|
Měkký nástroj ovládání mas
Petr Sak
Sociolog, publicista a vysokoškolský učitel Petr Sak (*1945) je autorem celé řady sociologických studií, článků a knih. Celoživotně se zabývá sociologií mládeže. * * * Idolatrie není povrchním a novým jevem. Tvoří konstantu ve vývoji lidské civilizace, i když se v toku dějin proměňuje. Její podstata se projevila v nejznámější idolatrické události biblických dějin, v nahrazení transcendence, k níž vyzýval Mojžíš, kultem zlatého telete. Analogii pak můžeme spatřovat v pokoušení Ježíše na poušti, Fausta Mefistem anebo ve vítězném úšklebku kardinála Duky při získání církevního majetku. Ve všech případech se jedná o projevy stejné kosmické síly. Před lidstvem stojí po tisíciletí evoluční úkol - z materiální úrovně bytí se vědomím posunout na vyšší úroveň, na spirituální rovinu jsoucna. Pokusy o tuto transformaci se v historii lidstva opakují, leč doposud neúspěšně. Základní osou evoluce člověka a historie lidstva je řešení tohoto úkolu a síly i subjekty působící na této vývojové ose jsou pro pochopení dějin klíčové. V podstatě se jedná o síly, které působí ve prospěch evolučního pohybu vpřed ke spirituálnímu bytí, a ty, jež tomuto pohybu brání. Podstata zůstává stejná, ale její formy se mění podle konkrétních historických podmínek. V události zavržení transcendence ve prospěch kultu zlatého telete byl hlavní personou Áron. V současném globalizovaném světě roli Árona zastává světová bankovní finanční oligarchie. Áron sváděl a manipuloval jedním malým židovským kmenem, bankovní finanční oligarchie svádí a manipuluje světovou populací. Pomocí cukru a biče tlačí obyvatelstvo k regresi, brání lidstvu v kvalitativním evolučním kroku vpřed ke spiritualitě. Pokoušení na poušti a Faustova smlouva s Mefistem jsou symbolické obrazy, které osvětlují antropologickou konstantu lidského bytí - dnes má podobu reklamy a marketingu, jejich syntézou je konzumní způsob života a spotřební společnost. Patří k existenci člověka, že dříve nebo později nastane v jeho životě situace, v níž je postaven před "faustovskou" volbu. Pravděpodobně nikdy v lidské historii nebyl v populaci tak vysoký podíl jedinců, kteří volí Mefistovy chiméry, což zákonitě má globální důsledky. Měkký prvek systému vládnutí Rojení celebrit, idolů, tzv. osobností, VIP je v dnešní době nápadnější než kdykoliv dříve. Je to dáno tím, že média ovládla náš život a tím vznikly podmínky pro prefabrikovanou výrobu celebrit a idolů jako mediátorů vládnutí kryptokracie. Oživený golem idolů Vytvoření globální celebrity je více individualizované než prefabrikovaná výroba celebrity na národní úrovni. Globální celebrita má totiž přesáhnout hranice provincie, a proto se k ní přistupuje individuálněji. Východiskem není "prázdný kruh slámy", ale vybraná individuální specifika její osobnosti i jejího dosavadního života. Tato reálná fakta se stávají základem pro mediální a virtuální dotvoření celebrity. Statut celebrity je pak potvrzován udělováním cen, včetně Nobelovy, čestných doktorátů, pozváním do parlamentů s potleskem ve stoje, přednáškami na univerzitách, rozhovory a neustálým citováním v médiích, vyjadřováním dalších celebrit a státníků, jak je pro ně vzorem, jak si jí váží. Potom, co v globálním veřejném prostoru je uznána jako celebrita, je povinna podílet se na inauguraci dalších celebrit mediálními projevy úcty a uznání. Na počátku postmoderní idolatrie jsou producenti idolů a celebrit, na jejím konci jsou příjemci, kteří těmto mediálně vytvořeným zombie jejich přijetím vdechují život jako rabi Löw šémem vdechl život Golemovi. Co je příčinou tohoto aktu? Je to duchovní prázdnota, kterou se snaží účastníci rituálu idolatrie zaplnit. Mojžíš neměl potřebu vztahovat se ke zlatému teleti, protože jeho nitro bylo plně zaměřeno k živoucí duchovní podstatě bytí. V té míře, jak lidé odkrývají či budou odkrývat ve svém nitru svou duchovní podstatu, bude klesat potřeba zlatého telete v jakékoliv podobě, včetně bůžků konzumu, idolů a celebrit. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
nahoru |
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR email: prostorevue@gmail.com |
Původně samizdatový časopis PROSTOR, u jehož zrodu stáli Aleš Lederer, Jan Štern, Jan Vávra a Jiří Hapala, vznikl v červnu v roce 1982. V samizdatové, "zakonspirované" podobě vycházel až do roku 1989, celkem 12 čísel (kvůli hrozbě prozrazení a zákazu používali autoři i přispěvatelé pseudonymy).
Od roku 1990 začala nezávislá, kulturně politická revue PROSTOR vycházet (od čísla 10) v soukromém nakladatelství a vydavatelství Aleše Lederera, který jakožto vydavatel rovněž řídil redakční kruh časopisu, jehož členy byli Rudolf Starý (pozdější šéfredaktor), Jan Vávra, Josef Kroutvor, Milan Hanuš (pozdější výkonný redaktor) a Stanislava Přádná.
V jednotlivých tematických číslech revue PROSTOR se objevovaly esejistické texty zrcadlící proměnu společenské, politické, kulturní i psychologické atmosféry doby. Vedle předních domácích autorů uváděla revue především významné představitele duchovních proudů hlásících se k západní kulturní tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).