Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Předchozí čísla
Modrá čísla je možno si stáhnout
2014 : 103/104 102 101
2013 : 100 99 97-98
2012 : 95/96 93/94
2011 : 92 90/91 89
2010 : 87/88 86 85
2009 : 84 83 81/82
2008 : 80 79 77/78
2007 : 76 75 73/74
2006 : 72 71 69/70
2005 : 67/68 65/66
2004 : 63/64 61/62
2003 : 60 58/59 57
2002 : 55/56 54 53
2001 : 52 51 49/50
2000 : 47/48 45/46
1999 : 43/44 42 41
1998 : 39/40 38 37
1997 : 36 35 34 33
1996 : 32 31

bibliografie 55
bibliografie 43
bibliografie 18
 
Vyhledávání:



Veřejný prostor a symptomy nepravdy

V minulém - "pražském" - dvojčísle jsme čtenáře upozorňovali, že připravujeme nové, tentokrát "osudové" téma (Osud v éře neomezených možností). Netušili jsme však, že skutečné drama (byť naštěstí ne osudové) se brzy začne odvíjet přímo před našima očima - formou protestu televizních redaktorů, v projevech občanské nespokojenosti hrozící přerůst ve společenskou a politickou krizi. Konflikt doutnající uvnitř společnosti propukl s překvapující silou, lavina rozbouřených emocí se valila českou kotlinou. Prožívali jsme osud společnosti, která tak dlouho zametala znepokojující symptomy nepravdy pod koberec, až se z nich vyklubala nášlapná mina.

Označení symptomy nepravdy jsem si vypůjčil od Karla Jasperse, který rok po prohrané válce konfrontoval Němce s otázkou viny a učinil tak s velkou filozofickou hloubkou a osobní statečností (ostatně, proč se po roce 1989 nenašel žádný český Jaspers a nepoložil nám s obdobnou palčivostí otázku naší viny - je to náhoda, nebo osud?).

Za typické symptomy nepravdy pokládá německý filozof sklon k vzájemnému obviňování, při kterém opravdová výměna názorů ustává a svobodný život nemůže existovat. "Je to určitý druh přerušené komunikace," dodává a zároveň vyzývá všechny poctivé a hledající jedince, aby po této skryté nepravdě ustavičně pátrali: "Ta je všude, kde není dobrá vůle ke komunikaci, kde vládne zastřená vůle k nátlaku."

Během prosincových událostí "veřejnoprávní" televizní obrazovka na několik desítek hodin ztmavla: existuje výstižnější symbol přerušené komunikace? Symptom nedůvěry, vzájemného obviňování, zastřené i otevřené vůle k nátlaku vstoupil přímo do našich příbytků...

Otázky typu "Kdo byl vlastně v právu - protestující redaktoři, demonstrující občané, obhájci starých i nových pořádků?" se zdají z tohoto pohledu a z odstupu několika měsíců druhotné. Důležitější je uposlechnout filozofovu výzvu k pátrání po skrytých nepravdách uvnitř české společnosti i hlubších souvislostech prožitých událostí. A k navázání přerušené komunikace právě o těch ožehavých tématech, která vynesl na povrch občanský neklid posledních měsíců. Vymezili jsme je titulem tohoto dvojčísla: Právo, moc a skandály.

K tématu osudu se v příštím čísle přirozeně vrátíme. Už staří filozofové přece říkávali, že svému vnitřnímu určení (osudu) ještě nikdo neutekl. Zvláště ne ten, kdo si ho nebyl vůbec vědom.

Šéfredaktor

 

 

P. S.: V souvislosti s krizí kolem České televize došlo k nebývalému probuzení občanského zájmu o věci veřejné. Svědčí o tom i následující tisková zpráva, kterou vydala Pospolitost občanských sdružení a profesních organizací dne 28. března 2001:

 

Pospolitost občanských sdružení a profesních organizací vznikla proto, aby využila nezpochybnitelného občanského práva dohlížet na práci svých volených zástupců v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky při volbě členů Rady České televize a tvorbě novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

V případě volby nové Rady České televize budeme požadovat transparentní a otevřené zveřejňování kritérií o způsobu rozhodování volební komise a následně poté celého zákonodárného sboru.

V případě novely zákona protestujeme proti automatickému prodloužení licencí komerčním televizím. Současně podáváme stížnost na Úřad pro hospodářskou soutěž. V případě mnohých rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání zasíláme stížnost na její postup Úřadu veřejného ochránce práv.

nahoru
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR
email: prostorevue@gmail.com

Původně samizdatový časopis PROSTOR, u jehož zrodu stáli Aleš Lederer, Jan Štern, Jan Vávra a Jiří Hapala, vznikl v červnu v roce 1982. V samizdatové, "zakonspirované" podobě vycházel až do roku 1989, celkem 12 čísel (kvůli hrozbě prozrazení a zákazu používali autoři i přispěvatelé pseudonymy).

Od roku 1990 začala nezávislá, kulturně politická revue PROSTOR vycházet (od čísla 10) v soukromém nakladatelství a vydavatelství Aleše Lederera, který jakožto vydavatel rovněž řídil redakční kruh časopisu, jehož členy byli Rudolf Starý (pozdější šéfredaktor), Jan Vávra, Josef Kroutvor, Milan Hanuš (pozdější výkonný redaktor) a Stanislava Přádná.

V jednotlivých tematických číslech revue PROSTOR se objevovaly esejistické texty zrcadlící proměnu společenské, politické, kulturní i psychologické atmosféry doby. Vedle předních domácích autorů uváděla revue především významné představitele duchovních proudů hlásících se k západní kulturní tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).