|
Restituce majetku nebo ducha?
Milan Hanuš
Restituce je, jak známo, navrácení něčeho do původního stavu. Když jsem se toulal letní přírodou chráněné krajinné oblasti Kokořínska, potkával jsem v krajině kapličky a kříže vzorně upravené lidmi přirozené duchovnosti z kokořínského okrašlovacího spolku Pšovka. Po své pouti jsem přenocoval ve čtyři sta let staré dřevěnici sloužící jako penzion a hospoda "U nás", kde vládla pohostinnost a nabízela se skvělá kuchyně pana Lampara. Ač není žitá zkušenost kraje tak idylická, jak vypadá z pohledu poutníka, přesto jsem získal pocit, že se něco navrací do původního stavu. Že by tady probíhala restituce na jiné, spíš pocitové a symbolické rovině? Česká politická krajina a občanský prostor rozhodně nejsou chráněnou oblastí jako Kokořínsko a nepečuje o ně žádný okrašlovací spolek. Doznívající veřejná debata o církevních restitucích bez dostatku věcných informací spíše ukázala na to, že žijeme v džungli politických tahanic, historických resentimentů a vzedmutých emocí rozhořčených občanů na obou stranách sporu. Přitom právě zde, v citlivé otázce navrácení církevního majetku a oddělení církve od státu, se nabízí příležitost, abychom postoupili v debatě dál a ujasnili si nejen důsledky přijatého zákona, ale i svůj vztah k tomu, co církve a náboženské společnosti zastupují - k duchovní rovině života, k posvátnu, víře a kulturním tradicím. A tím abychom se navrátili ke svému původu a kořenům. Neboť aktuální politické téma církevních restitucí nesouvisí jen s náboženskou otázkou, ale i s českou kulturní identitou. Ujmeme se podobně jako okrašlovací spolek Kokořínska kapliček a křížů v krajině poněkud zdevastované české duše? Napravíme škody obnovením původních hodnot? Restitucí ducha? Šéfredaktor |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
nahoru |
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR email: prostorevue@gmail.com |
Původně samizdatový časopis PROSTOR, u jehož zrodu stáli Aleš Lederer, Jan Štern, Jan Vávra a Jiří Hapala, vznikl v červnu v roce 1982. V samizdatové, "zakonspirované" podobě vycházel až do roku 1989, celkem 12 čísel (kvůli hrozbě prozrazení a zákazu používali autoři i přispěvatelé pseudonymy).
Od roku 1990 začala nezávislá, kulturně politická revue PROSTOR vycházet (od čísla 10) v soukromém nakladatelství a vydavatelství Aleše Lederera, který jakožto vydavatel rovněž řídil redakční kruh časopisu, jehož členy byli Rudolf Starý (pozdější šéfredaktor), Jan Vávra, Josef Kroutvor, Milan Hanuš (pozdější výkonný redaktor) a Stanislava Přádná.
V jednotlivých tematických číslech revue PROSTOR se objevovaly esejistické texty zrcadlící proměnu společenské, politické, kulturní i psychologické atmosféry doby. Vedle předních domácích autorů uváděla revue především významné představitele duchovních proudů hlásících se k západní kulturní tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).