemného obviňování, zastřené i otevřené vůle k nátlaku vstoupil přímo do našich příbytků...

Otázky typu "Kdo byl vlastně v právu - protestující redaktoři, demonstrující občané, obhájci starých i nových pořádků?" se zdají z tohoto pohledu a z odstupu několika měsíců druhotné. Důležitější je uposlechnout filozofovu výzvu k pátrání po skrytých nepravdách uvnitř české společnosti i hlubších souvislostech prožitých událostí. A k navázání přerušené komunikace právě o těch ožehavých tématech, která vynesl na povrch občanský neklid posledních měsíců. Vymezili jsme je titulem tohoto dvojčísla: Právo, moc a skandály.

K tématu osudu se v příštím čísle přirozeně vrátíme. Už staří filozofové přece říkávali, že svému vnitřnímu určení (osudu) ještě nikdo neutekl. Zvláště ne ten, kdo si ho nebyl vůbec vědom.

Šéfredaktor

P. S.: V souvislosti s krizí kolem České televize došlo k nebývalému probuzení občanského zájmu o věci veřejné. Svědčí o tom i následující tisková zpráva, kterou vydala Pospolitost občanských sdružení a profesních organizací dne 28. března 2001:

Pospolitost občanských sdružení a profesních organizací vznikla proto, aby využila nezpochybnitelného občanského práva dohlížet na práci svých volených zástupců v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky při volbě členů Rady České televize a tvorbě novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.